Pražský hrad, založený pravděpodobně již
kolem roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců, je podle Guinessovy knihy rekordů největším souvislým hradním komplexem na světě. Jeho dominantou je
katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde jsou uloženy
české korunovační klenoty. Hrad tvoří
rozsáhlý soubor paláců a církevních staveb rozmanitých architektonických slohů - od zbytků románských staveb z
10. století přes gotické úpravy 14. století, zásahy známého slovinského architekta
Josipa Plečnika v období 1. republiky po nejnovější úpravy z konce 20. století.
Vladislavský sál ve Starém královském paláci
Vladislavský sál sloužil od 16. století především královské reprezentaci. Odehrávaly se zde
korunovační slavnosti a hostiny, rytířské turnaje. Tato reprezentační funkce je částečně zachována dodnes: ve Vladislavském sále se konají
volby prezidenta republiky a slavnostní shromáždění spojená s významnými dny České republiky. Z vyhlídkové pavlače při jižní stěně
Vladislavského sálu se otvírá krásný výhled do zahrady Na Valech a na Prahu. Z Vladislavského sálu se dnes vychází po
Jezdeckých schodech, vystavěných původně pro příjezd rytířů na koních přímo do sálu, k turnajům. Schodiště je zaklenuto složitou pozdně gotickou krouženou klenbou.
Bazilika a klášter sv. Jiří
Románská
bazilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě. Z původní stavby založené
kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. se zachovaly jen základy. Při založení kláštera v roce 973 byl kostel rozšířen a přestavěn. V hlavní lodi jsou umístěny
náhrobky členů knížecího rodu
Přemyslovců. Věže,
vysoké 41 m nestojí na stejném půdorysu. Jižní věž měří 6,3 m do šířky, ale severní věž je odkloněna o 40 cm a měří pouze 5 m.
Zvony dnes na věžích nejsou, byly zničeny za I. a II. světové války, když byla
nouze o kovy. Výjimkou zůstal
pouze zvon z roku 1550, který dnes zdobí interiér baziliky.
Nejvyšší purkrabství
Část průčelí Jiřské ulice tvoří ohradní zeď uzavírající nádvoří
Nejvyššího purkrabství. Purkrabí, jejichž úřad se vyvinul z funkce
hradního kastelána, zastupovali panovníka v době jeho nepřítomnosti. Tento úřad zastávali členové nejvýznamnějších šlechtických rodů. Sídlo kastelánů a později purkrabích stálo v těchto místech zřejmě už v době románské. Ve 14. století sloužil purkrabský dům jako
dočasné obydlí krále a císaře Karla IV. V budově Starého purkrabství na Pražském hradě je umístěna
expozice hraček, která je doplněna částí rodinné
sbírky filmaře a karikaturisty Ivana Steigera.
Císařská konírna
Prostory sloužily za vlády císaře Rudolfa II. jako stáje.
Ve 20. století byly tyto stáje upraveny jako výstavní prostory. V jedné části také vznikla
Obrazárna Pražského hradu. Rudolf II.,
vášnivý milovník a sběratel koní, dal na jejich místě po roce 1583 stavět
nové nádherné stáje, tehdy vysoce oceňované. Muselo být tehdy zbořeno nároží románské hradby a Stará Vikárka, za kterou dal císař svatovítské kapitule náhradní budovu. Byl zde vybudován dlouhý prostor zaklenutý valenou klenbou s výsečemi. Klenba je opatřena
sítí nepravých štukových žeber. Ve 20. století byl prostor na východní straně rozdělen a využíván jako chodba, tělocvična a lakýrnická dílna.
Obrazárna Pražského hradu
V
Obrazárně jsou po celý rok vystavena díla z proslulých sbírek císaře Rudolfa II. Mezi více než stovkou unikátních děl nechybí
obrazy Tiziana,
Aachena či
Rubense. Kořeny Obrazárny sahají do konce 16. století, kdy císař Rudolf II shromáždil na Pražském hradě největší sbírku uměleckých děl té doby. Z proslulé galerie Rudolfa II. se však v současné sbírce dochovalo jen několik kusů. Nová kolekce z poloviny 17. století obsahuje díla významných
italských, německých, nizozemských, vlámských a dalších mistrů. Expozice se nachází na
2. nádvoří Pražského hradu a je otevřena denně. Představuje reprezentativní výběr více než jednoho sta nejkvalitnějších obrazů z majetku Pražského hradu čítajícího kolem
4 000 obrazů.
Rožmberský palác
Rožmberský palác je značně rozlehlý a chlubí se
velkou zahradu lemovanou arkádovým ochozem. Budova je
původně renesančním palácem, který byl postaven po velkém požáru mezi roky 1545-74 pány z Rožmberka. V roce 1600 se Rožmberský palác stal
majetkem císaře Rudolfova II., který jej spojil s
Královským palácem. Původně renesanční palác stavěný v letech 1545 – 1574 pány z Rožmberka. V roce 1600 se Rožmberský palác stal majetkem císaře
Rudolfova II. Palác přetrval ve své podobě do poloviny 18. století, kdy byl radikálně přestavěn na barokní Ústav šlechtičen. Palác přetrval ve své podobě do poloviny 18. století, kdy byl
radikálně přestavěn na Ústav šlechtičen. Ten sloužil k výchově třiceti šlechtických dcer, které byly starší 24 let. První abatyší Ústavu byla
arcivévodkyně Marie Anna, dcera Marie Terezie.
