Kraj v podhůří
Hrubého Jeseníku, okolí
Velkých Losin a řada měst a vesniček od
Mohelnice přes
Šumperk a
Jeseník až po polskou Nysu dodnes vypráví drsný příběh o
čarodějnických procesech, které se tu odehrály během 17. století. V plamenech tehdy skončilo přibližně 250 nevinných lidí. Tehdy se také zrodila ďábelská pověst
Petrových kamenů, tradičního místa čarodějných sabatů, kam se prý jednou ročně o filipojakubské noci slétaly čarodějnice na kravách, telatech, kozách nebo na košťatech.
Tři kladiva na čarodějnice
Soudní procesy s čarodějnicemi použil v roce 1963 jako námět pro svou
knihu Kladivo na čarodějnice spisovatel
Václav Kaplický, podle ní pak napsali renomovaný
režisér Otakar Vávra a
kostýmní výtvarnice Ester Krumbachová scénář stejnojmenného filmu. Nenechali se ale vést jen knihou samotnou, inspirovali se i dochovanými soudními zápisy z let 1678 až 1695.
Musíme se ale zmínit ještě o třetím
Kladivu na čarodějnice: tím byl středověký manuál k potírání čarodějnictví
Malleus maleficium, vydaný roku 1487. Objevuje se i ve filmu, kde jej používá inkviziční tribunál.
Protože film mnohým připomínal politické procesy z padesátých let s
Miladou Horákovou a
Rudolfem Slánským, záhy po uvedení putoval do trezoru a dalších dvacet let se jen občas objevil ve filmových klubech. Televizní diváci ho mohli vidět až po roce 1989.
Horor z podhůří Jeseníků
Kladivo na čarodějnice je příběh plný zla, prodchnutý atmosférou strachu a vynuceného doznání viny, který po zásluze patří mezi
nejtemnější snímky české kinematografie.
Ve filmu vstupuje řada skutečných historických postav. Vedle žebračky
Maryny Schuchové (
Lola Skrbková), která se pokusila od přijímání z kostela vynést svatou hostii, to je
farář Schmidt (
Eduard Cupák), který poslal udání do rukou majitelky panství,
hraběnky Angely Anny Sibyly z Galle (
Blanka Waleská).
Celý případ vyšetřuje právník a inkvizitor
Jindřich František Boblig z Edelstadtu (1612–1698) v podání
Vladimíra Šmerala, sadistický fanatik, který společně se svým sluhou a písařem
Ignácem (
Josef Kemr) brzy získává téměř neomezenou moc a hon na čarodějnice v jeho režii nabývá obludných rozměrů. Nakonec v jeho síti uvízne i šumperský děkan
Kryštof Alois Lautner (1622–1685, ve filmu
Elo Romančík) a jeho hospodyně
Zuzana Voglicková (
Soňa Valentová).
Zajímavosti o filmu Kladivo na čarodějnice
- V době, kdy byl povolán do Velkých Losin, Bobligova advokátní praxe v Olomouci moc nevynášela, a tak provozoval zájezdní hostinec s nevěstincem. Při čarodějnických procesech ale zbohatl a závěr života prožil jako vážený olomoucký měšťan.
- Autorem obrazu Spánek rozumu plodí monstra, který ve filmu uvidíte na pozadí úvodních titulků, je španělský malíř a rytec Francisco Goya.
- Příběh se natáčel přímo tam, kde se procesy odehrávaly, tedy na zámku ve Velkých Losinách, kde v soudním sále a síni v druhém zámeckém patře zasedal soudní tribunál. Část scén se natáčela v kostele sv. Jakuba v Praze-Kunraticích a na zámku v Horažďovicích.
- Ve filmu se na pár vteřin objeví mučicí křeslo pobité ostrými hřeby. Vidět je můžete i v jiných mučírnách, například na hradě Kost, ale u nás se podobný nástroj nikdy nepoužíval. Křeslo bylo náhodně objeveno na zámku Velké Losiny, kde ho po natáčení nejspíš zapomněli filmaři.