Co je vlastně jantar?
Zlatavě žlutá zkamenělá pryskyřice, lehká a křehká, skrytá miliony let ve vrstvách jílu a písku. Surovina výjimečná svou strukturou, která se nedá napodobit, a tudíž ani padělat. Největší naleziště jantaru jsou kolem
Baltského moře, už před tisícovkami let se z něj vyráběly
šperky a ozdobné předměty, a dokonce dal jméno
Jantarové stezce, prastaré obchodní trase, která spojovala sever Evropy se Středomořím. Chcete se s ní seznámit důvěrněji? Pak navštivte
Muzeum Jantarové stezky na Slezskoostravském hradě v
Ostravě.
Historie jantarové komnaty
V době renesance a baroka se jantar často používal při výrobě
šperkovnic a ozdobných skříněk, kdy se dřevěné jádro obkládalo jantarovými tabulkami v různých barevných odstínech. Na přelomu 17. a 18. století někoho napadlo využít
jantar pro větší klenot, a tak na
zámku v Berlíně broušenými a řezanými
jantarovými bloky obložili celou místnost. Komnata vybavená zrcadly, svícny a nábytkem z pozlaceného dřeva údajně sloužila pruskému králi Fridrichovi I. jako reprezentativní kuřárna.
Kolem roku 1716 přicestovala
jantarová komnata do Petrohradu jako dar ruskému carovi Petrovi Velikému. Používala se jako prostor k přijímání důležitých hostů carského dvora, zpočátku v Zimním paláci, později v nově postaveném
Kateřinském paláci v Carském Selu, dnešním městě Puškin, v areálu přezdívaném ruské Versailles. Tam pak nerušeně strávila téměř 250 let.
Během blokády
Leningradu za druhé světové války ji německá okupační vojska rozebrala a převezla na hrad v Königsbergu, dnešním
Kaliningradu. Od jara 1945 je jantarová komnata nezvěstná a zatím se po ní
bezvýsledně pátrá.
Legendy o jantarovém pokladu
Kolem dalších osudů jantarové komnaty se kroutí řady mýtů a legend. Možná ji při dobývání Königsbergu zničila sovětská vojska anebo skončila zasypaná někde hluboko v hradních sklepeních. Možná ji Němci společně s dalšími ukradenými cennostmi naložili do speciálního vlaku, jehož stopa se ztrácí někde v rozsáhlém podzemí pod polským městem Wałbrzych. Možná ji naložili na některou z lodí, které zachraňovaly německé vojáky a civilisty, prchající z Východního Pruska před postupující Rudou armádou. Lodě Karlsruhe či Wilhelm Gustloff ale do cíle nikdy nedopluly, potopily se do hlubin Baltského moře společně s tisícovkami pasažérů a s celým nákladem. Možná právě na nich byla uložená i jantarová komnata.
Anebo to bylo jinak? Dojela jantarová komnata až do Německa, odkud ji odvezli Spojenci a dnes je v některé soukromé sbírce? Anebo jantarová stopa míří do Česka?
Poklad na zámku nebo pod vodou?
Čas od času se objeví zpráva, že by slavná komnata mohla být ukrytá ve sklepení
zámku Frýdlant: v roce 1945 prý jedna ze zámeckých
kuchařek viděla, jak dělníci na zámek přivážejí
spousty beden se šperky, obrazy a dalšími poklady. Přestože památkáři povolili podrobný průzkum zmíněných míst (a nic se nenašlo), hledači pokladů neztrácejí naději a nevěří, že v bednách byly uloženy jen „poklady“ z berlínské městské knihovny.
Druhá česká stopa míří do
hlubokých roklí a lesů kolem
Štěchovic, kde už desítky let probíhá pátrání po dalším ukrytém nacistickém pokladu. Třetí vede do
Krušných hor, do starých důlních štol u
Hory Svaté Kateřiny. Po Jantarové komnatě se pátralo zejména v kdysi největší a nejznámější
štole Svatého Mikuláše, kde se ve
středověku těžilo stříbro a měď. Pro návštěvníky se poprvé se otevřela před několika lety, velká
část podzemních prostor je však zatopená. Jisté ale je, že české lokality jsou jen zlomkem z přibližně 130 možných míst, kde by mohla být Jantarová komnata uložená.
Jantarová komnata číslo 2
Možná jste v nabídkách cestovních kanceláří postřehli
zájezdy do Sankt Petěrburgu, které zahrnují i
prohlídku slavné jantarové komnaty. Není to žádná záhada, v Kateřinském paláci nedaleko Sankt Petěrburgu je totiž k vidění replika, vyrobená podle původních plánů. K jejich získání pomohla náhoda: před blokádou Leningradu v roce 1941 byly zahájeny restaurátorské práce, a když jantarovou komnatu objevili Němci, už byly sejmuty, dokumentovány a uschovány mozaiky, části obkladů i ozdobné lišty.
Na konci 70. let se Rusové rozhodli, že nebudou čekat, jestli se někdy najde originál, a začali s výrobou
kopie. První návštěvníci si mohli novou jantarovou komnatu prohlédnout až v roce 2003 při výročí
300 let od postavení Kateřinského paláce. Na obnově pracovali nejlepší ruští umělci a podle mínění odborníků se podařilo vytvořit opravdový architektonický skvost, navíc obestřený lákavým tajemstvím.
O jantaru a originálních kouscích staré komnaty
Co by se stalo, kdyby se podařilo objevit originál jantarové komnaty? Její cena je nevyčíslitelná, ale odborníci odhadují, že by po tolika letech zřejmě byla už zničená. Jantar totiž potřebuje určitou vlhkost a vadí mu výkyvy teplot, takže pokud by komnata byla schovaná někde v podzemí, už by se zřejmě rozpadala.- Podle dobových fotografií je druhá komnata mnohem lepší než ta původní, kdyby se ale náhodou objevil originál, bylo by zajímavé porovnat práci tehdejších umělců a řemeslníků s těmi současnými.
- Během desítek let pátrání byly z původní komnaty nalezeny jen tři části. Desku s florentskou jantarovou mozaikou, která měla jít do aukce za 2,5 milionu marek, zabavila v roce 1996 německá policie. O rok později se ozval anonym, který v roce 1978 koupil komodu z legendární jantarové komnaty; experti skutečně potvrdili její pravost. V roce 2004 byl v soukromé sbírce německého sběratele objeven třetí a zatím poslední originální kousek z původní komnaty., a to podstavec k památníku Fridricha Velikého. Všechny předměty byly vráceny Rusku a dnes jsou začleněny do obnovené jantarové komnaty.