Rašeliniště bychom si měli hýčkat. I obyčejní výletníci bez větších přírodovědných znalostí tuší, že při návštěvě takových míst stojí tváří v tvář prastarým zbytkům původní přírody. Místa jsou ceněná nejenom pro sledování vývoje přírody, ale i kvůli zvláštní atmosféře. Ostatně se o nich psaly i básně a romány; stačí připomenout třeba
šumavská díla Karla Klostermanna anebo
příběhy o legendárním Králi Šumavy. A provázejí je jedinečné legendy – třeba o potopených městech a špičkách kostelních věží, pableskujících pod temnou hladinou. Zkrátka společně s
horskými loukami jsou
rašeliniště ideální místa pro výlety, díky pečlivě udržovaným chodníčkům a vyhlídkám doslova za každého počasí a v každé roční době.
Výlet do doby ledové a do tundry
Výš u nás žádné jiné rašeliniště nenajdete:
Úpské rašeliniště se rozkládá v
Krkonoších po obou stranách státní hranice mezi
bývalou Obří boudou,
Luční boudou,
Studniční horou a
Hraničním hřebenem v nadmořské výšce 1 400 až 1 425 m. Vede přes ně vyvýšený povalový chodník s modře značenou turistickou trasou: pokud se od Luční boudy vydáte po české straně hranice na
Sněžku, nejkratší, takzvaná Schustlerova cesta vede právě tudy. Krajina s ostrůvky kleče a rašelinnými jezírky připomíná subarktické tundry doby ledové, drsné klima vyhovuje specifickým druhům fauny a flóry, navíc tu pramení řeky
Úpa a
Bílé Labe. Protože ale rašeliniště leží v nejcennějších partiích
národního parku, nesmí se tu chodit mimo vyznačené stezky. Do
Úpské jámy s
Úpským vodopádem nebo botanicky cennou
Krakonošovou zahrádkou se podobně jako do jižních částí rašeliniště zkrátka nepodíváte, ale zato k bližšímu seznámení s krajinou můžete využít
přeshraniční naučnou stezku Dědictví doby ledové.
Naopak jedním z nejlépe dostupných krkonošských rašelinišť je
Černohorské rašeliniště v sedle mezi
Černou a Světlou horou, největší a nejstarší vrchovištní rašeliniště na území
Krkonošského národního parku. Cestu si usnadníte, pokud vyjedete
lanovkou z Janských Lázní na Černou horu, rašeliništěm vede okružní naučná stezka s vyhlídkovou věží.
Kam na výlet do rašelinišť?
Zatímco v druhé polovině 20. století se plocha našich rašelinišť odhadovala na 40 tisíc hektarů,
aktuální rozloha se pohybuje jen okolo 25 tisíc hektarů. Největší ale v tomto případě neznamená nejlepší: například
Modravské slatě na
Šumavě, jejichž
celková rozloha přesahuje dva tisíce hektarů, jsou pro turisty kvůli ochraně vegetace i zvěře z velké části nepřístupné. Vynahradit si to můžete na jiných
šumavských rašeliništích, sice menších, ale dobře přístupných a vybavených komfortními dřevěnými stezkami a chodníčky: taková je například
Chalupská, Jezerní, Cikánská a
Tříjezerní slať,
Soumarské rašeliniště či
Malý Polec.
Ani
národní přírodní rezervací Rašeliniště Jizery s rozlohou bezmála 500 hektarů nevedou žádné značené trasy; močály v téhle části
Jizerských hor jsou prakticky neprostupné. Místo toho se vydejte třeba na putování po
naučné stezce Tři iseriny: začíná na jižním okraji staré zlatokopecké, sklářské a dřevorubecké osady
Jizerka, prochází
přírodní rezervací Bukovec a končí u vyhlídky do vrchoviště v
národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizerky.
Dobře dostupné je také
rašeliniště na Rejvízu (právě tam v
Mechovém jezírku se skrývá ono slibované potopené město) nebo
rezervace Soos u Františkových Lázní, naučné stezky vás bezpečně provedou také
Kladským a
Božídarským rašeliništěm.
Až na vrcholky hor: rašeliniště v zasypaných jezerech
- Nevybrali jste si? U nás na portálu Kudy z nudy objevíte desítky dalších báječných tipů na výlety do rašelinišť a mokřadů.
- Ikonickým místem italských Alp je Passo dello Stelvio / průsmyk Stelvio na vysokohorské silnici vedoucí z Bormia do Pradu: s nadmořskou výškou 2 758 metrů jde o druhé nejvýše položené silniční sedlo v Alpách. Prvenství patří jen o několik metrů vyššímu Col de l'Iseran (2 770 m n. m.). Průsmykem pravidelně projíždí etapa cyklistického závodu Giro d'Italia.
- Proč tentokrát se seriálem #světovéČesko míříme právě na Stelvio? Od roku 1925 totiž průsmyk leží na území národního parku Stilfserjoch/Stelvio, což je s rozlohou 135 tisíc hektarů jedna z největších chráněných krajinných oblastí Alp.
- Zvláštní pozornosti si zaslouží zejména bohatá flóra i fauna nad hranicí 2 000 metrů nad mořem. Milovníci alpské květeny tu objeví rozmanité druhy primulí, zvonků a hořců, arniku, protěž, azalky, různobarevné lišejníky a další rostliny.
- Pozoruhodné jsou zdejší bažiny a rašeliniště, která vznikla na místech zavalených ledovcových jezer; přesto tu dost jezer zůstalo, na území parku jich je více než sto. Obdiv si zaslouží i ledovec himálajského typu Ghiacciaio dei Forni s rozlohou 20 kilometrů čtverečních a nejvyšší vrchol oblasti, hora Ortler (3 905 m).