Bitva u
Domažlic,
14. 8. 1431, je považována za
největší husitský úspěch. Husité křižáky překvapili během přesunu a zaútočili na ně. Bitvy se zúčastnil i sám papežský legát
kardinál Guiliano Cesarini, který
při útěku z bojiště ztratil svůj kardinálský klobouk. Ten se stal symbolem triumfu vítězsktví nad křižáky a katolickou církví a ještě dlouho poté byl vystavován v
Praze před
Týnským chrámem. Na bitevní poli, u silnice z
Domažlic do
Kdyně, dnes bitvu připomíná
pavilónek ve tvaru kardinálského klobouku.
Křižácké vojsko čítalo 100 000 mužů a jednoho kardinála
Protože všechny
pokusy o smírné řešení rozporů mezi husity a katolíky končily neúspěchem, říšský sněm v Norimberku se v únoru roku 1431 rozhodl zorganizovat proti českým kacířům další, celkem již čtvrtou křížovou výpravu a pevně věřil že tato již bude úspěšná.
Bitvy se účastnil reprezentativní výběr říšských šlechticů a pomyslnou "třešničkou" byla
účast papežského vyslance (legáta),
klardinála Cesariniho, který měl budoucímu jednání basilejského koncilu předsedat. Křižáci se z bavorského Weidenu začali k české hranici stahovat 20. června a 1. srpna už plenili okolí
Tachova.
Šlo na svou dobu o obrovskou armádu rekrutující se zejména z německých, ale i uherských a italských oddílů
katlolické šlechty. Armáda čítala
100 000 vojáků, velení svěřil
Zikmund Lucemburský braniborskému markraběti Fridrichovi (velitelï, který prohrál předchozí křížovou výpravu). Křižáci byli tentokrát, poučeni z předchozích nezdarů a zamýšleli husity porazit jejich vlastní taktikou – za pomoci
9 000 bojových vozů. Pohyb takto velké armády nezůstal husitům utajen a husitské vojsko se rychle ke křižákům přibližovalo.
Husitské vojsko se rekrutovalo z okolí
Berouna a čítalo
40 000 mužů. Ačkoliv nedosahovalo ani poloviny stavu protivníka, převyšovalo jej svou organizovaností, bojovou morálkou a jednotou ve velení. Do čela byl delegován vynikající stratég
Prokop Holý.
Katolíci, ač měli původně snad mířit na
Plzeň, se vydali západnějším směrem k
Domažlicům. Jako únikovou cestu si nechali
Všerubský průsmyk.
Jak husité zahnali křižáky zpěvem...
Rychle se blížící
husité, schopní za jeden den
urazit i s vozy až 50 kilometrů, křižáky zaskočili dříve, než se jejich početná vojska sešikovala do naplánovaného obranného postavení a než jednotlivé oddíly zaujaly určená místa.
Zvuk husitských bubnů a zpěvu chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“ šířící se krajem
vyděsil křižáky natolik, že začali chaoticky ustupovat. Předsunuté oddíly křižáků, které v den bitvy 14. srpna 1431 ráno údajně zaslechly rachot nečekaně brzy se blížících husitských vozů doprovázený zpěvem se začaly kvapem stahovat. Tento manévr pak nadobro
podlomil bojovou morálku zmatených a vystrašených vojáků hlavního sledu křižácké armády, začali masově opouštět svá postavení a
v panice prchat k bavorským hranicím. Velitelům se jejich útěk nepodařilo zastavit a nakonec ani jim nezbylo, než se k němu přidat. Čechům se postavila
na odpor jen pěchota se svou vozovou hradbou, čímž se husité zdrželi na několik hodin od pronásledování rytířů, kterým se tak podařilo uprchnout.
Kardinál Cesarini musel nakonec v
přestrojení za prostého vojáka prchnout tak o překot, že v táboře nechal svůj kardinálský klobouk, roucho, rodinné šperky i papežskou bulu. Do rukou husitů padlo na 2 000 plně vybavených bojových vozů, vojenského materiálu i různých drahocenných artefaktů.
Kardinál husitům ustoupil
Husité touto bitvou ujistili křesťanskou Evropu o své vojenské neporazitelnosti. Kardinál Cesarini usoudil, že
hrubou vojenskou silou s husity nic nepořídí a umožnil jejich slyšení na basilejském koncilu, které bylo husitům jako kacířům dosud odpíráno. Stalo se tak v období od
16. 1. do 8. 4. 1433 v Basileji, kde zástupci husitů v čele s Prokopem Holým dostali možnost obhajovat zásady čtyř pražských artikulů, tj. požadavek
svobodného kázání slova Božího, přijímání pod obojí, odejmutí světských statků církvi a trestání smrtelných hříchů, zvláště spáchaných na veřejnosti, bez ohledu na postavení provinilce.