Tajemný svět mezi vodou a souší: to jsou
lužní lesy. Kdysi pokrývaly rozsáhlé oblasti podél řek, dnes z nich jsou
vzácné přírodní klenoty. A i když je najdeme i v tropech, patří k těm
nejzajímavějším biotopům Evropy. Jsou to místa, kde se země mění pod nohama, kde se na jaře lesní půda mění v barevný koberec květin a kde v létě vzduch vibruje šuměním listů a zpěvem ptáků.
Tůně a slepá ramena řek ukrývají
život, který jinde neuvidíte, a
staré duby pamatují příběhy dávných staletí. A i když jsou lužní lesy často neprůchodné, mokré a plné komárů, právě v tom tkví jejich kouzlo: divokost, která člověka vrací zpět k přírodě. Tady je sedm věcí, které jste o nich možná vůbec netušili – a které vás možná nalákají k tomu, obout si pevné boty a vyrazit objevovat tenhle
zelený, tichý a fascinující svět.
1. Lužní lesy u nás stále žijí – a mají svou Moravskou Amazonii

V Česku máme štěstí, že
lužní lesy stále existují. Skutečnou perlou je nově vyhlášená
CHKO Soutok, která
od 1. července 2025 chrání unikátní krajinu na samém
jihu Moravy. Tady se dvě mohutné řeky,
Morava a
Dyje, spojují ve velkolepém objetí, a vytvářejí
jedno z největších souvislých území lužních lesů ve střední Evropě. Slepá ramena, mokřady, zaplavované louky a staré duby tu tvoří živoucí mozaiku barev, zvuků a vůní. Právě proto si tahle oblast vysloužila přezdívku
moravská Amazonie – a ukazuje, že i uprostřed Evropy se může skrývat divoký kus přírody, kde se čas měří podle toku řek a proměn vody.
2. Jsou mistři v přežití – žijí ve stresu

Stromy v lužních lesích musí snášet extrémy, které by jinde nepřežily. Během záplav stojí kořeny dlouhé týdny ve vodě a trpí nedostatkem kyslíku. Jakmile voda opadne, přichází opačný problém – půda rychle vysychá. Přesto se tu vyvinuly druhy, které to zvládají. Mezi typické stromy lužních lesů patří
topoly, duby, jasany, jilmy, olše, vrby a
lípy. Mají schopnost růst rychle, obnovovat se a tvořit nové výmladky. V
chráněné krajinné oblasti Soutok nechybí ani legendární „startoduby“, jejichž stáří přesahuje 400 let. Kromě stromů se v lužních lesích vyskytují i různé druhy keřů, jako jsou
střemcha, zimolez, svída, kalina nebo
bez. Na jaře se lesní půda mění v kvetoucí zahradu plnou
bledulí, orsejů, medvědího česneku či
kosatců sibiřských.
3. Lužní lesy přinášejí život – a to doslova

Lužní lesy patří k
nejbohatším ekosystémům v Evropě. Nabízejí útočiště ptákům, hmyzu, obojživelníkům i vzácným rostlinám.
Na jednom hektaru lužního lesa může růst víc druhů stromů než ve stejné ploše smrkového lesa. Právě díky rozmanitému prostředí – tůním, mokřadům, loukám – se zde setkáte s
unikátní faunou a flórou, kterou jinde v krajině nepotkáte, a po záplavě se některé části lužních lesů zcela promění. Nánosy bahna zanesou starou vegetaci, objeví se nová semena, která vyklíčí. Mnoho druhů rostlin i dřevin počítá s tím, že voda občas všechno smete. Lužní lesy jsou vlastně
stále se měnící živý organismus. To, co dnes vypadá jako prales, může za pár let vypadat úplně jinak. Aby si ale lužní lesy udržely svou
biologickou pestrost, je nutná pravidelná péče – sečení, obnova jarních záplav a šetrné hospodaření.
4. Lužní lesy dřív pokrývaly velkou část Evropy
Kdysi lužní lesy zabíraly rozsáhlá území podél
Labe, Moravy,
Dyje, Dunaje nebo
Odry. Lužní lesy nebyly vždy jen divočinou. Už od středověku se v nich těžilo dřevo, pásly se krávy a prasata, lidé tu sbírali seno, ryby nebo rákos. Řada starých dubů či vrb, které dnes obdivujeme, je vlastně výsledkem hospodaření našich předků. Právě díky tomu tu najdeme třeba
duté stromy, důležité pro sovy, netopýry a brouky. Lidé však začali lužní lesy vysoušet a přeměňovat na
pole či pastviny, aby získali
úrodnou půdu. Dnes z původních rozlehlých lužních lesů zůstávají jen zlomky, a ty chráníme jako
přírodní rezervace.
5. Lužní lesy a Novomlýnské nádrže

