Právě taková byla
zakladatelka rodu Přemyslovců, Krokova dcera
Libuše. Společně s
Přemyslem zvaným Oráč založili první a jedinou domácí panovnickou dynastii, která v českých zemích vládla půl tisíciletí. Přinejmenším, protože vláda přemyslovských knížat a králů se podle kronikářů táhla „od nepaměti“ a jistý je jen 4. srpen 1306, kdy smrtí krále Václava III. vymřeli po meči.
1. Kůň, který věděl, kam má jít: Přemysl a Libuše
Podle legendy, kterou zachytil
kronikář Kosmas na přelomu 11. a 12. století, byli muži nespokojení s vládou kněžny a chtěli za vládce knížete. Libuše dobře věděla, koho chce mít vedle sebe, důvěřivým lidem své rozhodnutí ale mazaně sdělila jako věštbu.
„Hle, za oněmi horami,“ řekla Libuše podle Kosmase a ukázala prstem na
České středohoří,
„je neveliká řeka Bílina, a blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod.“ Přesně pak popsala i místo, kde budoucí kníže oře se strakatými voly
(„dvanáct kročejů zšíři a dvanáct kročejů zdéli“), navíc poselstvu půjčila svého koně, aby jim ukazoval cestu. Jak kronikář poněkud jízlivě poznamenal, bělouš dobře věděl, kam jít, protože prý tuto cestu už nejednou šlapal.
Kněžnin kůň skutečně dovedl posly až na místo a cestou zpět na
Vyšehrad už vezl mladého oráče v knížecím rouchu. Traduje se, že kdyby prý poselstvo dorazilo později, mohl Přemysl pole doorat a zemi by tak pro všechny časy zajistil hojnost chleba; protože však jeho dílo přerušili, země měla často trpět hladem. Ve
Stadicích Přemysla dodnes připomíná
pomník na starém poli,
Královský pramen, statek a také
Volská hora se skálou, v níž prý zmizeli vypřažení voli. S sebou na Vyšehrad jejich pán vzal kabelu a střevíce z lýčí, to aby jeho potomci věděli, že pocházejí z prostého lidu.
Na Vyšehradě se pak slavila svatba, na které sice Alois Jirásek nebyl, ale ve Starých pověstech českých ji popisuje jako očitý svědek:
„Jedli hojná jídla a pili hodně medoviny, pili a pěli nebo naslouchali pěvcům, jak hráli na struny a zpívali staré zpěvy o hrdinech a bojích zašlých dob. Slavili volbu, slavili sňatek za dne, slavili jej dlouho do noci za svitu ohňů a smolnic.“ Bylo co slavit, právě se zakládala dynastie Přemyslovců.
2. Osudové setkání s pradlenkou: Oldřich a Božena
Příběhy o chudých dívkách, pro něž si přijede princ na bílém koni, potvrzuje příběh o
Oldřichovi a
Boženě. Jeho němým svědkem byl
Oldřichův dub, jeden z nejznámějších památných stromů Česka, který roste v
Peruci. Právě tady se prý nad vodou skláněla půvabná pradlenka, jejíž krásy si všiml budoucí český kníže. Peruc úplně jistá není: Kosmas ve své kronice místo neuvádí, Dalimilova kronika z počátku 14. století píše, že kníže lovil v
okolí Postoloprt, a teprve Václav Hájek z Libočan v 16. století uvádí, že
„…se zalíbila knížeti perúc, té vsi dal sám kníže Oldřich místu jméno Peruc.“
Ať už se ti dva potkali tady nebo jinde, jisté je, že Oldřich byl v té době ženatý. Jeho manželkou byla Juta, urozená a neplodná, kdežto ze svazku s Boženou se narodil pozdější kníže Břetislav I. Božena prý svého muže přežila o 18 let, zemřela roku 1052 a syn nechal její ostatky pochovat v
kostele sv. Václava ve
Staré Boleslavi, na jednom z nejposvátnějších míst dynastie Přemyslovců.
