Milovníkům drsné přírody nabídnou
Brdy plnou náruč zážitků, ale v nekonečných lesích, na rozlehlých lukách a starých alejích nenarazíte na žádné penziony, hotýlky a dokonce ani na stánky s občerstvením. Místo restaurací Brdy zkrátka nabízejí jen tu a tam studánky a přístřešky s posezením, kde se občerstvíte leda z vlastních zásob. To, co běžné turisty odradí, jiné naopak přitahuje: zejména v podzimních a zimních dnech nepotkáte na brdských cestách živou duši a krajinu budete mít jen pro sebe.
Oslnivé kruhové výhledy
Je to jen pár let, co
Brdy definitivně opustila armáda. Po vojácích nezbyla jen síť zpevněných rovných cest, kterou v sezoně s oblibou využívají cyklisti, ale také pár zajímavých objektů. Častým cílem fanoušků vojenských památek bývají hlavně
vrchy Houpák a
Tok,
bývalé dopadové plochy, kde dřív
armáda testovala munici. Na
Houpáku (794 m) stojí
pozorovatelna pro řízení střeleb a také
Benešák, železobetonový srub z roku 1936. Kdysi před válkou tu armáda zkoušela zbraně, jimiž pak vybavila pevnosti v pohraničí, nově by se měl proměnit v
malé muzeum dělostřelectva s expozicí zbraní, počítá se i s
naučnou stezkou.
Byla by škoda podniknout výlet na Houpák a nezajít i na nedaleký
Tok. S nadmořskou výškou 865 metrů jde o
nejvyšší vrcholek středních Čech, ale nemusíte mít obavy z velkého převýšení ani stoupání: Tok je nenápadná plošina, kde si díky dlouhému a pravidelnému mýcení můžete vychutnat
kruhový výhled do všech světových stran. Za příznivého počasí jsou vidět
Krušné hory a
Klínovec, Milešovka, Ještěd, Sněžka i
Novohradské hory nebo
Šumava. A také
Praha, i když tentokrát nejde o hlavní město: máme na mysli stejnojmenný, 862 metrů vysoký kopec,
druhý nejvyšší vrchol Brd. Leží severozápadně od
Rožmitálu pod Třemšínem a poznáte ho už zdálky: na vrcholku stojí věž s meteorologickým radarem, který monitoruje počasí nad podstatnou částí České republiky.
Vřes, borůvky, brusinky a břízy
Kdo touží vidět slíbená
vřesoviště, nemusí se dívat do dálky, ale jen po nejbližším okolí
Houpáku a
Toku. Armáda tu desítky let pro potřeby dělostřelců a letectva odlesňovala stovky hektarů; břízy a další náletové dřeviny je dodnes jasně odlišují od běžného lesa a prozrazují rozsah původní střelnice. Díky soustavnému mýcení zde vznikl unikátní ekosystém, podobný jako u polárního kruhu nebo ve vyšších horách. Rozdíl je snad jen v tom, že v běžné krajině nenajdete tolik prohlubní a jam po dopadech munice.
Dnes pláně pokrývají rozsáhlá vřesoviště, rostou tu také borůvky a brusinky, řada druhů mechů, lišejníků, kapradin a travin. Udržení jedinečného přírodního společenstva je jednou z priorit správy chráněné krajinné oblasti Brdy.
Víte, že…?
- U silničky přes Houpák také objevíte pomník, který připomíná zřícení letounu z února 2003; skutečné místo dopadu leží o necelý kilometr dál.
- Pod vrcholek Toku stojí lovecká bouda Carvánka; kdysi tu bývala hájovna, zlikvidovaná záhy po vzniku vojenského prostoru.
- I když jsou Brdy až na výjimky přístupné, místy narazíte na výstražné tabule, že oblast dosud nebyla asanována a mohla by se tu nacházet nevybuchlá munice. Pro Houpák a Tok to platí dvojnásob: chodit by se tu mělo jen po vyznačených stezkách a nevystupovat nikam, kde platí zákaz vstupu.
- Cedule s nápisem „Je nám líto, čím vším jste museli projet, než jste sem dorazili“, nestojí v Brdech, ale na hranicích Anglie a Skotska. Žádný milovník hor a divoké přírody nesmí vynechat údolí Glen Coe, považované za jedno z nejkrásnějších míst Skotska. Je přibližně patnáct kilometrů dlouhé a vede jím silnice A82.
- Okolní hory šplhají do výšky kolem tisíce metrů, ale vyrůstají přímo od moře, takže na strmých svazích lze najít skutečně velmi rozmanité typy flóry a fauny. Vrcholky pokrývají podobně jako v Brdech vřesoviště, která se v srpnu zbarví do fialova. Nad nimi se pak vyskytuje vysokohorská flóra: sasanky, divoké hyacinty, fialky, lomikámen, kontryhel a další druhy, které objevíte třeba v Alpách, ale v mnohem vyšších nadmořských výškách.
- Milovníci historie a dobrodružných románů znají Glen Coe jako dějiště masakru, který proběhl koncem 17. století mezi dvěma skotskými klany. Campbellové přijeli do Glen Coe k MacDonaldům na návštěvu, hodovali, pili a nakonec se uložili ke spánku. Útok se odehrál 13. února 1692 v pět hodin ráno, potmě a v mrazivé zimě. Pokud se jmenujete Campbell, do Glen Coe raději nejezděte, na zradu se dodnes nezapomnělo.