7 věcí, které nevíte o... Václavovi IV.

Letos je 661 let ode dne, kdy se narodil Václav IV., syn císaře Karla IV. Lucemburského a jeho třetí manželky Anny Svídnické, v letech 1378–1419 český král a v letech 1376–1400 též římský král. Jeho rodištěm se 26. února 1361 stal Kaiserburg, císařský hrad v Norimberku, sídlo většiny císařů Svaté říše římské a jeden z nejvýznamnějších císařských paláců středověku. Na jeho otce v Norimberku hodně vzpomínají: vždy v pravé poledne rozezní hlavní městský trh zvuk orloje, umístěného ve štítu kostela Panny Marie (Frauenkirche). Sedm kurfiřtů tu vzdává hold císaři Svaté říše římské, což je právě Karel IV. Kostel založil v roce 1355 a původně tu měly být uloženy říšské korunovační klenoty.
 

1. Cesta do Francie a střídání dvou králů

Novorozený syn dostal podle přemyslovsko-lucemburských tradic jméno Václav. Aby neexistovaly žádné pochybnosti o jeho nároku na trůn, už jako dvouleté batole byl v katedrále sv. Víta na Pražském hradě korunován. V létě 1376, tedy dva roky před svou smrtí, Karel IV. ještě prosadil Václavovo zvolení a korunovaci římským králem. Na přelomu let 1377 a 1378 se pak otec a syn společně vydali na diplomatickou cestu do Francie: císař chtěl od francouzského krále získat podporu pro lucemburský rod v otázce Václavova nástupnictví a zároveň syna uvést do vysoké politiky. Mise se vyplatila, ale byla to poslední Karlova zahraniční cesta. Na podzim onemocněl zápalem plic a 29. listopadu 1378 zemřel.
 

2. Komplikovaná osobnost a příliš složitá doba

Václav IV. nebyl rozený politik: nebyl úspěšný, chyběla mu Karlova přirozená autorita i jeho politický talent, k prosazení svých návrhů neměl dost silnou vůli a vinou vršících se problémů ho panování brzy přestalo bavit. Problémů bylo opravdu hodně: namátkou morová rána, dva papežové, pokles výnosu kutnohorských stříbrných dolů, hospodářská krize a aféra kolem generálního vikáře Jana z Pomuku aneb sv. Jana Nepomuckého, za osobní královy účasti umučeného a po smrti shozeného z Kamenného, dnešního Karlova mostu do Vltavy. Smrt církevního úředníka byla pro královu pověst zničující, o jeho cholerické a nesnášenlivé povaze se začalo mluvit nahlas a důvěra k němu valem klesala. Důsledkem nakonec bylo i zbavení titulu římského krále, kdy jej kurfiřti označili jako „člověka neužitečného a líného a pro římskou říši naprosto nevhodného.“
 

3. Václavovi psi a podivná smrt na Karlštejně

O životě Václava IV. kolují všelijaké povídačky a fámy. Hodně se jich točí kolem jeho první ženy Johany Bavorské. Když 31. prosince 1386 na Karlštejně zemřela, bylo jí čtyřiadvacet. Její smrt je dodnes opředená tajemstvím: nejrozšířenější verze vypráví, že ji zakousl jeden z králových loveckých psů, když se šla v noci napít a vyrušila ho. I když nešlo o první případ útoku Václavova psa na člověka (rok předtím pes napadl a pokousal hofmistra Kašpara Krajíře), události silvestrovské noci na Karlštejně rozhodně nebyly v pořádku. Diplomat brabantských a burgundských vévodů Edmund de Dynter, pobývající na Václavově dvoře, uvedl, že pes měl vzteklinu a královna pak na rány a ztrátu krve zemřela. Objevila se ale i verze, že psa na svou manželku poslal v opileckém záchvatu sám král, anebo že se královna sama umořila hlady, aby se v manželství netrápila. Divoké spekulace nikdo nepotvrdil ani nevyvracel a dodnes se neví, co se tehdy vlastně stalo.
 

