Duha v Bechyni
Pěšky, vlakem nebo autem: po mostě přezdívaném
Bechyňská duha si můžete vybrat hned ze tří druhů přepravy. Dnes po něm vede trať vůbec
první elektrifikované železnice, kterou projektoval
František Křižík, jenže když se v roce 1903 mezi
Táborem a
Bechyní rozjely první vlaky, konečnou měly ještě před městem.
Lázeňští hosté tehdy museli vystoupit z vlaku, pěšky sejít k
mostu v Zářečí nebo po strmých schodech k přívozu a znovu vyšplhat do centra Bechyně. O stavbě mostu se rozhodlo až za první republiky a slavnostně byl otevřen
28. října 1928 při desátém výročí vzniku samostatného Československa, proto se mu někdy říká Jubilejní.
Častější název ale je
Bechyňská duha: mostní oblouk totiž má pěkně vykroužené rozpětí 90 metrů, silnice, chodníky a koleje vedou necelých 60 metrů nad hladinou
Lužnice, samotný most je dlouhý 225 metrů. Jeho předobrazem byl
jednokolejný železobetonový viadukt u Langwies ve Švýcarsku. Most postavený v letech 1912 až 1914 na trati z Churu do Arosy je o 80 metrů delší a o osm metrů nižší a patří mezi nejznámější alpské viadukty.
Brána a řetězový krasavec
Kdybyste pod
Bechyňskou duhou nasedli do lodě a vydali se proti proudu
Lužnice, přibližně po dvanácti kilometrech by se před vám objevil téměř pohádkový výjev:
impozantní řetězový most. Vypadá, jako by tu stál už od 19. století, ale ve skutečnosti se sem přistěhoval teprve před pár desítkami let – a to doslova. Přestože jde o skvostnou technickou památku, svět na něj téměř zapomněl a
v odlehlém údolí Lužnice u obce Stádlec ho objeví jen skuteční fajnšmekři.
Jeden z
posledních velkých řetězových mostů v Evropě kdysi vedl přes
Vltavu v
Podolsku na silnici z
Tábora do
Písku. Malebná vesnice v roce 1960 zmizela spolu s údolím pod hladinou
Orlické přehrady a doprava se definitivně přesunula na nový a mnohem vyšší, 510 metrů dlouhý železobetonový
Podolský most. Byl vrcholnou ukázkou našeho předválečného mostního stavitelství a v době svého vzniku patřil díky 150 metrů dlouhému oblouku k největším v Evropě. Pro zvláštní vznosnost a lehkost byl nazýván branou do nebe; ostatně na předválečné výstavě v Paříži získal zlatou medaili a titul
„le beau pont de l´Europe“, tedy krásný evropský most. Ještě před napuštěním přehrady byl řetězový most rozebrán a přemístěn na Lužnici k vesnici Stádlec, kde ho můžete obdivovat dodnes. Na dně přehrady tehdy skončilo několik stovek budov včetně
kostela svatého Štěpána v Těchonicích. Také stojí dodnes, i když pod vodou, a stal se nejoblíbenějším místem potápěčů v Orlické nádrži.
Most, který přepsal dějiny: Žďákovský
Další most přes
Orlickou přehradu u bývalé obce Žďákov byl uveden do provozu jako poslední ze všech vyjmenovaných, v roce 1967. Dodnes je nejdelším jednoobloukovým mostem světa, který k vyrovnání sil nepoužívá táhlo. Měří bezmála 543 metrů, klene se 50 metrů nad hladinou a jeho oblouk má rozpětí rekordních 379,6 metru. Už při jeho stavbě se počítalo s tím, že se stane oblíbeným cílem výletníků, a tak na levém břehu nádrže vznikla
vyhlídková terasa. Postupně výhled zakryly stromy, takže dnes si
Žďákovský most nejlépe prohlédnete přímo od hladiny. Na obou koncích mostu se ale dá pohodlně zaparkovat a na most se můžete podívat i z naučné stezky, vedoucí k
zámku Orlík.
Víte, že?
- Bechyňská duha dodnes patří do rodiny mostů, které sdružují silniční a železniční dopravu; podobně na tom je například Nuselský most v Praze.
- Překrásný Széchenyiho řetězový most můžete vidět v Budapešti: vznikl v letech 1839–1849 podle návrhu uherského hraběte Istvána Széchenyiho a spojuje dvě budapešťská historická města, Budín a Pešť. Jeho rozpětí činí 202 metrů a svého času patřil k největším mostům na světě.
- Žďákovský most připomíná Most přátelství, spojující města Foz do Iguacú v Brazílii a Ciudad del Este v Paraguayi. Most přes řeku Paraná byl otevřen v roce 1965, je 78 metrů vysoký, 552 metrů dlouhý a jsou z něj nádherné výhledy.