3. Nejznámější únos v českých dějinách: Břetislav a Jitka
Syn Oldřicha a Boženy
Břetislav I., přezdívaný kronikářem Kosmou český Achilles, panoval v letech 1034–1055. Měl pět synů, z nichž Vratislav na svou hlavu poprvé vložil královskou korunu, a Přemyslovci si tak díky němu trůn udrželi dalších 300 let.
Když si budoucí moudrý vládce a velký vojevůdce hledal nevěstu, potřeboval svůj nemanželský původ vylepšit sňatkem s urozenou dívkou z významného rodu. Našel ji, ale nechtěl riskovat odmítnutí, a tak podle Kosmase
„…jal se v srdci přemýšleti, má-li se pokusiti unést ji mocí, či se o ni řádně ucházeti. Ale rozhodl se raději mužně jednati než schýliti k pokorné prosbě šíji.“ Pro svou vyvolenou
Jitku, dceru markrabího bavorské marky z rodu Babenberků, se vydal do kláštera v bavorském Schweinfurtu. S hrstkou věrných se vkradl do kláštera, počkal až dívka se svými družkami vyjde ven, rychle ji chytil, posadil na koně, jediným máchnutím meče přeťal řetěz na klášterní bráně a než se kdokoliv vzpamatoval, byl ten tam.
Po Břetislavově smrti v roce 1055 Spytihněv II. svou matku vypověděl z Čech a Jitka odešla do Uher, kde 2. srpna 1058 zemřela. Spytihněvův nástupce Vratislav II. nechal její ostatky převézt do
Prahy a uložil je do hrobu svého otce Břetislava v
chrámu sv. Víta na
Pražském hradě.
4. Královna z lázní: Vladislav II. a Judita Durynská
Než v
Praze vznikl
Karlův most, dala se
Vltava přejít po svázaných kládách, takzvaných prazích. Zmínka o prvním dřevěném mostu se objevuje už během 10. století, ale křehkou stavbu ohrožovala každá větší voda. Kolem roku 1170 proto nechal
král Vladislav II. postavit první pražský kamenný most, který pojmenoval po své druhé ženě Juditě.
Juditin most, po Řezně a Würzburgu druhý kamenný most ve střední Evropě, tedy známe, ale o dámě, po níž byl most pojmenován, většinou nevíme téměř nic.
Judita Durynská (asi 1135–1174) byla vyrostla na hradě Wartburgu a do Čech přišla roku 1153, aby si vzala muže přibližně o dvacet let staršího se čtyřmi dětmi. Dobové zprávy pějí samou chválu a Judita v nich vystupuje jako dokonalá středověká královna, krásná, ušlechtilá, vzdělaná a cílevědomá, která dokázala manžela zastoupit i v politice. Měli nejméně tři děti, podle Dalimilovy kroniky byla královna pohřbena v
klášteře v Teplicích, který roku 1154 založila. Od tohoto letopočtu odpočítávají v
Teplicích lázeňské sezony: sestry benediktinky využívaly
léčivé prameny při péči o nemocné, a právě jejich první organizované užití dalo vzniknout lázeňským tradicím. Navíc ve zdejším klášteře Judita pravděpodobně strávila poslední roky života a nakonec tu byla pochovaná.
5. Dvě královny a jeden král: Adléta, Konstancie a Přemysl Otakar I.
Příběh, který i po staletích provází víc otázek než odpovědí, se točí kolem
Přemysla Otakara a
Adléty Míšeňské, urozené dívky z rodu Wettinů. Sňatek uzavřeli kolem roku 1180 a žili spolu téměř dvacet let, než Přemyslovi padla do oka
Konstancie, sestra uherského krále Emericha. Ze souboje dvou královen vyšla vítězně ta druhá: Adlétu král zapudil a společně s ní i dospělého syna Vratislava. Adléta hledala ochranu až u papeže, ale nedomohla se ničeho. Český panovník se totiž záhy oženil s Konstancií a ta mu již roku 1200 porodila syna, nového následníka trůnu, jehož král dokonce pojmenoval stejně jako toho prvorozeného, Vratislav. Po Adlétině smrti papež nakonec legitimoval všechny královy děti z obou manželství a tím uznal i druhý svazek s Konstancií. Ta Přemysla přežila o deset let a po jeho smrti založila
klášter Porta coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova, kde je pochovaná.
