Od svého založení na konci 9. století palác narůstal a měnil se do své současné podoby. Původní dřevěné stavení s kamennou podezdívkou přestavěl na počátku 12. století kníže Soběslav na kamenný románský palác. Jeho zbytky se zachovaly v podzemí dodnes.
Král a císař Karel IV. vybudoval na III. nádvoří
Pražského hradu na místě románské stavby v 1. polovině 14. století
gotický palác s klenutým reprezentačním prostorem a pásem arkád na severní straně. Za vlády jeho syna Václava IV. byla postavena dvě kolmá křídla a přestavěna kaple Všech svatých.
Celých osmdesát let bouřlivého 15. století byl palác opuštěn. Po roce 1483 se na Pražský hrad vrátil král, Vladislav Jagellonský, a zahájil poslední velkou přestavbu paláce. Vznikl při ní velkolepý slavnostní
Vladislavský sál, jehož architekt,
Benedikt Ried, spojil umění pozdní gotiky s prvky nastupujícího renesančního slohu. Také kolmé
palácové křídlo, nazvané po Vladislavově synu Ludvíkovi, je dílem B. Rieta. Po nástupu Habsburků na český trůn byly sály Starého královského paláce využívány pro korunovační slavnosti a sněmy, jako jednací sály, úřadovny a depozitáře. Nové obytné místnosti byly stavěny západně od paláce, v jižní části areálu Hradu. Po katastrofálním
požáru v roce 1541 byla nově přestavěna Sněmovna a kostel Všech svatých.
Tereziánské křídlo vzniklo při přestavbě Hradu v 18. století. Ve 20. století bylo několikrát rekonstruováno a naposledy bylo v roce 1993 upraveno pro výstavy výtvarného umění.
Vladislavský sál sloužil od 16. století především královské reprezentaci. Odehrávaly se zde
korunovační slavnosti a hostiny,
rytířské turnaje,
trhy s uměleckým a luxusním zbožím. Tato reprezentační funkce je částečně zachována dodnes – ve Vladislavském sále se konaly volby prezidenta republiky a slavnostní shromáždění spojená s významnými dny České republiky. S Vladislavským sálem sousedí
Sněmovna, která zařízením svého interiéru přibližuje
způsob jednání sněmu po roce 1627, a kostel Všech svatých. Z jihozápadního rohu Vladislavského sálu vede portál do Ludvíkova křídla s místnostmi České kanceláře. V její druhé místnosti bylo v roce
1618 zahájeno České stavovské povstání, když byli z okna do hradního příkopu
vyhozeni dva místodržící s písařem. České stavovské povstání bylo prvním konfliktem třicetileté války (1618 – 1648).
Z vyhlídkové pavlače při jižní stěně Vladislavského sálu se otvírá
krásný výhled do
zahrady Na Valech a na Prahu. Z Vladislavského sálu se dnes vychází po
Jezdeckých schodech, vystavěných původně pro
příjezd rytířů na koních přímo do sálu, k turnajům. Schodiště je zaklenuto složitou pozdně gotickou krouženou klenbou.
Kostel Všech svatých vystavěl na místě románské palácové kaple stejného zasvěcení
Petr Parléř. Kostel byl podle starých pramenů nádherně
vyzdoben po vzoru pařížské La Chapelle. Po požáru v roce 1541 z něj však zbyly jen obvodové zdi. Při obnově byl kostel prodloužen až k průčelí Vladislavského sálu a při dalších úpravách s ním byl spojen portálem. Ve výklenku na severní straně kostela Všech svatých je
náhrobek svatého Prokopa, jehož životu je věnován i obrazový cyklus na stěnách.
Starý Královský palác je součástí základního prohlídkového okruhu na Pražském hradě, který mimo palác zahrnuje
Baziliku sv. Jiří,
Zlatou uličku,
Katedrálu sv. Víta
Tereziánské křídlo slouží k pořádání výstav výtvarného umění,
Kostel Všech svatých je přístupný pouze při bohoslužbách.