Zlatá ulička
Slavná
Zlatá ulička vznikla po
vybudování severního opevnění Hradu v 16. století. Prostor byl využit ke stavbě skromných obydlí. Bydlela zde hradní čeleď, snad zlatníci (z 16. století je doložen název Zlatnická ulička) a
hradní střelci. Domky byly
obývány až do druhé světové války. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka. V domku s vývěsním štítem s motivem sovy, křišťálové koule, karet a kočky žila před druhou světovou válkou věhlasná
pražská věštkyně, kartářka a jasnovidka Matylda Průšová, uměleckým jménem Madame de Thébes. Zemřela při výslechu gestapem. Podobu obydlí ze 16. století ukazuje nejlépe domek
čp. 20 s hrázděným patrem. Původní velikost dokládá dům čp. 13. který jako jediný dodržuje dodnes původní ustanovení o vložení
komůrky do oblouku hradby.
Věž Daliborka
Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před
věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla
součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce
1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Z dlouhé chvíle se podle pověsti naučil krásně "hrát na housle". Dobové kroniky však zniňují, že Dalibor byl
za svou nepoctivost již dvakrát popohnán před soud a rozhodně nepatřil mezi ochránce utlačovaných, naopak využil vzpouru poddaných k tomu, aby si
přivlastnil majetek svého nepřítele. Pověst o houslích vychází z úplně jiného nástroje, a to z mučícího. Skřipci se totiž přezdívalo housle a Dalibor prý na mučidle vedl nářek tak pronikavý, že ho bylo slyšet ven, což přivábilo kolemjdoucí, kteří se pak posměšně vyjadřovali o vinníkovi, který se předtím nechtěl přiznat, že ho bolest "naučila na houslích hráti", čili
vypovídat pravdu o svém zločinu.
Prašná věž Mihulka
Průchodem
z Vikářské ulice lze vstoupit k věži Mihulce. Byla vystavěna koncem 15. století jako
součást nového opevnění. Jméno
Mihulka pochází zřejmě až z 19. století. Prašná věž byla nejmohutnější z dělových věží. V době Rudolfa II. zde byla
alchymistická dílna, později sklad střelného prachu. Výstava s podtitulem
Od knížecí družiny k Hradní stráži prezidenta mapuje historický vývoj i současnost jednotky, která střeží
bezpečnost prezidenta republiky. K vidění jsou zde dobové i současné
uniformy,
zbraně, medaile a fotografie.
Palácové zahrady a Jelení příkop
Návštěvu Pražského hradu vám
zpříjemní procházka zahradami, které jsou volně přístupné a najdete v nich celou řadu dalších zajímavostí.
Královský letohrádek zvaný také Letohrádek královny Anny, dal budovat Ferdinand I. v letech 1538 – 1560 na východním okraji Královské zahrady. Na výzdobě pracovali
italští kameníci. Renesanční památka byla určena pro zábavu a zpříjemnění pobytu v zahradě. Poblíž najdete i
bronzovou Zpívající fontánu, ze 16. století. Zvláštní, zvonění zvonů podobný
zvuk dopadajících kapek, je nejlépe slyšet přímo pod spodní mísou fontány.
Za návštěvu jistě stojí i
Palácové zahrady pod Pražským hradem. Prstenec zeleně kolem Pražského hradu dnes tvoří šest zahrad. Na severním předpolí se do délky prostírá historicky nejcennější z nich –
zahrada Královská. Mezi jižní zahrady patří
Rajská zahrada, zahrada
Na Valech a
Hartigovská zahrada. Všechny tři jsou vzájemně propojeny a nabízí z několika vyhlídkových teras překrásné pohledy na
Prahu. Na terase Hartigovské zahrady se pořádají
koncerty a divadelní představení. Velmi zajímavou je celoročně přístupná zahrada
Na Baště u vstupu do Španělského sálu ve stylu
italských a japonských zahrad.
Jelení příkop je
přírodní rokle, kterou teče
potok Brusnice. V době vlády Rudolfa II. zde byla chována lovná zvěř. K vytvoření tohoto valu došlo za vlády Marie Terezie – panovnice nechala
rozdělit příkop na horní část o rozloze přes 3 hektary a dolní část o velikosti více než 5 hektarů. Název místu dal
císař Rudolf II., za jehož vlády sem byla
vysazena vysoká zvěř, která zde byla i lovena. S lovnou zvěří bylo možné se v příkopu setkat až do 18. století. Na tuto tradici symbolicky navázala
doba 1. republiky, kdy byl v horní části příkopu zbudován
medvědinec a medvědi tu žili až do let padesátých.