6. Klidný rozvod: Markéta a Přemysl Otakar II.
Lehké to neměla ani první manželka
Přemysla Otakara II. Markéta Babenberská: vdova po římském králi Jindřichovi VII. Štaufském se podruhé provdala v roce 1252, téměř v padesáti letech. Pro Přemysla Otakara II. to byl čistě politický tah, jímž si upevnil svou pozici v Rakousku. Markéta byla velkorysá: snášela nepohodlí válečných výprav, darovala svému manželovi nádherně vyšívaný stan a strpěla i jeho četné milostné avantýry. Když se Přemysl stal českým králem, děti už mít nemohla, ale podle dobových svědectví spolupracovala na tom, aby manželství bylo prohlášeno za neplatné a vše proběhlo v poklidu. Když v roce 1261 opustila Prahu a odešla do kláštera v rakouské Křemži, po králově boku ji rychle vystřídala
Kunhuta Haličská, královna, která po králově smrti prožila
romanci se Závišem z Falkenštejna. Zatímco Přemysl Otakar II. je pohřbený v
chrámu sv. Víta na
Pražském hradě, hrob Kunhuty najdete v
Anežském klášteře v
Praze, vedle rodičů Přemysla Otakara II.
7. Manželství pod úrovní: Viola Těšínská a Václav III.
Přemyslem Oráčem dynastie Přemyslovců začala, vraždou posledního Přemyslovce na
olomouckém hradě končí. Tehdy šestnáctiletý král
Václav III. byl zavražděn v srpnu 1306. Necelý rok předtím uzavřel sňatek s
dcerou těšínského vévody Violou. Důvody nebyly královské ani dynastické, možná dokonce šlo o náhlý impuls. Pro Václava navíc šlo o manželství hluboce pod jeho úrovní, dokonce kvůli Viole zrušil dlouholeté zasnoubení s Alžbětou, dcerou uherského krále Ondřeje III., a vzdal se nároků na uherskou korunu.
Naopak když se Viola v roce 1316 provdala jednoho z předních šlechticů, nejvyššího komořího
Petra I. z Rožmberka, bylo to manželství nedůstojné pro královnu-vdovu. Bylo však krátké a skončilo Violinou smrtí roku 1317; pochována je v
Rožmberské hrobce ve
Vyšebrodském klášteře.
Dynastii Přemyslovců založili Krokova dcera Libuše a Přemysl Oráč.
Dynastie Přemyslovců vládla v českých zemích půl tisíciletí.
Podle legendy kněžna Libuše věštila, že budoucí kníže orá se strakatými voly ve Stadicích a poslům půjčila svého koně, aby je dovedl na správné místo.
Poslové našli Přemysla orajícího na poli, odvezli ho na Vyšehrad, kde se poté slavila jeho svatba s Libušou.
Oldřich, budoucí kníže, si všiml Boženy, když se skláněla nad vodou při praní a zamiloval se do ní.
Po smrti Břetislava byla Jitka vypovězena z Čech jejím synem Spytihněvem II. a zemřela v Uhrách. Její ostatky byly převezeny zpět do Prahy a pohřbeny ve svatovítské katedrále.
Judita Durynská dala inspiraci k pojmenování prvního kamenného mostu přes Vltavu, známého jako Juditin most.
Po vypuzení hledala Adléta ochranu u papeže, ale neuspěla. Zemřela a její děti z manželství s Přemyslem byly papežem nakonec legitimized.
Manželství bylo prohlášeno za neplatné a vše proběhlo bez konfliktů. Markéta odešla do kláštera, zatímco Přemysl se oženil s Kunhutou Haličskou.
Mezi zajímavá místa spojená s Přemyslovci patří Vyšehrad, kde se slavila svatba Přemysla a Libuše, hrobka Jitky na Pražském hradě, Juditin most a rožmberská hrobka, kde je pochována Viola Těšínská.