Císaře
Rudolfa II. kdekdo považuje za podivína, a možná za to tak trochu může i malíř
Giuseppe Arcimboldo (1527–1593). Zlatým hřebem jeho díla, tedy série portrétů sestavených z květin a nejrůznějších kousků ovoce a zeleniny, byla podobizna samotného císaře. Obraz z roku 1591 nese jméno
Vertumnus a při pohledu z dálky máte pocit, že je to jen další z Rudolfových podobizen. Ovšem s každým krokem blíž k obrazu před vašima očima roste a bují fantastická koláž z květin, ovoce a zeleniny – tak jako vzkvétaly sady a zahrady pod rukama Vertumna, boha z římské mytologie, který podle legend vládl ročním obdobím, rostlinám a ovocným stromům.
Habsburský Leonardo
Giuseppe Arcimboldo pocházel z malířské rodiny v italském Miláně. Svá učňovská léta strávil při návrzích okenních vitráží, fresek a tapiserií pro kostely a kláštery. V roce 1562 se odstěhoval do Vídně, aby se stal dvorním portrétistou císaře
Ferdinanda I. Habsburského, a zůstal i ve službách jeho nástupců,
Maxmiliána II. a posléze jeho syna
Rudolfa II. Zejména poslední jmenovaný podobně jako kdysi
Karel IV. přivedl do
Prahy řadu osobností, od alchymistů přes astronomy a další vědce až po umělce. K nim patřil i Arcimboldo: na panovnických dvorech v
Praze i ve Vídni se podílel na přípravách dekorací pro nejrůznější slavnosti, navrhoval kostýmy k turnajům a dvorským slavnostem, vyzdobil vídeňský hrad k oslavám sňatku arcivévody Karla II. s Marií Annou Bavorskou, a dokonce vymýšlel různé stroje pro divadelní scény, což mu vysloužilo přezdívku
habsburský Leonardo.
Pro
Rudolfa II. také nakupoval starožitnosti do jeho Kunstkomory. Kromě toho pilně maloval: vedle oficiálních portrétů členů císařské rodiny a jejich početného příbuzenstva, dvořanů, šlechticů a dalších významných osobností pod jeho rukama vznikaly
cykly alegorických koláží z ovoce a zeleniny, inspirované živly a ročními obdobími. Pozoruhodné byly také obrazy, které obrácením vzhůru nohama mění svůj smysl a z mísy se zeleninou se pouhým otočením stane kolážový portrét. K dispozici jich ale je jen málo, během staletí se většina obrazů ztratila a zničila.
Rudolf II. jako Vertumnus a tři portréty Flory
Kolem roku 1587 umělec požádal císaře o uvolnění ze služby a vrátil se do rodného města, s
Rudolfem II. ale zůstal v kontaktu. Jako poděkování za jeho přízeň a povýšení do šlechtického stavu do Prahy poslal císařův portrét jako boha Vertumna a ještě tři malby Flory, římské bohyně jara a rozkvetlé přírody. Na dvou je Flora zachycena jako ctnostná dívka, třetí ji ale zobrazuje s obnaženým ňadrem jako prostitutku. Květinové koláže, unikátní v dějinách umění, se neomezují jen na účesy a oblečení, při pohledu zblízka je pleť dívek a žen vyskládaná z jemných okvětních lístků. Není divu, že o Arcimboldovi se občas mluví jako předchůdci surrealistických malířů.
Cudná a erotická Flóra sdílely stejný osud: po vyrabování
Pražského hradu a Rudolfových uměleckých sbírek je Švédové na sklonku třicetileté války odvezli do Stockoholmu, kde se staly pokladem sbírek královny Kristýny. Pak se jejich stopa ztratila, až se v roce 1965 vynořily jako atrakce na londýnské aukci.
Z Arcimboldových obrazů, které kdysi byly ozdobou
Obrazárny Pražského hradu, zbylo v
Praze jediné dílo: umělcova vlastní podobizna ze 70. let 16. století, na rozdíl od opulentních manýristických obrazů pozoruhodně civilní portrét malovaný perem a štětcem v modrých odstínech. K vidění je v
Národní galerii ve sbírce grafiky a kresby.