Sukovy rodné
Křečovice jsou malá vesnice v
Posázaví. Josef byl nejmladším ze tří dětí křečovického řídícího učitele a regenschoriho
Josefa Suka (1827–1913) a
Emilie rozené Baumannové (1837–1913), vnučky předchozího křečovického kantora Matěje Českého. Hudba ho obklopovala odmalička: od maminky dostal první housličky (dnes je můžete vidět v Sukově síni v
Městském muzeu v
Sedlčanech), začal se učit hře na housle, klavír a varhany, v osmi letech napsal první drobnou skladbu. Sukova cesta ke kariéře profesionálního hudebníka byla rychlá a přímá: vystudoval
pražskou konzervatoř, tedy housle u
Antonína Bennewitze, klavír u
Josefa Jiránka a skladbu u
Karla Steckera, od roku 1891 pak u nově jmenovaného profesora mistrovské školy
Antonína Dvořáka. Jako mladý začínající houslista žil v
domě U Bílého lva, nazývaného také U Pilátů v
Žitné ulici, ve stejném poschodí jako Antonín Dvořák. Stal se oblíbeným Dvořákovým žákem, navštěvoval i jeho
letní sídlo ve Vysoké u Příbrami a později se oženil s jeho dcerou
Otilií (1878–1905). V roce 1901 se jim narodil syn Josef, ale Otilie záhy poté zemřela na následky vrozené srdeční vady. Rodinné neštěstí ovlivnilo tvorbu Josefa Suka až do konce jeho života. K jeho nejznámějším dílům patří
serenáda Es dur z roku 1892, symfonická hudba k
pohádce Julia Zeyera Radúz a Mahulena a symfonie
Asrael, Pohádka léta, Zrání a
Epilog. Od roku 1922 byl Suk profesorem skladby na pražské konzervatoři, poté i jejím rektorem.
S životem a dílem známého skladatele se můžete seznámit v
Památníku Josefa Suka v
Křečovicích. Je umístěný v domku, který skladatelův otec nechal postavit v roce 1895, aby tu jeho syn mohl trávit volný čas, odechnout si po náročných koncertních turné a také v klidu komponovat. Do Křečovic za ním jezdily mnohé osobnosti české hudby, například
Antonín Dvořák a později
Václav Talich. Sukův syn Josef v domku po otcově smrti zřídil památník, který nyní spravuje
Národní muzeum –
České muzeum hudby v
Praze. Vedle původního nábytku si prohlédnete Sukův klavír značky Bösendorfer, rodinnou galerii, sbírku porcelánu, medaile i drobné předměty, které si přivážel jako suvenýry z cest.
Křečovice znáte také jako místo, kde režisér
Jiří Menzel natáčel
film Vesničko má, středisková. Ve scéně o nejlepším pivu ze sedmého schodu je v záběru vidět
Sukův hrob, ale skladateli vzdali tvůrci filmu poctu i jinak: když vesnický lékař
Rudolf Hrušínský leží v posteli s přeraženými zády, filmovou hudbu vystřídá
Sukova Serenáda pro smyčce.