Ještě větší než
CHKO Soutok bývaly
lužní lesy, které se ještě v polovině 20. století rozprostíraly v rovinách pod
Pálavou. Už po
druhé světové válce se však začaly objevovat první plány na stavbu
přehrady, která měla chránit oblast před častými povodněmi. Definitivní rozhodnutí vybudovat vodní dílo zvané
Mušovská jezera, Nové Mlýny či Novomlýnské nádrže padlo v šedesátých letech. Mezi lety 1975 a 1988 se
nejvzácnější lužní lesy v Česku navždy ztratily pod hladinou tří obřích nádrží. Pod vodou zmizela rozmanitá krajina plná kanálů, slepých ramen a tůní:
Mariánská jezera u
Dolních Věstonic,
Strachotínský a
Pavlovský luh,
malebný soutok Dyje se Svratkou i
rezervace Pansee u
Strachotína, kde se v těžko přístupných močálech skrývaly vzácné druhy živočichů. Přes lužní lesy dokonce kdysi vedla
Jantarová cesta spojující Pobaltí s Balkánem. Přestože dnes vodní nádrže pomáhají udržovat vodní režim v okolních mokřadech a tůních, ztráta původní krajiny zůstává nenahraditelná. Podobné příběhy se odehrály na mnoha místech
Evropy, a proto jsou
lužní lesy dnes považovány za vzácné přírodní klenoty, které je třeba chránit.
6. Lužní lesy mohou být pastí pro turisty
Návštěva lužního lesa není obyčejná procházka po parku. Stezky bývají podmáčené, někdy vás zastaví
popadané stromy, jindy
husté houštiny nebo
komáři, kteří tu v některých obdobích dělají doslova peklo. Někde stezky končí u
slepých ramen řek a je třeba se vracet. Ale právě tahle neprůchodnost udržuje lužní lesy stále divoké a chrání je před masovým turismem.
Pro výlet je nejkrásnější
brzké jaro, kdy celý prostor kolem vás zaplaví
báječně voňavá a šťavnatá zeleň. Na podzim se zase větve zbaví listí a otevřou se
daleké výhledy, které v létě zůstávají skryté za zelenou hradbou. A pro opravdové fajnšmekry má
lužní les své kouzlo i v zimě – tichý, klidný, s průzračnými výhledy mezi holými kmeny a ledovou kresbou na tůních.
7. Lužní skvosty v Česku

I když jsou
lužní lesy vzácné, stále je u nás kde objevovat. O
Soutoku už byla řeč, ale najdete je i jinde, ať už v
Polabí, v
Litovelském Pomoraví nebo v
Poodří. V Čechách je králem lužních lesů
Libický luh na soutoku
Labe s
Cidlinou. Lužní lesy najdete i u
Mělníka a kolem
Lednice v
Lednicko-valtickém areálu. A i
malé lužní lesíky při menších tocích skrývají
kouzlo, které jinde nezažijete.
Je to silná připomínka toho, jak křehká může být rovnováha mezi lidskými potřebami a ochranou přírody. A i když některé ztráty zůstanou navždy, pořád máme šanci chránit to, co zůstalo, aby
zelené ticho lužních lesů mohlo dál okouzlovat a chránit svůj tajemný svět i pro budoucí generace.
Článek vám přiblíží fascinující svět lužních lesů, jejich význam pro biodiverzitu a jak můžete prozkoumat tyto jedinečné ekosystémy.
Lužní lesy jsou přírodní oblasti, kde se život řídí podle rytmu vody, a nabízí neobvyklé ekosystémy plné různých druhů flóry a fauny.
Na jednom hektaru lužního lesa může růst více druhů stromů než ve stejné ploše smrkového lesa, a poskytují domov pro ptáky, hmyz, obojživelníky a vzácné rostliny.
Lužní lesy jsou oblasti, které se pravidelně zaplavují a mění se s jednotlivými ročními obdobími. Jsou domovem pro různé druhy stromů a keřů, které přežívají v extrémních podmínkách.
Moravská Amazonie je přezdívka pro CHKO Soutok, území na jihu Moravy, kde se spojují řeky Morava a Dyje a tvoří rozsáhlé oblasti lužních lesů.
Historicky lužní lesy pokrývaly velkou část Evropy. Lidé postupně přeměňovali lužní lesy na pole a pastviny, což vedlo k jejich významnému úbytku a nezbytnosti ochrany jako přírodní rezervace.
Hlavními hrozbami pro lužní lesy jsou urbanizace, zemědělská expanze a změna vodního režimu, což může vést ke ztrátě biodiverzity a ekologické stability.
Pro návštěvu lužních lesů je ideální jaro nebo podzim, kdy lze prozkoumat přírodní krásy bez obtíží, jako jsou komáři nebo příliš vlhké stezky.
Lužní lesy jsou klíčové pro udržení ekologické rovnováhy vodních a lesních ekosystémů, podporují biodiverzitu a pomáhají čistit vodu.
Návštěvníci mohou vidět různé druhy stromů jako topoly a duby, keře, a také divoké květiny či faunu jako ptáky a obojživelníky.
Při návštěvě je důležité dodržovat cesty a stanovené trasy, vyhnout se znečišťování a respektovat místní pravidla ochrany přírody.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.