V
jižních Čechách je krásně, což platí i pro
Klokoty, poutní areál na okraji
Tábora. U studánky nad
řekou Lužnicí, kde se prý kdysi pastýřům zjevila Panna Marie, vznikla kaplička, později kostelík a nakonec mezi roky 1701 až 1730
barokní poutní areál, spojený s nedalekým historickým městem
lipovou alejí s křížovou cestou. Klokoty se místu říká buď podle staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, ale možná také podle klokočí, které tu dřív hojně rostlo.
Poutní areál Klokoty
Z
historického centra Tábora se do
Klokot snadno dostanete pěšky, cesta měří něco málo přes kilometr, a navíc se s mírným prodloužením můžete zastavit třeba u
hradu Kotnov nebo u oblíbeného
Housova mlýna. A mimochodem, ve stráni pod poutím areálem je malá
via ferrata!
Hojně navštěvované poutní místo s půdorysem nepravidelného pětiúhelníku bývá právem srovnáváno s největšími skvosty architektury evropského baroka. Centrální
kostel Nanebevzetí Panny Marie, inspirovaný patrně díly architekta Jana Blažeje Santiniho, obklopují ambity, zastřešené, dovnitř otevřené chodby, s
pěti kaplemi, zasvěcenými sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu, sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii Růžencové. Zdobí je výjevy ze života světců na oltářních obrazech i v bohaté štukové výzdobě stropu, věže jsou stejně jako ty na kostele zakončené kopulemi s cibulovitými báněmi. V Klokotech je takových věží celkem deset, každá nese svůj zvon a jejich
zvonění tvoří neodmyslitelnou a líbeznou zvukovou kulisu.
Poutě ke klasové Madoně
Hlavní pouť v
Klokotech se koná každoročně
v neděli nejbližší 15. srpnu, svátku Nanebevzetí Panny Marie. Cílem poutníků je
milostný obraz Panny Marie Klokotské na hlavním oltáři, ranně barokní dílo z dílny pražského malíře Johanna Andrease Burgera z roku 1636. Podle obilných klásků rozesetých po rouchu se klokotská Panna Marie typově řadí k takzvaným
klasovým Madonám; jejich vzorem se stala stříbrná socha milánské Madony z přelomu 13. a 14. století a setkat se s nimi můžete na více místech střední Evropy. V roce 1743 byl obraz umístěn na zlacený stříbrný oltář
zlatníka Františka Seitze, který byl mimo jiné autorem
náhrobku sv. Jana Nepomuckého v
pražské katedrále sv. Víta a také
stříbrného oltáře na Svaté Hoře u Příbrami.
Klokoty aneb bazilika menší
Před několika lety se
barokní poutní areál v Klokotech dostal na
seznam národních kulturních památek a zvolna začal vyhlížet
povýšení na baziliku minor, tedy malou baziliku. Jde o čestný titul, který od 18. století papež propůjčuje významným kostelům.
V Česku má
titul menší baziliky pouze patnáct kostelů. Tou první se stal
poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami v roce 1905. V roce 1924 následoval
poutní chrám Panny Marie Bolestné v Krupce a po něm v krátkých časových odstupech
bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově (1926),
bazilika Všech Svatých v České Lípě (1927) a o rok později první moravská
bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Po válce, v roce 1948 byl na baziliku povýšen
chrám sv. Markéty v Praze v Břevnově. Na povýšení dalšího kostela se čekalo dlouhých 26 let, až v roce 1974 byl mezi baziliky zařazen
kostel sv. Jakuba na Starém Městě v Praze. V roce 1982 přibyl
Svatý Hostýn a v roce 1987
Starobrněnský klášter a bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Po revoluci byl na baziliku povýšen
chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Strahovském klášteře v Praze a při návštěvě papeže Jana Pavla II. v roce 1995
bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 1996 následovala
bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí, v roce 1999
bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku, a v roce 2003
bazilika svatých Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. Jako poslední získala čestný titul
bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše v areálu bývalého kláštera a nynějšího zámku ve Žďáru nad Sázavou, a to v roce 2009.
Víte, že…?
- Po celém světě je 1844 chrámů nesoucích označení basilica minor, z toho 580 v Itálii, 173 ve Francii a 128 ve Španělsku.
- Podobnost snímků zavedla seriál #světovéČesko do Kyjevsko-pečerské lavry, pravoslavného klášterního komplexu v ukrajinském Kyjevě. Byl založen roku 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerským, je zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO a jeho dominantou je bezmála sto metrů vysoká zvonice.
- Architektonicky nejcennějšími stavbami jsou Uspenský chrám a také chrám Spasitele na Berestovu, byť stojí za hradbami lavry.
- Komplex byl vážně poškozen za bojů druhé světové války, znovu byl vysvěcen v roce 1988 v rámci oslav tisíce let od přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi.