Oskar Kokoschka dnes patří společně s
Egonem Schielem a
Gustavem Klimtem mezi nejvýraznější postavy
evropského výtvarného umění přelomu devatenáctého a začátku dvacátého století. Jeho tvorbu ovlivnila především
secese, expresionismus a
fauvismus. Jeho předkové byli
pražští zlatníci a hodináři. Zlatnickému řemeslu se vyučil i Oskarův tatínek
Gustav Josef. Oskar se narodil v městečku
Pöchlarn kousek od
Melku, dětství a mládí prožil ve
Vídni. Celý život zůstal úzce spjatý se svou rodinou,
sestrou Bertou (1889–1960) a
bratrem Bohuslavem (1892–1976). V dětství se o umění nijak zvlášť nezajímal, chtěl se stát výzkumným chemikem. V roce 1905 ale vyhrál prestižní stipendium a začal studovat na vídeňské
Uměleckoprůmyslové škole. Jedním z jeho učitelů byl
Gustav Klimt, během studií se spřátelil s
Adolfem Loosem a
Josefem Hoffmannem.
Jakmile Kokoschka vykročil na samostatnou uměleckou dráhu a uspořádal první výstavu, jeho dílo vyvolalo u puritánské veřejnosti značné pobouření. Malíř se dokonce na čas odstěhoval do
Berlína, kde se stal spoluvydavatelem časopisů pro svobodné umělce. Na
Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni se záhy vrátil jako učitel. V té době také začal jeho vášnivý milostný vztah s
Almou Mahlerovou (1879–1964), osudovou femme fatale a krásnou vdovou po slavném skladateli. Kokoschka ji i sebe zachytil například na obraze
Nevěsta větru. Vztah skončil v roce 1915, kdy se Mahlerová provdala za zakladatele
Bauhausu Waltera Gropia a pak za pražského německého spisovatele
Franze Werfela.
Za první světové války Kokoschka narukoval a dvakrát byl vážně zraněn; z druhého zranění se léčil v sanatoriu v
Drážďanech, kde se stal součástí umělecké bohémské scény, včetně spisovatelů, herců a režisérů. V roce 1919 začal působit na
drážďanské Akademii výtvarných umění, pak se usadil v
Paříži a podnikal cesty po
Evropě, na
Blízký východ a do
Afriky, z nichž vytěžil četné pohledy na města a krajiny. V roce 1934 přijel do
Prahy, kde měl malovat portrét
prezidenta T. G. Masaryka. Šlo o jeho první prominentní zakázku, a po jejím dokončení měl v plánu vyrazit dál, do Ruska a východní Asie. Kvůli Masarykovu špatnému zdravotnímu stavu se ale malování protahovalo, a tak Kokoschka nakonec v Čechách zůstal čtyři roky. V Praze se také seznámil svou budoucí manželkou, mladou advokátkou
Oldou Palkovskou (1915–2004), a dokonce získal československé občanství, kterého byl proti své vůli zbaven až v roce 1949. Namaloval také řadu
slavných expresionistických pohledů na panorama Prahy, které dnes jsou ozdobou mnoha světových galerií.
V roce 1937 se jeho práce objevily na výstavě zvrhlého umění a byly zkonfiskovány nacisty. O rok později Kokoschka společně se svou přítelkyní
Oldou Palkovskou odešel do
Anglie, kde se v roce 1941 vzali. V roce 1946 získal britské občanství. Opakovaně pobýval ve
Skotsku a Cornwallu a podnikal řadu výstavních turné po
Evropě a
USA, spojených s četnými výlety. Nakonec se usadil ve Švýcarsku, kde proběhly jeho první velké poválečné výstavy a kde žil až do konce života. Roku 1953 začal v
Salzburku v rámci
Mezinárodní letní akademie výtvarných umění vést kurs pojmenovaný
Škola vidění. Zbytek života strávil ve
Villeneuve na břehu Ženevského jezera. Posledním dílem
Oskara Kokoschky byl
cyklus Comenius, inspirovaný odkazem
Jana Amose Komenského. V roce 1971 vyšla jeho autobiografie
Můj život. Zemřel 22. února 1980 v
Montreux.