Nejlepší je začít tam, kde se
Josef Lada (1887–1957) narodil: v
Hrusicích, jedné z nejpohádkovějších vesnic v Česku. Hrusice a hlavně
kostelík sv. Václava znáte ze spousty Ladových obrázků, navíc jsou společně se dvěma desítkami dalších vesnic součástí
Ladova kraje, kde se s Ladovými postavičkami setkáte téměř na každém kroku. Ať se v Hrusicích vydáte kamkoliv, určitě objevíte některý z informačních panelů stezky
Pohádkové Hrusice. Snadno tak najdete místo, kde stával Ladův rodný domek, obecní pastoušku, v níž u strýčka Malinovského bydlel
kozel Bobeš, anebo
Jedličkovu louži, která se v zimě měnívala na báječnou klouzačku.
Zasněžený pohádkový svět
Ladův rodný domek sice už neexistuje, zato na návsi dodnes stojí legendární
hospoda U Sejků, dějiště slavné Ladovy hospodské tancovačky a rvačky. Naproti v parku malíře připomíná pomník, a když se vydáte směrem na
Senohraby, zanedlouho dojdete k
Ladovu památníku. V zahradě u něj stojí další socha, a tentokrát hodně neobyčejná: hraje všemi barvami a připomíná okamžik, kdy se Mikeš s Pašíkem vraceli z mnichovické pouti a někdo jim vyměnil trakař za motorku.
Ostatně není to poslední místo, kde se s Mikešem coby oblíbeným pohádkovým hrdinou setkáte. O Mikešovi vyprávěl
Josef Lada svým dcerám Alence a Evičce. Pak Mikešovy příběhy vycházely v dětském časopisu Radost a nakonec Lada své povídání sepsal do knížky. Poprvé vyšla v roce 1934 pod názvem
O kocourkovi, který mluvil; ta měla jen černobílé ilustrace. Barevných obrázků se Mikeš dočkal v roce 1956, dnešní děti ho znají i z oblíbeného
Večerníčku.
Na konci příběhu spolu všichni hrdinové spokojeně žijí ve
Šťastném domově, obklopeném velkou zahradou. Jeho vzorem byla
hrusická letní vila rodiny Ladovy, v níž sídlí Ladův památník. Je otevřený celoročně, takže se tu v mrazivých zimních dnech můžete ohřát a po prohlídce pokračovat dál.
Sochy kocourka Mikeše
Kam? Třeba k
Mikešovu pomníčku u
Hrusického rybníka. Na velkém kameni tu sedí malý kocourek a z nápisu se dozvíte, že při výstavbě lávky přes Hrusický potok roku 2016 byly nalezeny kosterní ostatky slavného kocoura a že pietní místo jeho odpočinku bylo zřízeno o dva roky později.
Veselejší ráz má další
Mikešova socha, tentokrát v nadživotní velikosti: zdraví návštěvníky
lyžařského areálu Šibeniční vrch v
Mnichovicích.
Největší kočičí socha u nás je vyrobená z dubového masivu, váží jeden a půl tuny a na výšku měří 233 centimetrů. Mikeš má na packách fešné červené boty, na hlavě čepici, v ruce hůl a na zádech torničku. Chybí už jen lyže nebo sáňky – ale když to sněhové podmínky dovolí, ve ski areálu Šibeniční vrch se otevírají sjezdovky pojmenované
Bobeš, Mikeš a Pašík.
Okolím vás provedou okružní stezka
Krajem Josefa Lady nebo
Cesta kocourka Mikeše. Na všech vás budou provázet Ladovy ilustrace. Jižně od
Říčan na
cyklostezce Do Prahy na kole objevíte ovocný sad s altánem, ohništěm a informačními panely.
Pěknému koutku se říká
Ladova ves, děti potěší dřevěný čert, tabule s různými úkoly i tunel z proutí. Další možnost nabízejí
Vodnické vycházky, kličkující
Posázavím a krajinou kolem
Senohrab, inspirované knížkou
Bubáci a hastrmani.
Ladův kraj a hrad Zlenice
Josef Lada se narodil 17. prosince 1887, a tak téměř každý rok
adventní výstavy Ladových děl připomínají výročí jeho narození. Vedle Mikeše ho proslavily ilustrace pro knihu
Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, ilustroval ale také řady pohádek a říkadel. Známé jsou také Ladovy kalendáře,
vánoční betlém, knížky
Moje abeceda, vyprávění
O chytré kmotře lišce,
Bubáci a hastrmani i
Nezbedné pohádky. V řadě z nich na obrázcích poznáte
Ladův kraj a jeho různá zákoutí: z obrázků šumí lesy na stráních, šplouchá
řeka Sázava, nechybí ani vesnické kostelíky a
zříceniny hradů.
Jedním z nich je Hláska aneb
zřícenina hradu Zlenice, který
Josefu Ladovi doslova učaroval a stal se oblíbeným motivem jeho tvorby. Malíř hrad zachytil snad ve všech ročních obdobích. Je na zimním obrázku, kde vodník sedí na vrbě a kouří fajfku, Zlenice najdete i na kresbě Letní dětské hry z roku 1937 i na obrázku z roku 1948 s malým chlapcem, který stojí u zamrzlého rybníka se sáňkami, na kterých stojí malý sněhulák. Při výletu do Hrusic zříceninu snadno můžete navštívit, od Ladova muzea leží něco málo přes tři kilometry.
Ladovská zima: existovala vůbec?
Při pohledu na zasněžené chaloupky, kopce a sáňkující děti můžeme jen tiše závidět.
Ladovskou zimu totiž zažíváme málokdy, a tak si říkáme, jestli si podobně jako bubáky, mluvicího kocourka a kmotru lišku Lada nevymyslel také sníh, který známe z jeho vánočních pohlednic.
Máme pro vás ale překvapivou informaci, kterou potvrzují data z
pražského Klementina. Tam se
pravidelná meteorologická pozorování provádějí už víc než 250 let a jde o
nejstarší záznamy o počasí v Evropě. Zaznamenali tu i Ladovské zimy, tedy čas, kdy byl Josef Lada malý kluk a ze zimních radovánek čerpal inspiraci během svého života. Jaké zimy tedy prožíval?
Možná se budete se divit, ale přesně takové, jaké maloval. Podle dat z Klementina od roku 1887 do roku 1905 totiž byly v Čechách zimy s dostatkem sněhu i mrazivých dnů, a osm roků za sebou dokonce ležel sníh déle než šedesát dnů. Právě takové zimy prožíval malý Pepík a vzpomínkou na ně jsou i jeho obrázky, provázející české Vánoce.
Víte, že Josef Lada…
Tatínek Josefa Lady byl švec. Malému Pepíkovi bylo sotva půl roku, když nešťastně upadl, poranil se tatínkovým ševcovským nožem a od té doby přestal vidět na pravé oko. Vyučil se knihařem, navštěvoval večerní kursy kreslení na umělecko-průmyslové škole a záhy začal spolupracovat s řadou českých i zahraničních časopisů pro děti i dospělé.- Po Ladovi se mimo jiné jmenuje asteroid 17625 (1996 AY1), který 14. ledna 1996 objevili P. Pravec a L. Šarounová na hvězdárně Ondřejov?
- V listopadu 2016 byl v Sedlčanech na náměstí vytvořen světový rekord v počtu lidí s knihou Josefa Lady na jednom místě: sešlo se jich tam 688.