Na konci Zlaté uličky stojí válcová dělová věž Daliborka, postavená ve svahu nad Jelením příkopem roku 1496 Benediktem Riedem. Od počátku sloužila jako vězení a po svém nejslavnějším vězni byla také pojemnovaná.
Věž Daliborka byla vybudovaná roku 1496 na příkaz Vladislava Jagellonského, a to jako součást
opevnění hradního komplexu. V roce 1781 věž vyhořela a následující rok byla v důsledku poškození požárem snížena o jedno patro.
Od roku 1883 je přístupná veřejnosti.
Své jméno dostala po svém prvním vězni Daliborovi z Kozojed, který zde byl uvězněn roku 1498. Věž totiž od svého založení
sloužila jako vězení, které si zde můžete prohlédnout i dnes. V suterénu s mohutnou klenbou jsou
čtyři kobky, v podlaze je
kruhový otvor do hladomorny, kam byli těžcí zločinci spouštěni
pomocí kladky. Samotný prostor cel oddělovaly
dřevěné stěny, které byly dokonce vytápěné. Zdivo hladomorny je
silné 2, 6 m, pod hladomornou je ještě jedno patro, které se používalo jako další vězení. Lehčí provinilci byli vězněni ve vyšších patrech.
Dalibor z Kozojed se podle legendy ve věži ocitl za to, že akceptoval povstání poddaných na sousedním panství a povstalce přijal k sobě pod ochranu. Pověst dále praví, že se Dalibor
naučil ve své cele hrát na housle a jeho hudba byla prý slyšet po celém Hradě a připomínala tak všem, že byl uvězněn neprávem. Pověst posloužila skladateli Bedřichu Smetanovi jako
předloha k opeře Dalibor.
Dobové kroniky však zniňují, že Dalibor byl
za svou nepoctivost již dvakrát popohnán před soud a rozhodně nepatřil mezi ochránce utlačovaných, naopak využil vzpouru poddaných k tomu, aby si
přivlastnil majetek svého nepřítele, Adama Ploskovského. Pověst o houslích vychází nejspíše z úplně jiného nástroje, a to z mučícího.
Skřipci se totiž přezdívalo housle, byl opatřený provazy (strunami) k napínání zločince. Dalibor prý na mučidle vedl nářek tak pronikavý, že ho bylo okny mučírny slyšet ven, což přivábilo kolemjdoucí, kteří se pak posměšně vyjadřovali o vinníkovi, který se předtím nechtěl přiznat, že ho bolest "naučila na houslích hráti", čili
vypovídat pravdu o svém zločinu.
Dalším ze známých
vězňů byl mecenáš umění hrabě
František Antonín Sporck, který se například zasloužil o to, že byla do Čech zavedena hra na lesní roh. Daliborka přestala jako
vězení sloužit v roce 1781. Ve spodním podlaží věže Daliborky je dnes umístěna
expozice útrpného práva.
Objevte historii a legendy věže Daliborka na Pražském hradě, kde byli uvězněni známí vězni jako Dalibor z Kozojed.
Věž Daliborka byla postavena v roce 1496.
Věž byla postavena jako dělová věž a součást opevnění hradního komplexu, ale také sloužila jako vězení.
Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, po němž je věž i pojmenována.
V suterénu se nachází čtyři kobky s mohutnou klenbou a kruhový otvor do hladomorny, kam byli těžcí zločinci spouštěni pomocí kladky.
Podle pověsti se Dalibor naučil ve věži hrát na housle a jeho hudba měla být slyšet po celém Hradě, což připomínalo jeho neprávem uvěznění.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.