Nezapomenutelná místa Českého Švýcarska jsou opět přístupná. Požár v roce 2022 dal krajině zabrat, ale Hřensko a jeho okolí se dočkalo nového začátku. Dál sice zůstává uzavřena Gabrielina stezka z Mezní Louky k Pravčické bráně, ale samotná brána je otevřená. Totéž platí o legendárních soutěskách – Edmundova soutěska je zavřená, přivítá vás Divoká soutěska, přístupná ovšem nikoli z Hřenska, ale od Mezné. Využít můžete kyvadlovou dopravu, takzvané shuttle busy, mezi Hřenskem, Meznou a Hájenkami, které v hlavní sezóně jezdí každý den v půlhodinových intervalech a umožní vám naplánovat výletní okruhy s návratem zpět do výchozího místa a k záchytným parkovištím v Hřensku a na Mezní Louce. Díky pravidelné lince si můžete naplánovat nepřeberné množství různých okruhů, které budou vyhovovat jak rodinám s dětmi, tak zkušeným turistům.
Známá místa poznáte z nové perspektivy: požár krajinu změnil, ale mezi ohořelými stromy už rostou mladé stromky. Křídelní stěny a další skály, dřív schované za hradbami stromů, uvidíte v celé jejich velkolepé kráse. Národní park České Švýcarsko je jiný než dřív, možná drsnější a syrovější, ale stále stejně krásný. Pojďte ho navštívit s Kudy z nudy!
1. Pravčická brána, symbol národního parku
Symbolem a nejnavštěvovanějším místem
národního parku České Švýcarsko je
Pravčická brána. Zblízka se dokonce zdá mnohem větší, než jaké jsou její nejčastěji uváděné rozměry:
rozpětí téměř 27 metrů, výška klenby 16 metrů a šířka sedm až osm metrů. Po oblouku se sice už dávno nechodí, ale nakonec pod nohy si stejně nevidíme a v okolí je řada krásných vyhlídek, které tenhle zážitek vynahradí. V areálu je kromě samotné brány malebný
výletní zámeček Sokolí hnízdo se stylovou restaurací a galerií krásných fotografií.
Hlavní – a do znovuotevření
Gabrieliny stezky jediná – přístupová cesta k Pravčické bráně vede z
Hřenska přes
rozcestí Tři prameny, cesta měří čtyři kilometry a zdolává převýšení 269 metrů.
2. Plavba Divoukou soutěskou u Hřenska
Dál fungují i
plavby soutěskami na
řece Kamenici u
Hřenska.
Edmundova soutěska i přístupová cesta k ní sice jsou zavřené, ale k
Divoké soutěsce se dostanete. Z
Hřenska se díky zpřístupnění
Mlýnské stezky projdete místy, která byla ještě nedávno zavřená. Na trase také vzniklo nové vyhlídkové místo s dalekohledem, kterým můžete pozorovat
Křídelní stěny nebo samotnou
Pravčickou bránu. Pro cestu můžete využít také
kyvadlovou dopravu na Mezní Louku, odkud po zelené trase
Hřebenovky Českým Švýcarskem dorazíte za půl hodiny na Meznou. Odtud sestoupíte po schodech do soutěsky, kde na vás už bude čekat převozník. K Divoké soutěsce se dostanete i z opačné strany, tedy z
Janova přes
Hájenky. I tam zajíždí kyvadlové autobusy z Hřenska!
3. Hřebenovka Českým Švýcarskem
Objevíte místa, která jste neznali, prošlapete cesty, po kterých jste nešli, budete v
úžasu z nových výhledů: taková je
Hřebenovka Českým Švýcarskem, která se pro veřejnost otevřela na jaře 2023. Ukazuje to nejhezčí z regionu a vede úchvatnými proslulými i t
éměř neznámými místy v oblasti plné skalních měst a stěn. Část moderní
Hřebenovky navazuje na tradice legendární
Modré hřebenovky, kterou turistické spolky vyznačily už na začátku minulého století. Jméno měla podle originální turistické značky modrého hřebenu se čtyřmi zuby.
Projít Hřebenovku
Českým Švýcarskem znamená strávit na cestách několik dní: má šest etap, měří 100 kilometrů a nastoupáte na ní 3050 výškových metrů. Je to výzva, která stojí za to, a kdo ji prošel, doporučuje ji ostatním. Zkrátka jděte do toho taky!
4. Dolský mlýn a Ferdinandova soutěska
Panenská
plavba soutěskami se prý odehrála v roce 1877, kdy se pět dobrodruhů v
hřenské hospodě U zeleného stromu vsadilo, že divokou, tajemnou a nebezpečnou
Kamenici zdolají na vorech. Vypluli od
Dolského mlýna od soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, z míst, kterým se tenkrát říkalo
Konec světa, a skutečně se bez úhony dostali až do k
Hřenska. Po roce 1881 na lodičkách začalo jezdit i
Ferdinandovou soutěskou mezi
Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem; ten nějakou dobu sloužil jako výletní restaurace, po druhé světové válce zůstal opuštěný a chátral. Zahrál si ale v řadě filmových pohádek, znáte ho například z Pyšné princezny. Dnes je to kouzelné a odlehlé místo, brzy ráno nebo později odpoledne dokonce můžete zažít vzácný okamžik, kdy tu kromě vás nebude ani noha.
