Cesty za uměním: hudební skladatel Antonio Salieri, skutečný muž za mýtem Amadea

Přes svůj nesporný vklad do dějin hudby hudební skladatel Antonio Salieri (18. srpna 1750, Legnago – 7. května 1825, Vídeň) stále zůstává ve stínu svého slavného soka Wolfganga Amadea Mozarta. Dnes ho známe většinou jen jako divadelní a filmovou postavu závistivého a průměrně nadaného intrikána, který svého soka postupně zahubí objednávkou zádušní mše. Málokdo ví, že Antonio Salieri byl ve své době velmi úspěšný skladatel, oblíbený v celé Evropě. Na životní příběh hudebního velikána v Mozartových časech však historie navršila spoustu lží a nepřesností.
 

Formanův Amadeus: Geniální příběh, ale ne historie

Filmový režisér Miloš Forman a scénárista Peter Shaffer vytvořili dramatický a podmanivý film Amadeus, kde se střetávají dva archetypy – geniální, ale nezodpovědný Mozart a Salieri jako jeho zahořklý rival. Pro film to funguje dokonale, jenže realita byla mnohem méně černobílá. Salieri Mozarta znal a dokonce spolupracovali, ale jejich vztah byl méně dramatický, než jak ho film vykreslil. Mozart mu sice v soukromí občas uštědřil pár ironických poznámek, ale představa, že by ho Salieri systematicky ničil, je spíš hollywoodský příběh než historická realita. Přesto právě díky Formanovi a Amadeovi Salieri získal „druhou kariéru“ – ne jako skladatel, ale jako fascinující postava hudební historie.
 
Závist Salieriho vůči nevycválanému a drzému Mozartovi s jeho božským hudebním talentem je zkrátka jen autorská fantazie. Forman a Shaffer za to ale také nemohou: příběh uvedl už v roce 1830 Alexander Puškin ve své hře Mozart a Salieri, kde dokonce Salieri Mozarta zavraždí.
 

Hudební velikán v časech Mozarta

Antonio Salieri nebyl žádný neúspěšný outsider, právě naopak. Narodil se 18. srpna 1750 poblíž Verony v Itálii v rodině zámožného obchodníka. Odmalička miloval hudbu a měl štěstí: v šestnácti letech se náhodou v Benátkách setkal s Florianem Leopoldem Gassmannem (1729–1774), rodákem z Mostu, vídeňským skladatelem a dvorním kapelníkem. Tomu se Salieri natolik zalíbil, že ho s sebou vzal k císařskému dvoru do Vídně, zajistil mu skvělé hudební vzdělání a představil ho následníkovi trůnu Josefovi II.
 
Salieri to dotáhl na dvorního skladatele a vychoval celou generaci hudebníků, včetně Beethovena, Schuberta nebo Liszta. Patřil k nejvlivnějším osobnostem hudebního světa, mezi jeho žáky dokonce patřil syn Wolfganga Amadea, Franz Xaver Wolfgang Mozart. Salieriho opery plnily sály, jeho skladby byly oslavovány a jako pedagog měl obrovský vliv. V roce 1817 stál u zrodu vídeňské konzervatoře a stal se i jejím prvním ředitelem. Zemřel ve Vídni 7. května 1825 a jeho hrob najdete na Ústředním vídeňském hřbitově.
 
Salieri byl precizní a pamatoval na všechno: Rekviem c-moll určené ke svému vlastnímu pohřbu zkomponoval již v roce 1804, a několik dní po pohřbu je skutečně přehráli jeho žáci a přední vídeňští hudebníci.
 

Salieriho hudba: Proč ji dnes (ne)slyšíme?

I když Salieriho tvorba byla ve své době populární, jeho hudba po jeho smrti upadla v zapomnění. Možná proto, že neměl na kontě žádné skandály, které by ho udržely v povědomí, nebo proto, že jeho hudba byla spíš solidní než geniální. Každopádně zájem o jeho hudbu probudil právě Amadeus: Salieriho opery i komorní skladby se opět dostávají na koncertní pódia. Je čas, abychom ho začali vnímat nejen jako filmového antihrdinu, ale jako hudebníka, který skutečně ovlivnil další generace.
 
Pokud vás Salieriho hudba zajímá, právě letos je ideální čas k jejímu objevování! Některé koncertní sály a operní domy zařazují jeho díla do programů, můžete si pustit nahrávky jeho oper nebo se podívat na to, kde zanechal své stopy. Jedna z nich vede do Náměště nad Oslavou: Salieri totiž udržoval dlouholetý přátelský vztah s majitelem náměšťského panství hrabětem Jindřichem Vilémem Haugwitzem. Seznámili se na studiích ve Vídni a podle dochovaných zpráv Salieri dokonce zavítal do Náměště, kde se mohl podílet na vedení zámecké kapely. Salieriho život a dílo připomíná výstava na náměšťském zámku (od května do listopadu 2025) a také projekt Maestro Salieri. Ten probíhá současně v Náměšti a v Dietrichsteinském paláci v Brně. Tam jsou vystavené první tisky Salieriho skladeb i jeho dopis s odkazem, který se podařilo rozluštit a který Salieriho staví do úplně jiného světla než hra Petra Schaffera a slavný film Miloše Formana.
 
A pokud se vám líbil Amadeus, zkuste se na něj podívat znovu – tentokrát s vědomím, že skutečný Salieri byl možná mnohem zajímavější než ten filmový. Ale kdo ví? Možná si po poslechu jeho hudby řeknete, že to s ním filmaři i dějiny přece jen trochu přehnali.