4. Lovecké hrádky a Královská kaple

Lov a chov psů patřily k Václavovým vášním, a jeho útočištěm před rušným prostředím královského dvora a politických kliček se staly lovecké hrady a hrádky. Oblíbil si obzvlášť křivoklátské lesy a hrady Křivoklát a Žebrák. Ten druhý nechal výrazně přestavět a po čase nechal na blízkém kopci vybudovat nový, monumentální hrad Točník. Na rozdíl od Karla IV., který čtyři své hrady kromě Karlštejna a Laufu často nenavštěvoval, prožil Václav IV. v ústraní na okraji královského loveckého hvozdu značnou část života. Hrady nebudoval jako reprezentativní sídla u důležitých zemských stezek, ale jako pohodlná útočiště před okolním světem v místech, kde se cítil dobře. Ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře krále připomíná Královská kaple; podobná mimochodem stála i na Točníku, ale byla zbořena už v 16. století. Důležitou složkou výzdoby královských sídel byly rovněž erby zemí a měst Václava IV., které spolu s emblémy točenice a ledňáčka zdobily například bránu na Točníku a nádvoří Vlašského dvora.
 

5. Václavova Praha a katedrála

Král Václav IV. nejenže budoval a přestavoval významné hrady, ale také dokončil či významně pokročil se stavbou skvostných děl, u jejichž založení stál jeho otec a které se do dnešních dob už příliš nezměnily. Nechal rozšířit Starý královský palác na Pražském hradě o severní křídlo, později změněné na Starou sněmovnu, a pokračoval také se stavbou hlavní věže svatovítské katedrály; na část dokončenou za Václavovy éry o více než sto let později navázal renesanční ochoz. V době jeho panování bylo zaklenuto též impozantní chrámové okno, po chrámu v Yorku a Milánu a třetí největší na evropském kontinentě. Král si rovněž nechal na Starém Městě vystavět nový městský palác zvaný Králův dvůr; na jeho místě dnes stojí Obecní dům. Později zde sídlil i Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský.
 

6. Královy poklady a vzácná knihovna

O Václavovi IV. sice víme leccos, ale mnohem víc je toho, co nevíme. Neznáme stavitele jeho hradů ani účetní knihy jednotlivých staveb, nevíme ani, kam zmizely královy poklady a exkluzivní vybavení jeho sídel, od drahých textilií přes stolní nádobí z drahých kovů a lovecké zbraně až po různé umělecké předměty. Je známo, že Václav IV. měl mimořádně rozsáhlou knihovnu. Údajně 110 svazků odvezl po jeho smrti jeho nástupce a bratr Zikmund, část umístěná na Novém hradě u Kunratic byla rozkradena, další knihy se možná nacházely v Praze. O jaké knihy šlo a jaké byly jejich osudy ale netušíme; z knihovny Václava IV. se dochoval jen zlomek.
 

7. Kunratice a králova smrt

Dnes mají z Kunratického lesa radost hlavně obyvatelé Krče, Michle, Kunratic, Chodova a dalších blízkých městských částí Prahy 4. V 15. století ale šlo o les daleko za městem, kde si v roce 1411 nechal Václav IV. vybudovat hrad. Tady mohl pobývat daleko od politiky a vyjíždět na lovy, ale zároveň reagovat na případné nepokoje rychleji než z hradů v odlehlých křivoklátských lesích. Ze sídla, kde Václava IV. zastihla zpráva o defenestraci radních z oken Novoměstské radnice (30. července 1419) a kde krátce nato, 16. srpna 1419 zemřel, se dochovaly jen zbytky paláce a věže. Ani stopa se ale například nezachovala po dalším luxusním sídle, Hrádku na Zderaze. Stával na Novém Městě, na dnes zaniklé Břežské skále před kostelem sv. Václava v Resslově ulici.
 

Víte, že…?

• O malé oblibě Václava IV. vypovídá i projekt Největší Čech. Václav IV. skončil až na 117. místě, zatímco jeho otec v hlasování zvítězil.

• Podle dobových svědectví nebyl Václav IV. jen pijan a vztekloun, ale také mimořádně vzdělaný panovník. Soustavně podporoval pražskou univerzitu a jeho jméno můžete vidět i ve znaku Karlovy univerzity: pod korouhví se znamením svatováclavské orlice je drobné písmeno W jako Wenceslaus.
• S jeho osudy je spojený i Králův Dvůr; v roce 1236 tu král Václav I. založil lovčí dvůr a v září 1253 zde po jednom z lovů náhle zemřel. Místo si oblíbil i Václav IV. a utíkal sem od svých vladařských povinností, jakmile to jen trochu šlo. Právě tady ho roku 1394 zajala odbojná šlechta. Vzácný vězeň putoval do Bílé věže Pražského hradu a dál přes hrady Příběnice, Český Krumlov a Vítkův kámen až na rakouský hrad Wildberg. O jeho vysvobození se zasloužil mladší králův bratr Jan Zhořelecký.