Anebo na
Vrbici, jak říkají místní? To je celkem jedno, záleží na vás. Jisté ale je, že pokud tohle místo neznáte, okouzlí vás na první pohled. Zdejší
vinné sklepy jsou typické svými kamennými průčelími s pseudogotickými oblouky kolem dveří a oken. Jsou kopané v pískovci ve svazích
kopce Stráž v sedmi výškových úrovních a prý je jich nejméně tolik, co popisných čísel. Jednotný architektonický styl v kombinaci s nenucenou přirozeností místních vinařů dává místu neopakovatelný genius loci.
Hobiti z Vrbice
Vinné sklepy na Vrbici jsou zvláštní svou polohou: nenajdete je totiž za obcí a pod vinicemi, rozložily se přímo na několika terasách přímo pod
kostelem sv. Jiljí a v nejbližším okolí. Čelní stěny zdobí dva druhy kamene a neomítnuté cihly, místní zvláštností jsou „gotické“ lomené oblouky. Sklepy ale nepocházejí ze středověku: první chodby se tu začaly kopat až na přelomu 18. a 19. století. Průčelí jsou dokonce ještě mladší: v polovině minulého století je přistavěl místní zedník František Michna a celému areálu tak dal vzácně jednotný ráz.
Těšit se můžete i na
skvělé výhledy: Vrbice je totiž nejvýše položenou obcí
Modrých hor, oblasti, kde se na více než polovině vinohradů pěstují odrůdy s modrými hrozny. Zdejší pahorky nedosahují nijak závratných nadmořských výšek, slovo „hora“ vychází ze starého označení pro vinohrad či viniční trať, ale přesto výš už se v Modrých horách nepodíváte. Právě proto také kdysi, když nepřítel překročil zemské hranice, vzplály na
návrší Stráž ohně, které před nebezpečím varovaly další dědiny široko daleko na
jižní Moravě.
Na Vrbici s opičkou Emilkou
Za svého maskota si však místní nevybrali hobity, ale
opičku Emilku. Neznamená to, že by to s vínem nemysleli vážně, je to jen vtip: třeba proto, že
Vrbici se v okolí přezdívá Opičí hory. A tak vinaři z Vrbice připravili
letní služby otevřených sklepů s rozverným názvem Na Vrbicu pro opicu, každoroční
podzimní putování po vinných sklepech se zase jmenuje Po stopách opičky Emilky za mladým vrbeckým vínem. Koná se vždy kolem 24. listopadu, kdy Emílie slaví svátek. Kdo si projde všech sedm sklepních teras a ochutná místní víno v každém z otevřených sklepů od nejspodnějšího až po ten nejvyšší, zmíněnou opičku si určitě odnese jako suvenýr.
Na víno do Modrých hor
Přírodní amfiteátr
hobitích sklepů ve Vrbici rozhodně stojí za vidění, ale něčím výjimečná je každá z pěti vinařských obcí
Modrých hor. V
Bořeticích je to
recesní vinařské sdružení Svobodná republika Kraví hora a
vesnička vinných sklepů Hliniky, ve
Velkých Pavlovicích opilá sklepní ulička, v
Němčičkách nejníže položená sjezdovka ve střední Evropě, samozřejmě se zasněžováním, a v
Kobylí úžasná
spirálová rozhledna na Kobylím vrchu. Zatímco z Kobylí se k ní jde do kopce, z Vrbice vás čeká pohodlná cesta téměř po rovině mezi vinicemi.
Rozhledna je unikátní především svým tvarem a tím, že je přístupná i pro vozíčkáře. Má tvar kruhové rampy s výsečí 334 stupňů, cesta na vrchol vyhlídky je navíc pojatá jako informační systém o budoucích i historických událostech obce a místních zajímavostech. A výhled? Překrásný, kruhový a nezapomenutelný, za příznivých podmínek dohlédnete dokonce až na zasněžené vrcholky rakouských Alp.
Od habánů k hobitům
- Vrbici založili rakouští kolonisté kolem roku 1220; vínu rozuměli a uměli je pěstovat. V 16. století přišli habáni, novokřtěnci z jižních Tyrol a Benátska, a místní vinařství pozvedli na vyšší úroveň. Právě oni prý místní naučili techniku hloubení podzemních chodeb; zbyly po nich nejenom nejstarší vinné sklepy, ale i německá pojmenování pro lis (pres) nebo lisovnu (presúz).
- Pod kopcem Stráž prý habáni vykutali rozsáhlé podzemí, z něhož vedly únikové chodby daleko za vesnici. Dodnes se nenašlo a jeho existence je jednou z místních záhad.
- Každá sklepní ulička a lokalita na Vrbici má své jméno: Ve Vývozu, V Zahradech, Na Sklepách a Pod Sklepama, Podkova, V Jezírku, V Jamě, Pod kostelem, Pod Strážků, Pod Novýma, Pod břehy, K hájku, Na vyhlídce nebo Pod Větřákem. Tu jako jedinou poznáte na první pohled, stojí tam nefunkční replika starého větrného mlýna.
- Když režisér Peter Jackson vybíral v roce 1998 místa pro natočení scén z Kraje a vesničky Hobitín pro filmy Pán prstenů a Hobit, vytoužený kousek Středozemě objevil v regionu Waikato kousek od městečka Matamata v samém srdci Severního ostrova Nového Zélandu. V Hobitín se během několika měsíců proměnila část ovčí farmy rodiny Alexandrů se spoustou zelených kopečků, jezírek, říček a borovic.
- Filmová vesnice byla postavená tak, aby se po natáčení dala snadno zbourat a na místo se opět mohly vrátit ovce a krávy. Jenže záhy se objevili filmoví fanoušci, kteří Hobitín chtěli navštívit, a tak se před natáčením série Hobit majitelé farmy, filmaři a novozélandská vláda dohodli, že vesnici vybudují znovu a „doopravdy”. Nyní v Hobitíně najdete celkem 44 hobitích nor s typickými kulatými dveřmi a také Hostinec u Zeleného draka, místo, kde se můžete občerstvit, posedět u krbu a také ochutnat několik místních piv, které vaří hobití pivovar. O Hobitín se stará tým zahradníků a řemeslníků, takže zahrádky a stavby jsou udržované a vesnička vypadá jako živá. Opravdu už chybí jen hobiti.