Kníže Metternich pocházel ze starobylého německého rodu. Získal vynikající vzdělání, v kariéře mu výrazně pomohl výhodný sňatek. Jako dvaadvacetiletý se oženil s bohatou moravskou šlechtičnou
Marií Eleonorou Kounicovou (1775–1825), jejíž dědeček býval kancléřem
Marie Terezie. Metternichova diplomatická kariéra vedla přes post císařského velvyslance v Drážďanech, Berlíně a Paříži k roku 1809, kdy byl jmenován
ministrem zahraničí. Za jeden z jeho největších úspěchů je považováno vyjednání sňatku mezi Napoleonem a Marií Louisou, dcerou rakouského císaře.
V roce 1813 byl Metternich povýšen do dědičného knížecího stavu, v následujícím roce pak byl jedním z hlavních organizátorů
Vídeňského kongresu, který upravil mezinárodní vztahy v Evropě po definitivní Napoleonově porážce. V roce 1821 se Metternich stal státním kancléřem „habsburského domu, dvora a státu“, a ve funkci vydržel až do revolučního roku 1848. Poté abdikoval a na tři roky odešel do exilu v Anglii.
Kníže Metternich byl třikrát ženatý. Dva roky po smrti první manželky (1825) si vzal baronku
Marii Antonii von Leykam (1806–1829), která zemřela na
zámku Kynžvart krátce po narození syna
Richarda. Třetí manželství uzavřel s hraběnkou
Melanií Zichy-Ferraris (1805–1854). Měl také řadu milenek, například kněžny
Jekatěrinu Pavlovnu Bagrationovou a
Kateřinu Vilemínu Zaháňskou, jednu z hlavních postav z
knížky Babička od známé spisovatelky
Boženy Němcové.
V českých zemích kníže přestavěl
zámek Kynžvart, kde často pobýval až do své smrti v roce 1859. Koupil a zvelebil bývalý
cisterciácký klášter v
Plasích, V dalších letech tu založil továrnu na výrobu litiny a bývalý
kostel sv. Václava nechal proměnit v
rodovou hrobku.