Přestože je každý z hradů jiný, kdekdo si je plete. Základní rozlišení přitom je vcelku prosté:
Točník je na kopci nad stejnojmennou obcí,
Žebrák pod ním. Jinak ale mají podobně dlouhou historii i osudy, spojené s
českým a římským králem Václavem IV. K jeho vášním patřily les, lov a chov psů, a tak nové hrady nebudoval podobně jako jeho otec, císař Karel IV., jako reprezentativní sídla u důležitých zemských stezek, ale spíš jako pohodlná útočiště před okolním světem tam, kde se cítil dobře. Oblíbil si zejména
křivoklátské lesy a
hrady Křivoklát a
Žebrák.
Žebrák, hrad pod kopcem
Byť vás na první pohled upoutá mohutná válcová věž,
Žebrák je z obou hradů skromnější a menší. Byl postaven ve druhé polovině 13. století
pány Zajíci z nedalekého
brdského hradu Valdek jako strážní hrad na křižovatce cest ke
Zbirohu a
Křivoklátu. Král Václav IV. jej nechal kompletně přestavět ve velkolepou rezidenci a prý patřil k nejhezčím v zemi. Z tehdejší krásy ovšem zbylo jen málo: v roce 1395 hrad vyhořel, a tak král nechal v letech 1398–1401 na skalnatém hřebeni nad Žebrákem vybudovat nový nádherný
hrad Točník. Na Žebráku prý rád pobýval i pak, ovšem o sto let později hrad znovu vyhořel a zpustnul. Dnes je tu k vidění torzo paláce, temná hladomorna a již zmíněná věž (bergrift), využívaná jako rozhledna. Když si pořídíte
společnou vstupenku, můžete zamířit vzhůru na kopec a na Točník.
Točník, hrad na kopci
Monumentální
Točník bývá díky výjimečné architektuře označován za
poslední hrad a zároveň první zámek v Čechách. Byl bezpečný a velkoryse navržený: Velký sál druhého patra dokonce svými rozměry 34 x 15 metrů předčil do té doby největší reprezentativní síně na
Karlštejně (22 x 8,5 m), románský sál na
Pražském hradě (32 x 9 m) a sál na
Křivoklátě (28 x 8 m). Při prohlídce spatříte
Královský a Purkrabský palác se sgrafitovou výzdobou, torzo hradní věže,
repliku středověkého šlapacího jeřábu, s jehož pomocí se opravují palácové krovy, či 92 metrů hlubokou studnu, kterou v 16. století vytesali kutnohorští havíři. K prameni se ale přes veškerou snahu neprokopali, studna proto sloužila jako cisterna na zachycenou dešťovou vodu.
S
Kutnou Horou Točník vzdáleně spojuje
Královská kaple ve Vlašském dvoře: podobná bývala i na hradě, ale byla zbořena už v 16. století. V obou místech najdete také Václavovy osobní oblíbené symboly, točenici a ledňáčka.
Pokud ještě váháte, vězte, že Točník je skvělým cílem rodinných výletů: od roku 2013 tu totiž žijí
medvědi Agáta a Martin, které znáte z
dokumentu Václava Chaloupky Méďové na cestách. Kromě nich na hradě a malé farmě pod ním bydlí i další zvířata: kozy, králíci, kachny, prasata, ovce a samozřejmě všudypřítomní netopýři. Odehrávají se tu
středověké jarmarky i hudební a šermířská vystoupení, při nichž se seznámíte s pestrou paletou historických řemesel, tanců i dobových lahůdek. Hrad si prohlédnete sami, jen s tištěnými texty, a můžete se zdržet jak dlouho budete chtít; komentované prohlídky s průvodcem probíhají jen o prázdninách.
Točník a Žebrák znáte i z filmu: Juraj Jakubisko tu natáčel
film Bathory a ve
filmu Kytice se Točník mihne jako sídlo macechy z básně Zlatý kolovrat.
Slovenské souhradí: Strečno a Starý hrad
- Mezi slovenskými městy Žilinou a Martinem, tam kde se řeka Váh prodírá pohořím Malá Fatra, proti sobě na skalách stojí dvě středověké pevnosti – Starý hrad a Strečno. Starý hrad je volně přístupný, hůře dostupný a divočejší, naopak Strečno, založené v polovině 14. století, je sídlo vzorně zrekonstruované, památkově upravené a přizpůsobené pro pohodlný pobyt návštěvníků. Je jednou z poboček Považského muzea v Žilině.
- Z jednoho hradu na druhý to je vzdušnou čarou necelé dva kilometry a pěšky necelých pět, ale z jednoho na druhý není vidět, výhledu brání strmé horské hřebeny nad Váhem.
- Strečno, kdysi hrdý symbol feudální moci středního Pováží, nezničil na rozdíl od ostatních hradů požár. Byl částečně zbořen na konci 17. století na příkaz císaře Leopolda, protože se stal útočištěm povstalců. Dnes se tudy můžete volně procházet, kochat se výhledem z hlavní věže, navštívit stálou expozici mapující dějiny hradu a okolního kraje anebo některou z řady akcí pro děti i dospělé. Na hradě se konají výstavy umění, v létě zpestřují prohlídky rytíři, sokolníci a řemeslníci, oblíbené jsou i noční prohlídky a letní hradní škola pro děti s výukou historických řemeslnických dovedností, setkání uměleckých kovářů a běh do hradních schodů.
- Když roku 1689 noví majitelé pročesávali hrad Strečno v naději, že najdou poklad, pronikli i do hrobky v hradní kapli. Byly tu uloženy rakve několika hradních pánů, a to včetně ostatků nejznámějšího majitele hradu, uherského palatina Františka Vešeléniho a jeho první manželky Žofie Bosniakové. Proslavila ji dobročinnost a zbožnost, a traduje se, že kvůli pomoci chudým a potřebným občas zapomínala sama na sebe. Říkalo se jí Světice ze Strečna a roku 1644 ve čtyřiatřiceti letech podlehla tuberkulóze. Jaké bylo překvapení hledačů pokladů, když po tolika letech našli její tělo v hradní kryptě téměř neporušené? Dnes už byste tu Žofii hledali marně, byla pochována v kostele v blízké Tepličce nad Váhem, kam se za ní dodnes vydávají věřící.
- Pod hradem Strečno najdete zajímavou oddechovou zónu v podobě malebné středověké vesničky Paseka s malými roubenými domky a doškovými střechami. K vidění je dům středověkého pekaře, rybáře a bylinkářky, útulna pro poutníky a zvonice, nechybí ani ohniště s grilem a studna. V amfiteátru se předvádí ukázky dobových řemesel a konají se tu kulturní vystoupení, pro děti tu mají dřevěné hřiště s motivy hradní architektury.