5. Jetřichovické vyhlídky
Ještě v 18. století bylo
České Švýcarsko neprobádaná divočina, jeho krásy postupně odhalovali první výletníci až v době romantismu. V polovině 19. století pak vznikly za podpory rodiny Kinských krásné, původně lovecké stezky v Jetřichovických skalách s vyhlídkami na ostrých skalnatých štítech. Do zdánlivě nepřístupných míst se dostanete docela snadno, z
Jetřichovic od informačního centra po
naučné stezce Jetřichovické stěny. Nejprve dojdete na
Mariinu vyhlídku s vyhlídkovým altánem připomínajícím orlí hnízdo, poté k
Vilemínině stěně, na závěr na vás čeká
Rudolfův kámen. Pozor, terén je podle očekávání náročnější, spousta schodů a úzkých cest ve skalách, ale nic, co by průměrně zdatný turista neměl zvládnout. Zpět se můžete vracet třeba přes
louku na Tokáni a po žlutě značené trase kolem
skalního hradu Falkejštejn.
6. Tiské stěny
Podobně jako
národní park České Švýcarsko je i
skalní město Tiské stěny součástí Děčínské vrchoviny: ta, bráno od západu k východu, u
Tisé začíná a u
Krásné Lípy končí. Skalním městem s řadou bizarních útvarů procházejí dvě prohlídkové trasy Velké a Malé stěny, obě propojuje naučná stezka. Pískovcové skály jsou poctivě očíslované i pojmenované, líbit se vám budou i
vyhlídky do okolí. Společně se sousedními
Rájeckými a
Ostrovskými skalami jsou Tiské stěny
tradiční oblastí pískovcového horolezectví; první sportovní výstupy na vrcholky skal se tu odehrály už na začátku 20. století.
7. Labské pískovce, kaňon Labe a vyhlídka Belveder
Vůbec
nejmohutnější pískovcový kaňon v Evropě sevřený až 300 metrů vysokými skalními stěnami se táhne od
Děčína do
Hřenska. Impozantní skalní hradbu si můžete prohlížet mnoha způsoby: ze značených turistických stezek po obou stranách údolí, z oken vlaků, které projíždějí po mezinárodní železniční trati, i z palub výletních lodí. Nejkrásnější vyhlídku z výšky 130 metrů do hlubin kaňonu nabízí
Belveder u
obce Labská Stráň, nejstarší upravená vyhlídka
Českého Švýcarska: v roce 1711 ji nechal zřídit postavit
František Karel Clary-Aldringen.
8. Stará plynárna v Hřensku
Při procházce
Hřenskem se zajděte podívat ke
Staré plynárně. Překrásný kamenný dům z roku 1905 je na první pohled neviditelný, schovává se totiž v úzkém bočním údolí. Kdysi skutečně sloužil jako
plynárna na acetylenový plyn a místo pro jeho stavbu nebylo zvoleno náhodně: kdyby plynárna vybuchla, neohrozila by domy v okolí. Plynárna nyní slouží jako
penzion a restaurace.
9. Malá Pravčická brána
Podobné jméno, stejný původ, ale na rozdíl od
velké Pravčické brány se na
Malou Pravčickou bránu můžete podívat i pěkně shora: na vyhlídku na jejím oblouku vedou strmé kovové schůdky se zábradlím. Z Mezní Louky to k ní jsou přesně tři kilometry, o kousek dál v lese se ukrývá
skalní hrad Šaunštejn. Kdysi se tu usadili loupežníci, proto se mu také říká Loupežnický hrádek neboli Loupežák.
10. Děčínský Sněžník
Králem našich
stolových hor je
Děčínský Sněžník s nadmořskou výškou 723 metrů. Jeho vrchol tvoří rozlehlá tabule s rozměry 1 600 x 600 metrů. Z jejích okrajů, například z
Drážďanské vyhlídky na severním okraji plošiny, se otvírají fantastické výhledy na
Lužické hory a
národní park České Švýcarsko. O kousek dál objevíte
výletní restauraci s vyhlídkovou terasou, nedaleko pak stojí
kamenná rozhledna, jedné z nejstarších u nás. V roce 1864 ji nechal postavit hrabě František Thun podle plánů architekta Hanela, původně jako triangulační bod.
Malé nahlédnutí za hranice: národní park Saské Švýcarsko
Krásná krajina
Hřenskem nekončí: když překročíte hranice, zjistíte, že
v Německu přehlídka zajímavých míst pokračuje. Vysoko nad údolím se tyčí
pevnost Königstein, v
Bad Schandau mají pěkný
historický výtah, s romantickou krajinou dokonale ladí
vyhlídka Bastei, respektive
kamenný most Basteibrücke a
torzo hradu Neurathen bezmála dvě stě metrů nad hladinou Labe. Pěší láká rozsáhlý
pískovcový hřbet Schrammstein s několika značenými trasami a spoustou vyhlídek, po
Amselsee u městečka
Kurort Rathen se svezete na lodičkách i na šlapadlech, a legendou je i takzvaná
Křinická tramvaj / Kirnitzschtalbahn, která z Bad Schandau jezdí po osm kilometrů dlouhé trati k vodopádu
Lichtenhainer Wasserfall. Známé
stolové hory Zirkelstein a Kaiserkrone či vrch
Große Winterberg, tedy výrazné dominanty na německém území, uvidíte i z mnoha vyhlídkových míst od nás.