Pokud do
Valče přijedete od
Podbořan nebo od
Chyší, objevíte městečko s náměstím, obklopené úhlednými
starobylými hrázděnými i roubenými domy a s
barokním kostelem Narození sv. Jana Křtitele se zvláštní, šindelem krytou helmicí. Pokud budete mít štěstí, cestou do Valče občas mezi stromy zahlédnete i slibovaný
barokní zámek, ale záhy zase zmizí. Zato při příjezdu od
Karlových Varů se před vámi otevře výhled, který stojí za zastavení – a mnozí výletníci skutečně neodolají, vystupují z aut a fotografují, případně se do serpentin nad městem ještě jednou vrátí pěšky. Vede tudy totiž
obnovená barokní křížová cesta; na konci zamíří do polí a po několika desítkách metrů skončí na staré barokní terase s opěrnou zídkou. Podívejte se tam, kam hledí
sochy Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a Máří Magdalény, shromážděné kolem velkého kříže:
zámek ve Valči, zámecký kostel Nejsvětější Trojice, město pod ním a zalesněné kopce
Doupovských hor za ním odnikud neuvidíte lépe. Vítejte ve
Valči, městě s barokním srdcem.
Barokní skvost na úbočí Doupovských hor

Když v 16. století panství koupil
rod Štampachů ze Štampachu, na místě dnešního zámku ještě stával gotický, renesančně upravený hrad. Pak kvůli účasti na stavovském povstání museli Štampachové uprchnout ze země a v roce 1622 jim byl zkonfiskován majetek. Už o rok později ale Valeč koupila zpět od císařské komory Barbora Štampachová z Poutnova, které byl jako katoličce povolen návrat do vlasti.
Barokní úpravy zámku řídil na přelomu 17. a 18. století její vnuk
Jan Kryštof Kager svobodný pán ze Štampachu a přizval si k tomu
přední umělce a architekty. Autorem barokní přestavby
zámku Valeč byl
Ital Francesco Barelli, jeho nástupcem se stal
Giovanni Antonio Bianno Rossa. Výjimečným dílem je rovněž
zámecký kostel a
sloup Nejsvětější Trojice z dílny
sochaře M. B. Brauna.
Z barokní krásy zbylo ve Valči jen málo: původním majitelům byl zámek zabaven a po druhé světové válce sloužil jako ubytovna pro válečné veterány, škola pro korejské děti, v jejichž vlasti se bojovalo, a nakonec jako
dětský domov, podobně jako nedaleký
zámek Chyše.
Rok 1976 a zkáza zámku Valeč

Kolem čtvrté ráno
2. dubna 1976 si zaměstnanci dětského domova všimli, že na půdě severního zámeckého křídla hoří. Kvůli hustému kouři se na půdu ale nemohli dostat, a tak vyhlásili poplach, zavolali hasiče a evakuovali osmdesát dětí do bezpečí.
Lépe se nevedlo ani hasičům, protože nejbližším zdrojem vody by bylo barokní koupadlo v zámecké zahradě, kdyby ovšem nebylo na zimu vypuštěné. Voda se proto musela přivážet z dálky, a tak zámek téměř kompletně vyhořel.
Časem se sice přišlo na to, že historky o týraných dětech, které zámek podpálily z pomsty, jsou nesmyslné, a že požár zavinily spáry v poškozeném komíně a působení sálavého tepla na nosný trám ve stropní konstrukci, ale zámku se už nedalo pomoci, dokonce na něj byl vydán demoliční výměr. Rozhodnutí Valeč zachránit padlo až v 90. letech.
Prohlídky s lucernou

Obnova trvá dodnes a při prohlídce tak máte jedinečnou možnost vidět interiéry ještě před dokončením celkové rekonstrukce, často s otlučenými stěnami a betonovými podlahami.
Zámek procházíte sami, vlastním tempem a libovolně dlouhou dobu, jen s průvodcovským textem. Pokladna se společně informačním centrem a kavárnou nachází v malém domku vedle zámku, kde dřív bývala prádelna. V historicky poslední postavené budově v zámeckém areálu sice už prádelnu nepřipomíná kromě litinových krytů k odvětrání vůbec nic, ale jméno
Prádelna domku zůstalo.
Mimochodem, na
Valči mají něco, co jinde nezažijete:
od začátku května až do konce října bývá v pátek a sobotu otevřeno až do 23 hodin, a
po setmění vám k prohlídce půjčí lucerny. Se zámkem se pojí ještě jedna zvláštnost: zatímco většina památek v okolí má zavřeno,
Valeč si můžete prohlédnout i během zimy.
Valeč a galerie soch M. B. Brauna

