Navíc jako mokřad přeshraniční, česko-polský, pod oficiálním názvem Subalpínská rašeliniště
Krkonoš zaujímá plochu 537 ha.
Mokřady a rašeliniště zde můžete potkat na mnoha místech: ze Sněžky nebo Vysokého Kola jsou uprostřed porostů kosodřeviny na
Úpském rašeliništi, Obří pláni nebo na Labské a
Pančavské louce dobře vidět malá oka vodních hladin, odrážející světlo. Mokřadních stanovišť bez vodních ploch je tu ale mnohem více. Celkem jich v
Krkonoších známe na šest desítek o výměře větší než 0,5 ha a hloubce rašeliny nad 0,3 m.
V posledních letech realizovali v
Krkonoších dva projekty na
podporu mokřadů přímo v terénu. Jednalo se o projekty Stabilizace významných lesních ekosystémů (2010–2014) a Stabilizace vodního režimu (2014–2015). Na ně navázal v roce 2017 nový projekt
Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP, který pokračuje až do roku 2023.
Vzácné druhy, glaciální relikty a rašeliníky
Mokřady mají mimořádný význam – zadržují vodu v krajině, příznivě ovlivňují podnebí, jsou domovem mnoha vzácných rostlin a živočichů. Světový den mokřadů má připomenout, proč je potřeba bažiny, slatiny, rašelinišť, pobřežní pásma rybníků, lužní lesy, nivy řek, mrtvá ramena, tůně, zaplavované louky či prameniště chránit. Na seznam celosvětově nejvýznamnějších mokřadů je zapsáno i
čtrnáct míst z České republiky.
Krkonošská rašeliniště jsou
domovem vzácných druhů, mezi nimiž je i řada
glaciální reliktů, pozůstatků z dob ledových. Jsou jimi například ostružiník moruška, který v Krkonoších jako na jediném místě na světě vytváří s borovicí klečí endemické společenstvo. Z živočichů je to například pěvec
slavík modráček tundrový, který zde hnízdí v počtu pouhých 15-20 párů.
Rašeliniště jsou velice citlivá vůči
sešlapu. Stejně tak je může poškodit průjezd kola. Proto leží většina krkonošských rašelinišť v 1. zóně
KRNAP, kde je
pohyb volným terénem zakázán.
Charakteristickou
rostlinou rašelinišť jsou
rašeliníky. V
Krkonoších jich roste kolem 20 druhů. Bez rašeliníků by nebylo rašeliniště, ale tahle rostlinka je zajímavá ještě z několika dalších důvodů. Zatímco většina rostlin během svého života doroste do nějaké velikosti a pak ukončí svůj růst, rašeliník pořád přirůstá. Rašeliniště ale nevyroste až do nebe. Rašeliník totiž ze spodu zase uhnívá a vytváří tak mazlavou rašelinu.
Revitalizace krkonošských rašelinišť
V stále probíhajícího projektu
Revitalizace mokřadů vznikl podkladový materiál s aktuálními datovými a prostorovými údaji o mokřadních společenstvech v horských lesích. Na jeho základě byly v
KRNAPu vytipovány
plochy vhodné k revitalizaci poškozených ekosystémů a na nich správa parku buduje přehrážky. Jejich zanášením a zarůstáním postupně dojde k likvidaci v minulosti nevhodně vybudovaných odvodňovacích systémů a k následné obnově mokřadního stanoviště.
Mezi lety 2019 a 2021 bylo na 12 lokalitách instalováno
829 malých a 182 velkých přehrážek. Celkem je v plánu do konce obou etap projektu vybudovat na dalších lokalitách více než 600 malých a 200 velkých přehrážek, které zpomalí odtok vody a přispějí tak ke
zlepšení funkce koloběhu vody v krajině. V rámci revitalizovaných ploch jsou také k dispozici monitorovací místa pro sbírání dat, která umožní srovnání počátečního stavu ploch a jejich postupný vývoj po zásahu. Revitalizované mokřady jsou významnou podporou při probíhající
obnově lesních ekosystémů zejména v těch částech
národního parku, které byly v minulosti poškozeny imisemi.
Nejvýznamnější mokřady České republiky
Mokřadů je v České republice celá řada, jen několik jich je chráněných podle Ramsarské úmluvy. Patří mezi ně
Šumavská rašeliniště,
Třeboňské rybníky,
Novozámecký a
Břehyňský rybník,
Lednické rybníky,
Litovelské Pomoraví,
Poodří,
Krkonošská rašeliniště,
Třeboňská rašeliniště, Mokřady dolního
Podyjí, Mokřady Liběchovky a Pšovky, podzemní
Punkva,
Krušnohorská rašeliniště,
Pramenné vývěry a rašeliniště
Slavkovského lesa,
Horní Jizera.
Celková rozloha našich mokřadů je 635 km2 a tvoří necelé
1% plochy ČR.