Když po natočení
Amadea Miloš Forman říkal, že filmy o skladatelích neměl nikdy rád, nevěřil jim a nudily ho, kdekdo to považoval za vtip. Brilantní zpracování sváru mezi geniálním skladatelem
Wolfgangem Amadeem Mozartem a jeho rivalem
Antoniem Salierim přitom vůbec nemuselo vzniknout, kdyby
Miloš Forman nebyl v listopadu 1979 v Londýně na světové premiéře
hry Petera Shaffera Amadeus. Příběh dvou skladatelů a střetu geniality s průměrností ho hluboce zaujal a téměř ihned se rozhodl, že hra bude námětem pro jeho další film.
Amadeus, natočený v první polovině 80. let, nakonec obdržel
osm Oscarů,
třináct nominací na Oscara a desítky dalších ocenění včetně čtyř Zlatých globů.
Forman před Amadeem
Forman byl významnou postavou československé nové vlny. V 60. letech natočil filmy
Černý Petr, k němuž skládal hudbu
Jiří Šlitr,
Kdyby ty muziky nebyly a
Konkurs. Při jeho natáčení se poznal se svou první ženou,
Věrou Křesadlovou, s níž měl dvojčata
Petra a Matěje (*1964). V roce 1965 natočil další snímek s hudbou
Jiřího Šlitra, a to televizní film
Dobře placená procházka, a
Lásky jedné plavovlásky s
Hanou Brejchovou a
Vladimírem Pucholtem, film později nominovaný na cenu Oscar i Zlaté glóby v kategorii zahraniční film. V roce 1967 přišel film z hasičského plesu
Hoří, má panenko; i on byl nominován na Oscara a společně s filmy
Všichni dobří rodáci a
O slavnosti a hostech i na Velkou mezinárodní cenu festivalu v Cannes.
Jenže přišlo Pražské jaro,
okupace Československa v srpnu 1968 a Forman se rozhodl odejít do Spojených států. Tam natočil filmové hity
Odcházím a
Přelet nad kukaččím hnízdem s
Jackem Nicholsonem. Film získal Oscary v pěti nejdůležitějších kategoriích (nejlepší režie, nejlepší herec, nejlepší herečka, nejlepší film a nejlepší adaptovaný scénář) a společně se snímky
Stalo se jedné noci (1934) a
Mlčení jehňátek (1991) je jedním ze tří filmů v historii, kterým se něco podobného povedlo. Následoval úspěšný rockový muzikál
Vlasy (1979) a drama
Ragtime (1981), natočené podle stejnojmenného románu od
E. L. Doctorowa. Po nich přišel na řadu
Amadeus.
Amadeus pod dohledem tajné bezpečnosti
Děj filmu se odehrává ve Vídni osmnáctého století,
Miloš Forman si ale pro natáčení záměrně vybral
Prahu.
„Od roku 1977, kdy jsem se stal americkým občanem, jsem několikrát žádal o vízum, ale vždycky marně. Československá vláda mě odmítala vpustit do země, byť i jen na kratičkou návštěvu,” píše Forman ve své biografii
Co já vím? Právě
Amadeus všechno změnil, i když hlavní roli hrály peníze: historické uličky
Prahy se daly do 18. století přenést snáz a levněji než ulice Vídně nebo Budapešti. Jak podotkl režisér, Praha začátku osmdesátých let se svými ulicemi dlážděnými kamennými kostkami, nedotčenými válkou ani komercí, byla pro filmování ideální.
„Stačilo postavit dobové lucerny a mohli jste natáčet,“ vzpomíná výkonný producent filmu
Michael Hausman v dokumentu o natáčení Amadea.
Forman sice musel slíbit, že nebude aktivně vyhledávat disidenty, ale při filmování zaměstnal spoustu českých odborníků včetně
kameramana Miroslava Ondříčka, architekta Karla Černého,
výtvarníka kostýmů Theodora Pištěka a dalších členů filmového štábu. Ve filmu poznáte například muzikologa
Zdeňka Mahlera, který si zahrál malou němou roli kardinála, režiséra
Vladimíra Svitáčka či herce
Karla Fialu, Hanu Brejchovou, Karla Effu, Aťku Janouškovou, Zdeňka Srstku, Jiřího Krytináře, Jitku Molavcovou a
Pavla Nového.
Formanovi vlastně nevyšel jediný detail, a to natáčení v areálu
Pražského hradu, kde v té době sídlil
prezident Gustáv Husák. Vedení
filmových studií Barrandov v tom ale mělo jasno:
„Američané na Hradě? Na to okamžitě zapomeňte.“
Amadeus, Praha a dojatý Shaffer
Amadeus se natáčel především v
Praze na
Hradčanech a v ulicích
Malé Strany. Například v úvodní scéně, kde Salieri křičí do potemnělé ulice, poznáte
malostranskou Nosticovu ulici. Před císařem Mozart vystoupil ve
Valdštejnské zahradě, masky na maškarní ples si vypůjčil v
Nerudově ulici, improvizované tržiště vzniklo na
Maltézském náměstí a s Constanze se Amadeus oženil v
kostele sv. Jiljí na
Starém Městě. Roli sanatoria si zahrála
karlínská Invalidovna, natáčelo se také v
rezidenci pražského arcibiskupa, mimo Prahu filmaři zamířili také do
Arcibiskupského zámku v Kroměříži nebo na
zámek Veltrusy.
Forman pod dohledem komunistického režimu a Státní bezpečnosti v bývalém Československu natáčel od ledna do července 1983. Jedině ale díky Praze mohly klíčové scény vzniknout ve
Stavovském divadle, tedy v autentickém místě, kde Mozart roku 1787 dirigoval
světovou premiéru Dona Giovanniho. Úžasný genius loci tohoto jedinečného místa potvrzuje Forman v dokumentu o natáčení Amadea:
„Když jsem přijel do Prahy a ukázali nám divadlo, šli jsme tam s Petrem Shafferem. Najednou jsem zjistil, že Peter zmizel. Našli jsem ho schovaného na chodbě, plakal. Dozvěděl se, že stojí přesně na tom místě, kde Mozart osobně dirigoval světovou premiéru Dona Giovanniho,“ uvádí Miloš Forman.
Fenomenální úspěch Amadea
Snímek s rozpočtem 18 milionů dolarů byl v USA uváděn s plakátem od
Petra Síse a jen ve Spojených státech vydělal za měsíc trojnásobek. O třetinu také vyskočil prodej
gramofonových desek s Mozartovou hudbou. Magazín
Hollywood Reporter film popsal jako
„pohlcující a vizuálně přepychový“. Film pochválil i
Roger Ebert, filmový kritik
Chicago Sun-Times.
„Amadeus je velkolepý film, plný a něžný a zábavný a okouzlující,“ uvedl
, „a na konci také smutný, protože v postavě Salieriho vidíme nejen velikost, ale i naše vlastní nedostatky.“
Premiéry Amadea se v Londýně zúčastnili
princ Charles s princeznou Dianou, kromě Oscarů film získal čtyři Zlaté glóby a další ocenění. V roce 2002 Forman v Praze představil Amadea v nové, digitálně upravené podobě zahrnující navíc také přes 20 minut původně vystřižených scén. Posledním úspěchem bylo zařazení Amadea do
Národního filmového registru knihovny amerického Kongresu do společnosti dalších kulturně, historicky či esteticky významných snímků, které by měly být zachovány pro budoucí generace.
Spolupráce Mozart & Salieri
Závist dvorního skladatele Antonia Salieriho vůči nevycválanému a drzému Mozartovi s jeho božským hudebním talentem je jen autorská fantazie. Forman a Shaffer v tom jsou ale nevinně: příběh uvedl už v roce 1830
Alexander Puškin ve své hře
Mozart a Salieri, kde dokonce Salieri Mozarta zavraždí.
Skutečnost ale byla jiná a jak potvrzuje skladba s názvem
Per la ricuperata salute di Ophelia ve sbírkách
Českého muzea hudby, Wolfgang Amadeus Mozart s Antoniem Salierim dokonce spolupracovali. Odborníci o díle věděli, jen dlouho netušili, o kterou skladbu se jedná. Každý z autorů složil dvě sloky, kdy každá má odlišný styl: Mozart svou hudbu psal spíš v pochodovém rytmu, Salieriho část má venkovský nádech.
Veselé scénky z natáčení
Baví vás historky z natáčení filmů? Kolem Amadea jich vznikla celá řada. Například když se
Zdeněk Mahler v roli kardinála s
Vladimírem Svitáčkem, který ztvárnil papeže, vraceli v kostýmech zpět na Barrandov, žehnali z legrace kolemjdoucím z okénka automobilu. Po
Praze se pak tvrdilo, že šlo o tajnou návštěvu tehdejšího
papeže Jana Pavla II. Ten byl ve stejné době shodou okolností zrovna na návštěvě Polska, takže by to k nám neměl tak daleko.
Zajímavosti o natáčení Amadea
- F. Murray Abraham přišel původně na konkurz na malou roli majitele divadla. Miloš Forman ovšem v té chvíli právě potřeboval někoho, kdo bude číst repliky Salieriho pro uchazeče na roli Mozarta, a Formanovi se zdál Abrahamův přednes tak přesvědčivý a uvolněný, že ho okamžitě obsadil do role Antonia Salieriho.
- Ani Tom Hulce neměl roli Mozarta jistou: ucházeli se o ni například Mel Gibson, Kenneth Branagh, Mick Jagger, Sam Waterston či Tim Curry a Mark Hamill, kteří v té době tuto roli hráli na Broadwayi.
- Tom Hulce cvičil denně čtyři hodiny na piano, aby jeho scény u klavíru ve filmu vypadaly věrohodně. A nezaměnitelný Mozartův smích, který tak dokonale Tom Hulce předváděl? Ten vznikl na základě autentických dobových záznamů a odkazů.