Ludwig Mies van der Rohe je společně s
Alvarem Aaltem, Le Corbusierem, Walterem Gropiusem a
Frankem Lloydem Wrightem považován za průkopníka modernistické architektury. Hlavními prvky jeho originálního stylu byly světlo, jednoduché linie a moderní materiály jako ocel, sklo a kámen.
Mies se vyučil technickým kresličem a v mládí pracoval v otcově kamenické dílně, záhy ale začal spolupracovat s renomovanými architekty. Proslavily ho průkopnické a vizionářské projekty, které většinou nebyly nikdy postaveny. Prvním modernistickým domem byla
vila Wolf v polském Gubinu (1926, zničena za druhé světové války), velkou pozornost získal
německý pavilon, který Mies van der Rohe navrhl pro
světovou výstavu v Barceloně. Projekt vznikal v Miesově ateliéru současně s
brněnskou vilou Tugendhat (1930). Spojovaly je klíčové znaky i nová koncepce architektonického prostoru. Na rozdíl od vily byl však pavilon v Barceloně po skončení výstavy rozebrán. Dnes ve městě stojí jeho replika, v níž se předávají ceny výhercům
soutěže o Cenu Evropské unie za současnou architekturu – Cenu Mies van der Rohe.
V roce 1930 se Mies van der Rohe stal posledním ředitelem
školy výtvarného umění Bauhaus, která byla z ideologických důvodů roku 1933 zrušena. O čtyři roky později se architekt, znechucený poměry ve své vlasti, odstěhoval do USA. Usadil se v Chicagu, kde byl jmenován vedoucím školy architektury na
Illinois Institute of Technology. Mimo jiné navrhl nové budovy a celý areál kampusu, za jeho nejlepší dílo je považovaná
budova Crown Hall, sídlo fakulty architektury. Mezi další známé stavby patří
obytné věže 860–880 na Lake Shore Drive a
komplex Federal Center v
Chicagu, venkovský
dům z oceli a skla pro Edith Farnsworthovou v Plano a
mrakodrap Seagram Building v
New Yorku. Pro Německo v roce 1962 navrhl budovu
Nové galerie v Berlíně.