Gustav Meyrink, rodným jménem Gustav Meyer, se jako jediný z uvedených členů
Pražského kruhu v
Praze nenarodil: na svět přišel ve
Vídni jako nemanželský syn würtemberského ministra a herečky Marie Meyerové. Od roku 1884 žil v
Praze, kde studoval na obchodní akademii a po roční praxi v exportním obchodu se pustil do vlastního podnikání. V srpnu 1889 společně se synovcem básníka
Christiana Morgensterna založili bankovní dům, po pěti letech si Meyrink otevřel vlastní podnik.
Meyrink byl renesanční osobnost se spoustou zájmů. Urostlý a sportovně nadaný muž vynikal v šermu a střelbě, za smysl života považoval veslování, šachy a milostná dobrodružství. Patřil mezi první, kdo se po Praze projížděli v automobilu a stal se vzorem pro svého kolegu
Paula Leppina (1878–1945), který nám nabízí stylizovaný portrét mladého Meyrinka v postavě záhadného Nikolause v
románu Severinova cesta do temnot.
Meyrinka lákaly východní filozofie, parapsychologie a mystika. Zajímal se o tajná společenství i alchymii, účastnil se spiritistických seancí a shromáždil rozsáhlou okultní knihovnu, řadu děl dokonce sám přeložil. Ve svém bytě na Příkopech, přeplněném soškami, zrcadly a různými bizarními předměty, pořádal spiritistické seance, při nichž užíval různé omamné látky. V roce 1891 spoluzaložil
lóži U modré hvězdy, pobočku
Theosofické společnosti založené roku 1875 ruskou kněžnou
Jelenou Petrovnou Blavatskou. Ke členům společnosti, která se snažila propojit vlivy východního a západního okultismu, patřili vedle Meyrinka například spisovatel
Julius Zeyer či hrabě
Jan Harrach.
Závěr Meyrinkova pobytu v
Praze byl dramatický: prožil krach vlastního bankovního domu a po neprokázaném obvinění strávil několik měsíců ve vězení, kdy se zhoršil jeho zdravotní stav. Společenský pád bývalého dandyho a bohéma se silně promítl i do jeho literárního díla, kde lze objevit řadu autobiografických rysů.
První Meyrinkovu povídku otiskl v září 1901 mnichovský satirický týdeník Simplicissimus. Následovaly dvě sbírky povídek, po jejichž úspěchu se Meyrink rozhodl věnovat pouze literatuře. V roce 1904 opustil
Prahu a usadil se ve Vídni. Po krátkém pobytu v Anglii a ve švýcarském lázeňském městě Montreaux se roku 1906 se svou druhou ženou usadili v Mnichově a o pět let později se definitivně přestěhovali do Starnbergu u Starnberského jezera, kde poté Meyrink žil až do smrti.
Nejznámější díla Gustava Meyrinka
- Golem (1915)
- Zelená tvář (1916)
- Valpuržina noc (1917)
- Bílý dominikán (1921)
- Anděl západního okna (1927)
- Povídkové soubory Opálové oči (1917), Šosákův rozhlas (1928), Netopýři (1930) a Černá koule (1967)
- divadelní hry Sanitární rada, Kluk, Otrokyně rhódská a Hodiny