Krásný přírodně krajinářský park a současně arboretum s množstvím domácích a cizokrajných dřevin, romantickými stavbami i cennými dendrologickými sbírkami: to je
Průhonický park, který na sklonku 19. století vybudoval
hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca u
zámku v
Průhonicích. Od roku 2010 je park
národní kulturní památkou a ve stejném roce padlo rozhodnutí, že ačkoli leží těsně za jižní hranicí
Prahy, je společně s historickým jádrem města zapsaný na
prestižním seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.
Průhonický park
V 19. století se
Průhonicím dařilo. Po roce 1800 zahájil nový majitel Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck rozsáhlou přestavbu
zámku v klasicistním slohu, v roce 1885 se pak jeho vnučka Marie Antonie Gabriela provdala za Arnošta Emanuela hraběte Silva-Taroucu. Pro Průhonice tak začala docela nová epocha, protože ruku v ruce s další přestavbou zámku v tehdy módním novorenesančním stylu hrabě ve spolupráci s dendrologem Camillo Schneiderem založil i
rozsáhlý krajinářský park.
Hrabě Silva-Tarouca využil členité
údolí říčky Botiče s původními porosty, které obohatil množstvím cizokrajných dřevin. Park s několika rybníky postupně doplnily průhledy, vyhlídky i volné louky, na skalnatých partiích nad Botičem vzniklo rozlehlé alpinum. Dnes v parku roste přes 1 600 druhů a odrůd stromů a keřů. Na něj navazují plochy se
speciálními výsadbami růží, kosatců nebo
pivoněk. Oblíbeným cílem výletů bývá Průhonický park v květnu, kdy obvykle kvete zdejší hlavní atrakce,
osm tisíc pestrobarevných rododendronů.
Průhonickým parkem po doporučených trasách
Pokud chcete poznat
Průhonický park opravdu důkladně, vyčleňte si na prohlídku celý den. Ani pak ovšem nestihnete projít a poznat všechna zákoutí, celková rozloha totiž je 250 hektarů (což je pro srovnání zhruba tolik, jako kdybyste vedle sebe rozprostřeli dvě a půl
pražské Stromovky) a vycházkové cesty a pěšiny měří celkem asi 40 kilometrů. Určitě se vám budou líbit i romantické rybníčky a stavby, například
vyhlídkový Gloriet, Rybárna nebo
Česká chaloupka, vzpomínka na Národopisnou výstavu roku 1895, zakoupená a postavená na hrázi rybníka Labeška k „potěše návštěvníků“.
Na webu parku si před výletem můžete stáhnout
mapu se třemi návštěvnickými okruhy.
Základní (2,5 km, asi dvě hodiny), který vede od zámku kolem Podzámeckého rybníka a pod alpinem až na hlavní vyhlídku a lučními partiemi zpět k zámku, je doporučený hlavně v době květu rododendronů.
Hlavní okruh (5 km, asi čtyři hodiny) je zajímavý celoročně a vede podél potoka Botiče až k hrázi rybníka Labešky s Českou chaloupkou a pak se vrací zpět k zámku. Nejdelší je
Vyhlídkový okruh (10 km, asi 6 hodin), který prochází všemi zajímavými partiemi a přes všechny
vyhlídky až do nejvzdálenějších míst v bývalé Oboře u rybníka Bořín.
Zajímají vás vzdálenější partie parku víc než nejvyhledávanější část u zámku? Využijte
druhý vchod U Hájovny: také tady je k dispozici pokladna a hlídané parkoviště. Pokud to do
Průhonic nemáte daleko, můžete si koupit také
celoroční vstupenku, případně
celoroční čipovou vstupenku: s tou se do parku dostanete i
bezobsluhovými vstupy z ulic Lesní a U Parku, od Zdiměřické kapličky a od křižovatky cyklostezek za Bořínem.
Originál na každém kroku
- O Průhonickém parku se sice říká, že je originální a výjimečný, ale hrabě při jeho vytváření měl určité vzory. Za předlohu mu sloužil zámecký park v Čechách pod Kosířem a také proslulý park knížete Hermanna von Pückler-Muskau (1785–1871) v Bad Muskau v Horní Lužici.
- Park se rozkládá na obou březích Lužické Nisy, menší část se zámkem leží v Německu, větší díl v Polsku. Se svou rozlohou 728 hektarů se řadí k největším krajinářským parkům Evropy, na jeho podobě se podílela řada architektů a celá armáda zahradníků. Díky vizi velkolepého anglického parku v kontinentální Evropě byl park zařazen mezi památky UNESCO a stal se vzorem pro mnohé další nově zřizované anglické parky.
- Německá část parku je úpravnější, ta polská má výrazně volnější charakter. Právě odtud se nabízejí velkolepé průhledy na zámek či ke glorietu. Pokud byste ovšem chtěli poctivě projít celou polskou část parku, jeden den k tomu stačit rozhodně nebude.