Maximálně funkční a nadčasově elegantní
Vila Tugendhat je jedinečným příkladem moderní architekty, stavbou, která určila nová měřítka moderního bydlení a patří k základním dílům světové moderní funkcionalistické architektury.Vilu Tugendhat navrhl v letech 1928-1929 významný německý architekt
Ludwig Mies van der Rohe, který je považován za otce moderní architektury dvacátého století. Stalo se tak na objednávku
manželů Grety a Fritze Tugendhatových, pocházejících z německých židovských rodin textilních průmyslníků. Stavba vyrostla v letech 1929-1930 na mírně svažitém pozemku v Brně-Černých Polích a v prosinci roku 1930 se do ní Gerta a Fritz Tugendhatovi nastěhovali. Rodina si však bohužel výjimečného domu příliš neužila, bydlela zde pouhých 8 let. V obavě před nacisty emigrovala v roce 1938 do Švýcarska a následně do Venezuely. Za války zabrali vilu Němci a po ní došlo k její devastaci vojáky Rudé armády, kteří si v jejích prostorách zřídili konírny. Po válce zde byla škola rytmiky a rehabilitační středisko pro děti, začátkem osmdesátých let přešla vila do majetku města Brna a začala sloužit k reprezentaci i k příležitostnému ubytování hostů města. V roce 1992 v jejích zdech podepsali premiéři Václav Klaus a Vladimír Mečiar
dohodu o rozpadu Československa. 16. prosince 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví
UNESCO jako jediná památka moderní architektury v České republice.
Vila Tugendhat byla v roce 1930 jedním z prvních pokusů o „dům jako stroj na bydlení“. Krásné je na ní tedy to, jak promyšleně slouží svému účelu, nikoliv bezúčelné ozdůbky a okázalé dekorace. Ostatně ty tu ani nenajdete – dokonce v obytném prostoru obeskleného prostředního patra nenajdete ani zeď. Obývací pokoj, jídelnu, knihovnu a pracovnu tvoří jeden prostor s rozlohou dvou set osmdesáti metrů čtverečních (což je půldruhého tenisového hřiště), ve kterém jednotlivé části oddělují jen onyxová stěna, závěs a ebenový paraván.
Vila se proslavila tím, že zde poprvé v dějinách architektury byla v soukromém domě užita
ocelová nosná konstrukce v podobě subtilních sloupů na půdorysu kříže. V interiéru najdete
vzácné a exotické materiály, např. italský travertin, dýhy z palisandru, zebrana a makassarského ebenu z jihovýchodní Asie. Zcela výjimečným kamenným dekorativním a zároveň funkčním je
onyxová příčka. Medově žlutá hornina s bílou kresbou byla vytěžena v marockém pohoří Atlas. Je tak tenká, že při západu slunce propouští sluneční paprsky a vypadá, jako by hořela.
Dům byl vybaven souborem nábytku navrženým brněnskou firmou Standard přímo pro vilu Tugendhat. K nejznámějším patří křesla typu Barcelona a Tugendhat, židle typu Brno a MR20 i elegantní lehátko, které se dodnes vyrábějí. Vše bylo promyšleno do nejmenších detailů – architekti navrhli také ručně tkané koberce i potahové a závěsové textilie. Rodinný dům však vešel do dějin architektury nejen svou konstrukcí a uspořádáním obytného prostoru, ale také na svou dobu výjimečným technickým zázemím, které zahrnovalo unikátní elektrické spouštění oken, důmyslnou klimatizaci či fotobuňku u vstupu.
Vzduch ovoněný mořskou solí a trezor na kožichy
Systém vzduchotechniky v suterénu dopravoval do obytného prostoru filtrovaný a tepelně upravovaný vzduch. Ochlazování a zvlhčování vzduchu probíhalo ve speciální sprchové komoře na jejímž dně byly položeny mořské kameny, na které dopadala voda z trysek osazených do vodovodního potrubí. Díky mořským kamenům byl vzduch parfémován mořskou solí a dále byl dopravován systémem vzduchotechniky do hlavního obytného prostoru. Celý tento systém fungoval jako větrání a jemné chlazení, ale především jako teplovzdušné topení.
V technickém zázemí v suterénu najdete dále prádelnu, fotokomoru a trezor na kožichy – tato ochranná „molová komora“ se dochovala v původní podobě s originální dlažbou, obklady i věšákovými tyčemi. Původní žehlírna pod zahradní terasou byla upravena jako místnost pro řidiče.
Celkovou obnovou prošla také zahrada, kterou tvoří především zatravněná louka s několika solitérními stromy. Její součástí byly i opěrné zídky dvoustupňového alpinária pod terasou domu. Fasády domu postupně porostly vegetací a dům jakoby se „rozpouštěl“ v zeleni. Zájemci mohou využít i Studijní a dokumentační centrum v personálním traktu, kde lze studovat rozsáhlou dokumentaci a literaturu týkající se vily Tugendhat.
Vilu Tugendhat navrhl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe v letech 1928-1929 a postavena byla v letech 1929-1930.
Vila Tugendhat má unikátní technické vybavení, které zahrnuje například elektrické spouštění oken, důmyslnou klimatizaci a fotobuňku u vstupu.
V interiéru vily Tugendhat byly použity vzácné a exotické materiály jako italský travertin, dýhy z palisandru, zebrana a makassarský eben z jihovýchodní Asie.
Onyxová příčka ve vile Tugendhat je dekorativním a zároveň funkčním elementem, který je tak tenký, že při západu slunce propouští sluneční paprsky a vypadá, jako by hořela.
V technickém zázemí vily Tugendhat se nachází prádelna, fotokomora, trezor na kožichy a také místo pro řidiče.
Po druhé světové válce byla vila Tugendhat využita jako škola rytmiky a rehabilitační středisko pro děti. V osmdesátých letech 20. století pak přešla do majetku města Brna a začala sloužit k reprezentaci a příležitostnému ubytování hostů.
Zápis vily Tugendhat na seznam světového dědictví UNESCO znamenal mezinárodní uznání její historické a architektonické hodnoty jako jediné památky moderní architektury v České republice zapsané na tento prestižní seznam.
Podepsání dohody o rozpadu Československa ve vile Tugendhat v roce 1992 bylo významným historickým momentem, který předznamenal novou etapu v historii obou nástupnických států.
Návštěvníci mohou při prohlídce vily Tugendhat vidět originální nábytek, technické novinky doby jako elektrické spouštění oken, klimatizaci, vzácné materiály použité v interiéru, a unikátní onyxovou příčku.
Kromě podepsání dohody o rozpadu Československa, vila Tugendhat sloužila během druhé světové války německým okupantům a později byla devastována vojáky Rudé armády.