Závist, Skromnost, Věrnost a další alegorie lidských vlastností a spolu s nimi postavy z řecké mytologie, to jsou sochy z dílny známého
barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína, které doplňují zámecký park. Připomínají vám
sochařskou výzdobu Kuksu? Není divu, ostatně právě na doporučení
hraběte Františka Antonína Šporka se díla oblíbeného sochařského mistra objevila i na
Valči. Braun se svými tovaryši nejprve vytvořil
sloup Nejsvětější Trojice, poté se věnovali
sochařské výzdobě parku.
Podobně jako v
Kuksu i tady můžete hádat, co která socha představuje: například Marnivost je sedící žena se složitým účesem, ozdobená šperky a chovající na klíně opici, a Lstivosti se kolem paže vine had a u nohou jí sedí liška.
Braunovy sochy nenajdete jen v parku, téměř tři desítky originálů jsou k vidění v
lapidáriu v bývalé kovárně. Na jeho podobě se podíleli studenti a učitelé ze
Západočeské univerzity, Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, a sochy doplnili scénickými světly a zvuky. Mezi alegoriemi lidských vlastností a mytologickými postavami najdete dokonce samotného mecenáše:
nanebevzetí hraběte Šporka jej zpodobnilo v loveckém oděvu se svatohubertským řádem, jak je blaženou smrtí veden do říše věčné spravedlnosti. Doprovází jej Víra, mladá dívka ve vojenské zbroji.
Sochařská galerie pod širým nebem
Návštěva zámeckého parku ve Valči by rozhodně neměla končit prohlídkou soch; park je poměrně rozsáhlý a jeho nejlákavější tajemství se skrývají jinde než u zámku. Podobě jako zámek se i park, kdysi jedna z nejkrásnějších barokních zámeckých zahrad, postupně obnovuje. Pečlivě stříhané živé ploty, vodotrysky a fontány s fantastickými vodními stvůrami tu už sice nenajdete, ale dochoval se letohrádek Jinotaj, aleje, romantický skleník s vysokou kopulí, přírodní amfiteátr – teatron, část vodních kaskád, obelisk i kuriozita v podobě iluzivních bran: bloky zdí, kdysi s bohatou štukovou výzdobou a sochami v nikách, stojí za zámeckou zahradou a nabízejí průhledy do krajiny ke zřícenině Neuhaus.
- Neuhaus vznikl ve stejné době jako barokní sídlo ve Valči. Šlo o barokní poustevnu, kde patrně žil i poustevník; pro obyvatele zámku představoval vítanou atrakci. Okolí poustevny bylo krajinářsky upraveno, byla tu zahrada a rybníček s malým ostrovem zvaným Neuhausinsel, na který vedla dřevěná lávka a stával na něm altánek.
Zatímco okolí zámku Valeč je líbezně neuspořádané a baroko si tu podává ruku s anglickým parkem, další zahrada plná soch je precizně naplánovaná a podobná spíše francouzským zahradám. Najdete ji v Carském Selu, nynějším městě Puškin poblíž Petrohradu. Parkově upravený areál letní rezidence ruských carů zahrnuje několik paláců, v nejznámějším z nich, Kateřinském paláci s modro-bílými fasádami, se nachází Jantarová komnata.
- Kateřinský park s plochou 107 hektarů vznikl spojením starého sadu z počátku 18. století a o pár desítek let mladšího malebného anglického parku; na dalších 188 hektarech se rozkládá Alexandrovský park. Do rovinaté oblasti byla navezena hlína, aby vznikla malebně zvlněná krajina s rybníky, průplavy a ostrůvky, doplněná řadou romantických zahradních altánků, galerií a kolonád. Park zdobí bezpočet převážně barokních soch; doplňují volné plochy, křížení cest, mosty, přístaviště a další místa.
- Symbolem Carského sela a nenápadnou královnou zdejších soch je Dívka se džbánem, sedící na žulové skále. Dívka si drží hlavu v dlaních a smutně se dívá na rozbitý džbán, z něhož proudí voda. Protože jejím předobrazem je dojička Peretta, hrdinka La Fontaineovy bajky, představte si spíš, že z něj prýští mléko. A zajímavost? Jde o literární hrdinku, která inspirovala dva autory: o smutné soše, která se v parku objevila v roce 1816, totiž napsal báseň i Alexandr Sergejevič Puškin.