Silonky – punčochy z materiálu, který vynalezl Otto Wichterle

Nostalgie, vzpomínky na dětství, letité fotografie a filmy pro pamětníky: staré kousky zkrátka máme rádi a zas a znova se k nim vracíme. Na jejich oblibu vsadily i obchodní řetězce, když dnešní výrobky zabalily do retro obalů, do „osmdesátek“ se dokonce můžete vypravit na výlet.

Z českých zemí pocházela řada lékařů, biologů, vědců a experimentátorů, kteří se zasloužili o rozvoj medicíny. Na mnohé z nich zapomněli i v jejich rodných městech, a to přesto, že v cizině jsou po nich pojmenované ulice i náměstí a na univerzitách stojí jejich sochy. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale některé ano.

Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha – Staré Město – 27. března 1967 Praha-Smíchov) je první český laureát Nobelovy ceny za chemii (1959). Akademik Heyrovský byl zakladatelem Polarografického ústavu ČSAV a spoluzakladatel časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (1929).

K objevu metody polarografie došlo mezi 9. a 10. únorem 1922. O dva roky později, v roce 1924, sestrojil Jaroslav Heyrovský se svým žákem Japoncem M. Shikatou polarograf – přístroj pro automatický záznam křivky závislosti proudu na napětí při elektrolýze roztoku vzorku. Dne 10. prosince 1959 obdržel Jaroslav Heyrovský za svůj objev polarografie Nobelu cenu. Až dosud je jediným českým přírodovědcem, kterému byla tato pocta udělena.

Dalo by se říci, že Technická univerzita v Liberci je Mekkou nanotechnologií. Jednou z hlavních osobností, díky kterým své pozice na poli nanovláken nebo nanočástic dosáhla, je profesor Oldřich Jirsák. Ten se svým týmem roku 2003 objevil způsob, jak vyrábět nanovlákna ve velkém, průmyslovou cestou.

Pro řadu z nás není Merkur jen kemp na Novomlýnských nádržích pod Pálavou nebo jedna z planet sluneční soustavy, ale také název populární kovové stavebnice. Doma je v Polici nad Metují, kde má oblíbená hračka dokonce své vlastní muzeum. V roce 2020 značka oslavila rovných sto let od svého vzniku.

Máte vadu zraku, ale neradi nosíte brýle? Pak pravděpodobně používáte jeden z nejvýznamnějších českých vynálezů: kontaktní čočky. Jejich otcem je Otto Wichterle. Je to ale trochu smutný příběh. Nadaný vědec vyrobil první čočky o Vánocích roku 1961 doma za pomoci stavebnice Merkur patřící jeho dětem. Vynález si nechal řádně patentovat, ale v tehdejším Československu nenašel využití a patent odkoupili Američané. Nasaďte čočky nebo brýle a jeďte se podívat na originál čočkostroje z Merkuru profesora Wichterleho, který je vystaven v pražském Národním technickém muzeu. Slavných chemiků je u nás ale daleko víc – Jaroslav Heyrovský, Antonín Holý či Gabriela Basařová.

Expozice mapuje historii kontaktních čoček a představuje světový přínos českého vědce Otto Wichterleho, který stál za vynálezem vhodného materiálu a způsobu výroby měkkých kontaktních čoček.

Prostřednictvím více než tisíce exponátů seznámí Obuvnické muzeum ve Zlíně návštěvníky s historií i současností obouvání, vývojem výroby obuvi a dějinami ševcovského řemesla. Nejstarší originály pocházejí z konce 16. století. Zajímavostí jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů.

Otto Wichterle (1913–1998) byl světově proslulý český vědec a vynálezce, který měl na kontě přibližně 150 vynálezů a patentů. Nejznámější z nich jsou měkké kontaktní čočky, které profesor Wichterle poprvé vyrobil u sebe doma o Vánocích roku 1961 na přístroji, sestaveném z dětské kovové stavebnice Merkur.