Poutní kostel Chlum Svaté Maří

Osídlení místa, kde poutní areál stojí, je však mnohem starší. Ve 13. století zde stála socha Panny Marie a dřevěná kaple. Tu nahradil kolem roku 1400 kamenný kostel Nanebevzetí Panny Marie a Maří Magdalény. O poutníky, kteří přicházeli do Chlumu, se starali členové řádu Křížovníků s červenou hvězdou a ti poblíž kostela založili osadu. Po třicetileté válce se poutě velmi rozmohly a pražský arcibiskup a velmistr Jan Bedřich Valdštejn povýšil zdejší faru na proboštství, což dalo podnět k výstavbě nového chrámu a poutního areálu.

Chrám byl postaven roku 1697, patrně podle projektu Kryštofa Dienzenhofera. Na původní kapli navazuje trojlodí s příčnou lodí a pravoúhlým chórem. Chrám také obklopují symetricky komponované ambity s kaplemi. Uvnitř poutního areálu v Chlumu sv. Maří najdete celkem jedenáct oltářů, které se objevují jak v milostné kapli, tak v kaplích ambitu a hlavním chrámu. Znalci bible poznají v plastikách i malbě nejrůznější příběhy Starého i Nového zákona; například hlavní oltář zdobí padající manna, jako znamení toho jak Bůh pečuje o svůj lid. Po obou stranách se nacházejí také dva starozákonní kněží s chleby, kadidelnicí a štítem osázeným dvanácti kameny, které znázorňují dvanáct kmenů izraelských. Oltář v kapli bývalého hřbitova rozvíjí však jiné téma – dva kostlivci s kosami každému zřetelně připomínají konec lidské existence. Nechybí také poučení ve formě nápisu, vytesaného do kamene: „Kdož konali dobro, vejdou v život věčný, bezbožní ale do věčného ohně“. Další oltáře připomínají patrony České země i latinské církevní otce. Předmětem uctívání je milostný oltář se sousoším Matky Boží s dítětem, pocházející pravděpodobně z roku 1300.

Legenda o založení poutního místa

Prastará legenda vypráví, že za dávných dob jednoho letního dne usnul ve stínu ořeší na svahu Chlumského kopce unavený řeznický tovaryš. Když se probudil, spatřil uprostřed lískového keře sošku Panny Marie s dítětem a vzal si ji sebou domů. Když se chtěl druhého dne na sošku podívat, nemohl ji nikde najít. Teprve po dlouhém hledání se tovaryš dostal k lískovému keři, kam se soška opět sama vrátila. Tovaryš chápal tuto událost jako boží znamení, sošku ponechal na místě a nechal nad ní zřídit dřevěnou stříšku, která ji měla chránit před nepřízní počasí. Brzy nato upadla soška v zapomenutí. Koncem 13. století ji pak objevil tovaryš bednářský, kterému se zjevila Panna Maria, když zabloudil v těchto končinách. Ukázala mu cestu domů, poté co slíbil, že se bude kát za své hříchy. Tentokrát nad soškou vznikla dřevěná kaple, ke které putovali věřící.