Jak na svou ženu vzpomínal první československý prezident
Tomáš Garrigue Masaryk zachytil spisovatel
Karel Čapek v knize
Hovory s T. G. Masarykem:
„V Lipsku – to bylo v létě 1877 – prožil jsem osudovou událost, která se stala rozhodující pro můj celý život, pro můj duchovní vývoj; to byla moje známost s Charlottou Garriguovou.“ Říkal jí Charlie; byla z jedenácti dětí a „zevnějškem byla krásná“.
„Měla výbornou hlavu, lepší než já;
charakteristické je, že milovala matematiku,“ říkal o ní Masaryk.
„Dělali jsme všechno spolu, i Platóna jsme spolu pročítali; celé naše manželství bylo spoluprací… Američanka se stala Češkou, mravně i politicky; věřila v génia našeho národa, pomáhala mně v mých bojích politických a v celé mé politické činnosti. Až tehdy za války, za hranicemi jsem musel pracovat bez ní, ale věděl jsem, že jednám ve shodě s ní.“
Charlottiným snem byla kariéra profesionální klavíristky. Proto studovala na lipské konzervatoři, ale příliš pilným cvičením si poškodila ruku. Studium sice musela ukončit, ale do Lipska se ráda vracela. Při jednom pobytu se seznámila se svým budoucím manželem.
Tomáš a Charlotta se vzali rok po svém seznámení v New Yorku, on z úcty přidal ke svému jménu její příjmení. Žili ve Vídni, kde se jim narodily dvě děti, v roce 1879
Alice, v roce 1880
Herbert. V roce 1882 Masaryk získal místo profesora na nynější
Karlově univerzitě a rodina se stěhovala do
Prahy. Další děti se narodily už v Čechách, v roce 1886
Jan a v roce 1891
Olga. Dcera
Eleanor zemřela brzy po porodu.
Charlotte se naučila velmi dobře česky a zajímala se o naši kulturu. Měla ráda skladby
Bedřicha Smetany i Babičku
Boženy Němcové, zapojila se do práce několika ženských spolků, podporovala chudé ženy a rozvoj českého ženského školství. Byla to i její zásluha, že ženy v Československé republice získaly jako jedny z prvních v Evropě volební právo a ústava z roku 1920 je zrovnoprávnila s muži.
Na Charlottině zdravotním stavu zanechaly stopy časy první světové války. Syn Herbert se nakazil tyfem a v roce 1915 zemřel, druhý syn Jan odešel na frontu, manžel byl s dcerou Olgou v exilu, dcera Alice byla zatčena a vězněna ve Vídni. Charlotta zůstala v Praze sama, pronásledovaná úřady i policií, odkázaná na pomoc přátel. Až do smrti pak měla problémy se srdcem a zhoršily se i její deprese.
Její život se sice změnil po vzniku Československa, když byl TGM zvolen prezidentem Československé republiky, ale Charlotta se po jeho boku na veřejnosti objevovala zřídka. Kvůli nemoci často pobývala v sanatoriu anebo na
zámku v Lánech, povinnosti první dámy převzala dcera
Alice.
Když 13. května 1923 Charlotta ve třiasedmdesáti letech na
zámku v Lánech zemřela, počítalo se jen se skromným obřadem, ale na pohřeb přišly tisíce lidí. Masaryk svou ženu přežil o 14 let, společně jsou pochováni na
lánském hřbitově.
Charlotta Masaryková má své pevné místo jak v
Masarykově muzeu v
Hodoníně a
Muzeu T. G. Masaryka v
Lánech, tak v
Muzeu Alice Masarykové a Českého červeného kříže v
Lánech. Připomíná ji také několik míst v
Praze, například busta na domě v
Mickiewiczově ulici na
Hradčanech, kde Masarykovi bydleli, a
Sady Charlotty Garrigue Masarykové u
Písecké brány. Další Charlottin pomník najdete v obci
Hutisko-Solanec v
Beskydech, kam rodina jezdívala na letní pobyty.