Judita Durynská přijela do Čech roku 1153, aby si vzala o dvacet let staršího vdovce se čtyřmi dětmi. Dobové zprávy na ni pějí samou chválu: prý ovládala slovem i písmem latinu, naučila se česky a krále dokázala zastoupit ve státnických záležitostech. Královský pár měl nejméně tři děti, nejstarší syn
Přemysl Otakar I. se stal českým králem. Díky královně Juditě také
Praha získala
třetí kamenný most ve střední Evropě. Nesl její jméno,
Juditin most, a byl předchůdcem dnešního
Karlova mostu. Když starý most v roce 1342 zničila povodeň, stavitel
Petr Parléř založil nový most o kousek výš a mírně jej vyklenul proti proudu, aby co nejlépe čelil velké vodě.
Na sklonku života král Vladislav II. opustil Čechy a společně s Juditou odjeli na její panství v Meerane. Tam v lednu 1174 zemřel a byl pochován v míšeňské katedrále, později byly jeho ostatky přeneseny do
chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve
Strahovském klášteře v
Praze. Samotná královna spočinula jinde, a to v
klášteře v
Teplicích, který založila kolem roku 1164. Část ženského kláštera benediktinek si můžete prohlédnout dodnes, jde o románské křídlo
teplického zámku, v němž sídlí
Regionální muzeum. Expozice vás provede po stopách zaniklého kláštera i osudech jeho zakladatelky.
V Teplicích zřejmě Judita žila až do smrti a tady také byla pochovaná. Když byly v polovině 20. století objeveny její ostatky, antropologický výzkum prokázal, že měřila kolem 160 centimetrů, měla krevní skupinu B a zemřela na tehdejší dobu ve vysokém věku 75 až 80 let ve skvělém zdravotním stavu. Dnes je Juditina lebka uložena v
Národním muzeu v
Praze. V roce 2018 posloužilo 150 snímků královniny lebky k rekonstrukci jejího obličeje a možné podoby. I když se nedochovaly zprávy o barvě Juditiných očí a vlasů a detaily tak jsou dílem umělecké licence, přes staletí na nás hledí její tvář jako živá.