Pozůstatky rotundy v budově Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malé Straně byly náhodně objeveny roku 2004 při rekonstrukci budovy. V rotundě je uložena replika dlažby z 11. století, do prostoru byl také umístěn fragment románského okénka a kamenný kruh, pozůstatek ze starší kůlové stavby.
Poprvé se rotunda objevila ve svatováclavské
legendě s názvem „Oriente iam sole“ z
poloviny 13. století. Podle historických záznamů pak byla původní stavba stržena do základů v roce 1683. Badatelé rotundu během staletí hledali několikrát, ale vždy nakonec konstatovali, že zanikla beze stopy při budování
jezuitského profesního domu, kde později sídlila
státní banka, za
II. sv. války obsadili budovu Němci a roku
1960 získala „profesní dům“
Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy.
A právě pod betonovou podlahou dnešní Matematicko-fyzikální fakulty se našel
mimořádně cenný fragment románské keramické dlažby z 11. století v původním uložení. Dlaždice náleží k nejstaršímu typu českých středověkých terakotových podlah. Zachovaný fragment obsahuje
22 šestihranných dlaždic, celkem 74 dlaždic tří tvarů složených do pěti řad. Nazývá se vyšehradská podle podobného nálezu v bazilice sv. Vavřince na
Vyšehradě. Také další nález,
kamenný kruh z 10. století, pozůstatek z ještě starší kůlové stavby, svědčí o jedinečném významu tohoto místa pro českou historii. Z rotundy se dále dochovalo
nadzemní zdivo, což je celkem paradox, vzhledem k tomu, že se o ní téměř tři sta padesát let nevědělo.
Vznik rotundy nebyl v písemných pramenech podchycen. Poprvé se objevuje ve svatováclavské legendě „Oriente iam sole“, v níž se popisuje
zázrak při přenosu těla sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad se zmínkou, že „na památku tohoto zázraku zbudován byl na místě žaláře kostel ke cti blahoslaveného mučedníka a stojí tu až do dnešního dne“. Zázrak spočíval v
osvobození vězňů božskou mocí, zbavení je okovů a vyvedení z temného žaláře ve chvíli, kdy kolem procházel průvod se světcovým tělem. O jiném zázraku ve svahu pod hradem v průběhu translace se mluví i dříve, v
latinsky psané legendě sepsané v 1. polovině 11. století Vavřincem, aniž by však při této příležitosti byla zmíněna jakákoli církevní stavba. Průvod došel „
k vyvýšenému místu v řečeném městě“, kde se
koně zastavili a nehnuli se z místa. Mezitím dorazil Boleslav I. a nad tělem bratra provedl upřímné a veřejné pokání. Místo koní zapřáhli tažné voly, ale ani to nepomohlo. Teprve
modlitba všech zúčastněných způsobila zázrak a vůz se rozjel.