Seznamte se: české kněžny, královny a císařovny

Svatá Ludmila (asi 860 – 15. září 921, hradiště Tetín) byla vůbec první česká svatá. Stala se patronkou české země a také ochránkyní rodin, matek, babiček a všech křesťanských vychovatelů. Její svátek se slaví 16. září, atributy svaté Ludmily jsou dlouhý plášť, knížecí čapka, korunka a závoj, jímž byla uškrcena.

Kolik dětí měl Krok, moudrý soudce a vládce kmene Čechů, nevíme. V Kosmově kronice z počátku 12. století se objevují jen jeh tři dcery, Kazi, Teta a Libuše. Jejich existence není historicky doložena, všechny ale mají pevné místo v českých národních pověstech. Hlavní roli hraje Libuše, která s Přemyslem Oráčem založila dynastii Přemyslovců.

Svatá Anežka Přemyslovna, zvaná Česká (20. ledna 1211, Praha – 2. března 1282, Praha) je patronkou všech nemocných, chudých a trpících. Krátce po jejím svatořečení v listopadu 1989 odstartovaly události na Národní třídě v Praze sametovou revoluci a pád komunistického režimu. Naplnilo se tak staré proroctví, že až bude Anežka Přemyslovna prohlášena za svatou, zavládne v českých zemích svoboda.

Marie Terezie (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň) z rodu Habsburků, arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská. Císařovnou, jak bývá občas označována, ale nebyla. Za vlády Marie Terezie došlo k radikální proměně feudální říše v centralizovaný stát. Reformy se významně dotkly i českého království. Období její vlády je označováno jako osvícenecký absolutismus.

V katedrále sv. Víta v Praze je pohřbeno celkem 14 knížat a králů. Z Kaple sv. Kříže vedou schody do podzemních prostor chrámu, kde se nalézá královská hrobka se sarkofágy Karla IV., jeho dětí, čtyř manželek a dalších českých králů; Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II.

Alžběta Bavorská (24. prosince 1837, Mnichov – 10. září 1898, Ženeva), známá pod přezdívkou Sissi, se rakouskou císařovnou stala náhodou: císař František Josef I. se v roce 1853 měl oženit s její starší sestrou Helenou, místo toho se ale zamiloval do patnáctileté Alžběty. Její osudy, legendární krásu i rebelství znáte z knih, bulvárních časopisů, divadelních jevišť, dokumentárních filmů i romantických televizních seriálů.

Eliška Přemyslovna (20. ledna 1292, Praha – 28. září 1330, Praha) byla dcerou českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské, manželkou Jana Lucemburského (1296–1436) a také poslední z královské linie Přemyslovců.

Eliška Rejčka (1. září 1288, Poznaň, Polsko – 18. října 1335, Brno) usedla na český královský trůn hned dvakrát. Poprvé ji coby dvanáctiletou dívku provdali za krále Václava II., po jeho smrti si ji jako čerstvou vdovu vzal Rudolf Habsburský. Ještě jí nebylo ani dvacet let a ovdověla podruhé.

Paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnice nauk a literatury, zkušená i v řeči latinské a ve věcech politických: tak kronikáři popisovali Juditu Durynskou (asi 1135, hrad Wartburg, Německo – 9. září po roce 1174, Teplice), druhou manželku krále Vladislava II.

Konstancie Uherská (17. února 1180, Ostřihom – 6. prosince 1240, Předklášteří) byla princezna jak se patří. Pocházela z uherského královského rodu Arpádovců, byla sestrou dvou uherských králů, její sestra se stala byzantskou císařovnou a teta se provdala za českého knížete Bedřicha.

Kunhuta Uherská (asi 1245 – 9. září 1285, Praha) byla vnučka uherského krále a dcera ruského knížete Rostislava z rodu Rurikovců a uherské princezny Anny z rodu Arpádovců. V rámci sňatkové politiky středověkých panovnických rodů se stala manželkou Přemysla Otakara II., proslulého českého krále železného a zlatého.

Složitý znak s pěti heraldickými zvířaty, heslo Meritis augen tur honores, tedy Vše vloženo na knížecí plášť, několik rodových linií a především zámky Žleby, Slatiňany, Vlašim a Nasavrky, obklopené krásnými zahradami. To jsou místa, kam se můžete vypravit po stopách šlechtického rodu Auerspergů.

Kdyby se rakouský císař Ferdinand Dobrotivý (1793–1875) v roce 1848 nevzdal trůnu, dějiny mohly vypadat jinak. Společně s ním se role císařovny zřekla i jeho manželka Marie Anna Karolína Savojská (19. září 1803, Řím – 4. května 1884, Praha). Byla poslední českou královnou, na jejíž hlavu byla při korunovaci v katedrále sv. Víta na Pražském hradě vložena svatováclavská koruna.

Stejně jako její manžel Jiří z Poděbrad (1420–1471) i Johana z Rožmitálu (asi 1430 – 12. listopadu 1475, Mělník) byla jedinou českou královnou, pocházející z domácí šlechty. Traduje se o ní, že byla důvtipná, chytrá a štědrá, neochvějně se zastávala vdov a sirotků, a také se ve prospěch chudých, nemocných a starých lidí vzdala veškerých peněz, které jí plynuly z jejích věnných měst.

Zakladatelka jednoho z největších a nejstarších rozárií v Evropě, pěstitelka a sběratelka růží, růže také vášnivě šlechtila. Byla vnučkou českého šlechtice Heřmana Chotka, který se v roce 1813 přiženil do Uherska. Rod Chotků je historicky spjat se zámky Veltrusy, Kačina, Bělušice či Nové Dvory.