Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka (1643
Bechyně – 1708
Praha) se na kariéru v zemské správě připravoval od mládí. Na přelomu 17. a 18. století skutečně zastával několik nejvyšších úřadů ve správě Českého království, ale ještě předtím se vydal na
kavalírskou cestu po Evropě: studoval na katolické univerzitě v Lovani, procestoval Holandsko, Španělské Nizozemí, Francii a Itálii, aby se po několika letech přes Německo vrátil do Čech. Vzpomínkou na jeho cesty se stal
Trojský zámek: hrabě tak do své rodné země přenesl kousek
„věčného města“ Říma a
vzpomínku na honosné předměstské vily.
Trojský zámek: stavba zrozená pod šťastnou hvězdou
Václav Vojtěch ze Šternberka po matce zdědil
vesnici Zadní Ovenec nedaleko
Prahy. Protože se na protějším břehu
Vltavy rozkládala
Královská obora Stromovka, kam panovník s doprovodem vyjížděl na hony, ale chybělo vhodné reprezentativní místo, kde by si panstvo mohlo odpočinout, hrabě se rozhodl letohrádek pro odpočinek lovců postavit hned za vltavským brodem na oveneckém panství.
O hvězdách se říká, že nosí štěstí. Platí to i pro
zlatou hvězdu v erbu rodu Šternberků: při stavbě
Trojského zámku měl hrabě jednoznačně šťastnou ruku, když si ke spolupráci přizval
francouzského architekta, stavitele a malíře Jean-Baptiste Matheye,
italského architekta a stavitele Giovanni Domenica Orsiho a zručné sochaře a malíře. Trojský zámek vznikal v letech 1683–1695, zdi v interiérech i zahradách zdobí detaily rodových erbů, mytologické výjevy a řada alegorických výjevů. Výsledné dílo se stalo skutečným
klenotem českého barokního umění a na dlouhá desetiletí ovlivnilo zámeckou architekturu střední Evropy.
Římská vila jako exponát
Barokní
Trojský zámek byl skutečně letním sídlem ve stylu okázalých římských vil: bydlelo se v něm jen od jara do podzimu. Stálou expozici tvoří sídlo samotné a jeho originální architektura a výzdoba. Z hlavního
Habsburského sálu, který vyzdobili
vlámští malíři Abraham a Izák Godynovi a byl považován za
jeden z nejkrásnějších sálů Evropy, se dostanete do chodeb, které se rozbíhají do obou stran a navazují na ně další místnosti, většinou s bohatými nástropními a nástěnnými malbami. Pozoruhodné jsou
čínské komnaty s orientálně stylizovaným historickým mobiliářem. Protože objekt spravuje
Galerie hlavního města Prahy, interiér doplňují
historické obrazy psů, koní, zátiší a krajin, každoročně se tu také pořádají
krátkodobé výstavy a působivá je i
kolekce originálů soch z historických pražských zahrad.
Věčné léto v římské zahradě
Kromě odpočinkového zátiší pro loveckou společnost měl být
Trojský zámek zároveň
oslavou manželské lásky: hrabě jej stavěl jako dar pro svou milovanou ženu,
Kláru Bernardinu z Maltzanu. Spojení obou rodů ilustrují hlavice sloupů na fasádě a také detaily v interiérech: schválně se podívejte, kde všude zahlédnete
šternberskou hvězdu a maltzanovské hrozny s hlavičkami zajíců. Klářino jméno dodnes připomíná také nedaleká
vinice sv. Kláry. Ta už ale k zámečku nepatří: je začleněná do areálu
pražské Botanické zahrady.
Trojský zámek obklopuje
barokní geometrická zahrada francouzského typu, která v době svého vzniku byla údajně první svého druhu v Čechách. Také z její kompozice září Šternberská hvězda, i když nejlépe je patrná z výšky. Zahrada byla pečlivě zrestaurována podle Matheyových plánů, a to včetně štěpnice, bludiště a jeskyně – grotty s umělou krápníkovou výzdobou. K pravidelně vyměřené části s fontánami a množstvím bílých laviček přiléhá
stříhané přírodní bludiště a ovocný sad.
Monumentální venkovní schodiště, sestupující od hlavního sálu do zahrady se sochami olympských bohů bojujících s Titány a bájnou bezednou propastí Tartar vytvořil
sochař Georg Heermann, jeho
synovec Paul vytesal alegorie denních i ročních období a světadílů. Nechyběly ani oblíbené barokní žerty: hosty po šlápnutí na některé schody zkropila sprška vody.
Troja, Řím a antické ozvěny
- Zámek oddělují od okolí ohradní zdi, konírny a zázemí, provedené ve stejném stavebním slohu i barevnosti, jen s umírněnější zdobností.
- Vesnice Zadní Ovenec se nakonec spojila se sousedním Dolním Ovencem a společně dostaly jméno Troja. Hrabě by měl ze jména podle mytického města radost, ale prsty v tom rozhodně neměl: název vznikl až v 19. století a patrně to bylo kvůli ruinám mlýna a dalších staveb, které připomínaly zříceniny antického města na dobových kresbách.
- Které vily hrabě na svých cestách navštívil přesně nevíme, ale seriál #světovéČesko pro srovnání vybral krásnou římskou vilu Doria Pamphili. S Trojským zámkem má hodně společných znaků: šlo o venkovské sídlo římské šlechtické rodiny, pochází rovněž ze 17. století a obklopuje ji park, s rozlohou 180 hektarů vůbec největší v Římě.
- Také na stavbě vily Doria Pamphili se podíleli nejlepší umělci své doby a také její zahrady byly rozděleny na okrasnou a užitnou část.
- Rodině dnes patří jen pohřební kaple, vila samotná je majetkem italské vlády a pořádají se tu kulturní akce.