Posázavský Pacifik je vyhlášenou železniční tratí z Prahy do Čerčan (č. 210) a z Čerčan do Světlé nad Sázavou (č. 212), která se vine cca 130 km podél řeky Sázavy. Jezdí po ní jak pravidelná osobní doprava, tak nostalgické vláčky a parní lokomotivy nebo víkendové turistické linky.
Legendou mezi vlakovými tratěmi se stal již za první republiky
Posázavský pacifik, který unášel trampy na počátku 20. století za hranice všedních dní jen pár kilometrů od
Prahy. Projeďte se i vy
nádhernou divočinou s rozervaným
kaňonem řeky Sázavy, kde hučí peřeje a po skalnatých úbočích se vinou křivolaké stezky k dřevěným srubům. Posázavský pacifik tudy
jezdí už více než sto dvacet let. Nositelkami tohoto legendárního jména se staly
tratě číslo 210 – Praha –
Vrané – Čerčany (s odbočkou na Dobříš) a
trať číslo 212 – Čerčany – Kácov –
Světlá nad Sázavou.
Po romantické trati se můžete projet
některým z pravidelných osobních vlaků Českých drah i značným množstvím výletních souprav. Několikrát během letní sezóny od dubna do října tudy jede
parní vláček ČD (tzv. nostalgické jízdy – Párou Posázavím), a v provozu je také
Posázavský motoráček společnosti KŽC – výletní motorový vlak, a to každou sobotu, neděli a svátek od posledního březnového víkendu do začátku října.
České dráhy zajišťují
celoroční provoz na tratích, a to jak na nejoblíbenější trati 210 z Prahy do Čerčan, tak i na druhé trati 212 z Čerčan do Světlé. S
Posázavským motoráčkem KŽC dojedete z
Prahy (hlavní nádraží, Vršovice, Kačerov a Braníka) po trati Posázavského pacifiku do
Týnce nad Sázavou. Budete stoupat malebným údolím řeky
Vltavy přes
Vrané nad Vltavou,
Davli a po kamenném viaduktu nad
Žampachem do
Jílového, až dojedete do
Týnce nad Sázavou.
Zajímavosti a unikáty na trase Posázavského Pacifiku
- Největší raritou Posázavského pacifiku je kamenný viadukt Žampach se sedmi oblouky, jehož délka dosahuje 110 metrů a stojí 41 metrů nad údolím Kocour. Patří mezi nejvyšší kamenné mosty v Evropě.
- Na trati 210 z Prahy-Vršovic do Čerčan se nachází sedm tunelů, na odbočné trati ze Skochovic do Dobříše pak navíc ještě jeden. Do roku 1929 existoval ještě tunel nedaleko vršovického depa, který byl později opuštěn.
- V roce 1942 byl levý břeh řeky Sázavy zabrán německou okupační mocí jako vojenský prostor, provoz na dráze byl v úseku Jílové – Skochovice přerušen až v červnu 1944. Tehdy bylo 5 tunelů (Skochovický, Libřický, Davelský, Pikovický a Jílovský II) využito jako podzemní továrny pro válečnou výrobu, vyráběly se tam letecké komponenty.
- Nejstarší česká trampská osada byla založena okolo roku 1918 u Svatojánských proudů nedaleko Štěchovic, později se osady rozšířily po celé trase Posázavského pacifiku. Většina trampů se masově dopravovala do svých osad vlaky, které mívaly mnohdy až dvanáct vozů. Odjezdovým místem se zpravidla stávala stanice Praha-Braník, kde bývala k dispozici celá řada pokladen ČSD. Nedaleko se nachází smyčka tramvají a MHD.
- Na trati z Nuslí-Vršovic do Vraného nad Vltavou zkoušel v roce 1897 František Křižík svůj dvounápravový akumulátorový železniční vůz. Provoz tímto neobvyklým vozidlem byl zajišťován do roku 1899 na trase Nusle-Vršovice – Měchenice. Dobíjecí stanice byly na Zbraslavi a v Nuslích.
Jak vznikl název Posázavský pacifik
Malebná lokálka si své romantické přízvisko zasloužila především díky svému zasazení do nádherné okolní krajiny. Trať pojmenovali první
trempové, kteří jezdili za dobrodružstvím, do srubů nebo na výpravy do okolí Prahy
po vzoru Divokého západu, o němž čítávali v knihách Jacka Londona a E. T. Setona. Tak jako ostatní přírodní lokality odstávaly postupně své přezdívky, stala se železnice s několika tunely a kamennými viadukty v údolí řeky Sázavy Posázavským pacifikem.
Z historie Posázavského pacifiku
Historie dnešní trati 210, se začala psát s koncem 19. století. Pro nově postavený
cukrovar v Modřanech bylo potřeba postavit železniční trať, která by do podniku dovážela suroviny a odvážela hotové výrobky. V roce
1881 vznikla
trať z Nuslí (nynější nádraží Praha-Vršovice) do Modřan. Vedla víceméně jako dnešní trať, jen na několika místech měla několik odchylek. Například vedla dnešním
Krčským lesem.
Trať z Modřan do Čerčan se začala stavět dne 4. března
1895, kdy
císař František Josef II. udělil
koncesi pro stavbu místní dráhy z Čerčan do Modřan s odbočkou do
Dobříše. Stavba byla velmi náročná, a proto se budovala ve třech etapách. Stavba tratě o délce 39,6 kilometru i přes členitý terén a značná stoupání probíhala poměrně rychle. Na trase musel být proražen takřka
400 metrů dlouhý tunel u Zbraslavi-Jarova a za odbočkou Skochovice dráha vedla trať přes nově postavený
ocelový most přes
Vltavu. Stavbaři se museli navíc potýkat s nelehkým terénem v údolí Bojovského potoka. Na
Dobříš dojel
první vlak 22. září 1897 a tehdy poněkud odlehlý kraj získal přímé spojení s českým hlavním městem
Prahou. Stalo se tak především díky finanční podpoře šlechtickému rodu
Colloredo-Mannsfeldů, kteří v té době sídlili na
dobříšském zámku a spravovali tamní panství.
Ve stejný den byl zprovozněn také čtyřkilometrový
úsek z Prosečnice (dnešních Požárů)
do Jílového u Prahy. Další etapu ovšem poznamenaly
spory radních z
Jílového a Kamenného Přívozu. Obě městečka si přála železnici blíže k centru, ovšem projekt mohl upřednostnit pouze jedno město. Nakonec bylo nejvyššími úřady monarchie rozhodnuto o přiblížení dráhy Jílovému. Město
Jílové ale za to
zaplatilo obrovskými výdaji, které muselo vydat v městem požadované trase – šlo o proražení několika tunelů, výstavbu vysokých náspů a kamenného
viaduktu u Žampachu. Nutno také připomenout, že vzdálenost mezi nádražím a městem činí přesto cca tři kilometry... S touto poslední stavební etapou spojující
Jílové a Skochovice se začalo v lednu 1898 a konečně
1. května 1900 projel
po celé trati Posázavského pacifiku z Čerčan přes Vrané nad Vltavou do Nuslí-Vršovic první osobní vlak.