Historie rodu
Harrachů, v jejichž erbu je zlatá koule v červeném poli se třemi stříbrnými pštrosími pery, se začala odvíjet ve 14. století na česko-rakouském pomezí; podle historiků své jméno odvozovali od
zaniklé vesnice Harachy na
Kaplicku. V 17. století už patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody českého království. Zastávali vysoké posty u císařského dvora, v diplomacii, armádě i v církvi, a například
Arnošt Vojtěch Harrach (1598–1667) byl nejdéle působícím pražským arcibiskupem (1623–1667) a kardinálem. Devět Harrachů také získalo
Řád zlatého rouna.
Až do 20. století vlastnili Harrachové v Čechách a na Moravě desetitisíce hektarů půdy, převážně lesů v
Krkonoších na panství
Jilemnice, v
Jeseníkách na panství
Janovice nebo na
Vysočině, kde vlastnili panství
Velké Meziříčí. V 18. století nechali postavit barokní
zámek v Kuníně a
zámek v Náměšti na Hané, v roce 1839 pak hrabě
František Arnošt Harrach (1799–1884) zahájil stavbu
Hrádku u Nechanic, romantického sídla ve stylu tudorské gotiky podle projektu renomovaného anglického architekta
Edwarda Bucktona Lamba.
K nejvýznamnějším členům rodu patřil
Jan Nepomuk Harrach (1828–1909). Slovy
Jana Nerudy byl
šlechtic nejen rodem, nýbrž i duchem a srdcem, a svým vizionářstvím a šíří zájmů připomíná
Járu Cimrmana. Věnoval se lesnictví, sklářství, včelařství, rybářství nebo zahradnictví, díky jeho podpoře byly vydány Prostonárodní písně a říkadla
Karla Jaromíra Erbena. Vypsal také cenu o nejlepší českou operu s vysokou finanční odměnou, kterou nakonec získal za své
Branibory v Čechách Bedřich Smetana. Byl rovněž c. k. tajným radou, komořím, dědičným členem rakouské panské sněmovny, předsedou Společnosti
Národního muzea, kurátorem Matice české, podporoval stavbu
Národního divadla a dostavbu
Svatovítské katedrály v
Praze a podporoval kulturní život české menšiny ve Vídni. Právě on jako první v roce 1892 své zaměstnance v
Krkonoších vybavil lyžemi a přispěl tak k
rozvoji lyžování v Čechách.
Dědicem harrachovského jmění byl jeho syn
Otto Jan Nepomuk (1863–1935), vnuk
Jan Nepomuk (1904–1945) se však v roce 1939 přihlásil k německé národnosti a v roce 1945 mu byl majetek zkonfiskován. Dnes Harrachové žijí převážně v Rakousku.