Egon Schiele se narodil v roce 1890 v
Tullnu v
Rakousku; jeho tatínek byl přednostou železniční stanice. Egon už v dětství vynikal výtvarným talentem a silnou vizuální představivostí. V pouhých šestnácti letech byl přijat na
Akademii výtvarných umění ve Vídni. Byl žákem
Gustava Klimta, který ho uvedl do světa
vídeňské secese. Jenže Schiele mířil k syrovější, bolestnější výpovědi o lidském těle i duši. Již na přelomu let 1909–1910 založil se svými vrstevníky
Skupinu nového umění (Neue Kunstgruppe) a účastnil se výstav v rakouských a německých galeriích. Jeho díla – akty dětí, znepokojivé autoportréty, zkroucená těla – budila podobně jako kresby
Oskara Kokoschky pohoršení i obdiv.
V květnu 1910
Egon Schiele opustil
Vídeň, kde se sice prosadil jako výjimečný kreslíř, ale zároveň bojoval s konzervativním akademickým prostředím. Odstěhoval se do
jižních Čech, do města, které znal z vyprávění své matky
Marie, do
Českého Krumlova. Městečko na
Vltavě ho svými křivolakými uličkami s nakupenými starými domy inspirovalo; vždy hledal pro svoje motivy neobvyklé pohledy z výšin okolních kopců nebo
zámecké věže. Tady vznikla
řada z jeho nejkrásnějších obrazů. Především ale kreslil lidské tělo, často dívčí, nahé, zcela bez příkras a póz. Umění, které šokovalo. Pro
Český Krumlov byl
Egon Schiele zjevení –
neklidný génius, který vyháněl démony na papír. Našel tu inspiraci, útočiště i skandál. Město, kam přišel malovat světlo, ho nakonec vyhnalo kvůli stínům. Schiele byl obviňován z nemravného chování a šíření pornografie, a nakonec byl pro nevázaný způsob života donucen město opustit.
V dalším působišti,
rakouském Neulengbachu, dopadl hůř: čekalo ho dokonce vězení a vyšetřovací vazba kvůli únosu a svedení nezletilé. Pro další roky si Schiele zajistil
nový ateliér ve Vídni, účastnil se výstav v
Budapešti, Kolíně, Drážďanech, Mnichově, Paříži a Římě. Po vypuknutí
první světové války byl povolán do vojenské služby. Krátce před narukováním se žení s
Edith Harmsovou. Jako voják sloužil nejprve v
Praze a
Jindřichově Hradci, potom byl přidělen do
Vídně.
Když v únoru 1918 zemřel Gustav Klimt, vůdčí osobnost vídeňských výtvarných umělců, Schiele se coby jeho nástupce ujal organizování
výstavy Wiener Secession, navrhl též plakát. Výstava mu přinesla obrovský umělecký i materiální úspěch. Získal množství zakázek, ale kariéru ukončila náhlá smrt: jeho těhotná žena zemřela 28. října 1918 na
španělskou chřipku. 31. října podlehl epidemii i osmadvacetiletý Schiele.
I když malíř odešel z
Krumlova v hanbě, v jeho kresbách zůstává napořád. Město, které ho kdysi odmítlo, dnes nese jeho jméno s hrdostí. Navštívit můžete
Egon Schiele Art Centrum. Vedle
stálé expozice věnované dílu a životu Egona Schieleho tu jsou velkorysé
ateliéry a byty pro delší studijní a pracovní pobyty mladých umělců z celého světa,
muzejní obchod a
kavárna Egon Café. K návštěvě láká i
zahradní domek u Vltavy, kde Schiele žil a pracoval se svou tehdejší múzou a životní družkou
Wally Neužilovou. Pro krátkodobé pobyty si Schiele vybíral především
hostince U města Vídně (dnes
hotel Bellevue) a
U zlatého anděla (i dnes
Hotel Zlatý anděl). Často navštěvoval svou oblíbenou
kavárnu Fink na
rohu Latránu a Pivovarské ulice. Traduje se, že malíř pobuřoval tím, že si dával nohy na stůl a na pivní tácky kreslil nemravné obrázky. Zastavit se můžete i na
vyhlídce před
zámeckou zahradou. Odtud měl Schiele krásný výhled na krumlovské domy a střechy, a také na
věž krumlovského zámku, kterou najdete na mnoha jeho obrazech.