Joža Uprka a jeho mladší bratr,
sochař František, pocházeli z
Kněždubu na
Slovácku. Oba ovšem psali svá příjmení jinak: Joža se podepisoval krátce Uprka, František dlouze Úprka. Joža chodil do školy ve
Strážnici a na Slovanské gymnázium v
Olomouci, od roku 1881 studoval na akademii v
Praze a poté v Mnichově. Rád cestoval, ale vždy se rád vracel do rodného kraje; v
Hroznové Lhotě si postavil dům s ateliérem. Patřil k vůdčím osobnostem výtvarného života Moravy a společně s
Leošem Janáčkem, Dušanem Jurkovičem, Maxem Švabinským a řadou dalších umělců byl členem
brněnského Klubu přátel umění. Náměty svých děl čerpal z každodenního života prostých lidí, jejich práce i slavností, mezi nejznámější obrazy patří
Jízda králů a
Pouť u svatého Antonínka.
V roce 1902 Uprka v
Hodoníně uspořádal první společnou výstavu několika moravských a slovenských výtvarníků. Tuto výstavu a Uprkův ateliér v Hroznové Lhotě navštívil při své cestě po Moravě významný
francouzský sochař Auguste Rodin, který v té době vystavoval v
Praze.
Od roku 1922 Uprka žil na Slovensku v Klobušicích u Ilavy, zimní měsíce pravidelně trávil u Středozemního moře. Tam hledal novou inspiraci a podobně jako na
Slovácku kreslil kroje a náměty z lidového prostředí. Do rodného kraje se vrátil až v roce 1937, o tři roky později zemřel. Je pochován je po boku svého bratra a dalších umělců na hřbitově u
kostela sv. Jana Křtitele v
Kněždubu v části nazývané
Slovácký Slavín.
Jeho práce si prohlédnete v
expozici v rodném domě a v
Galerii Joži Uprky v bývalé jezuitské koleji v
Uherském Hradišti. Uprka se rovněž podílel na vzniku
Jurkovičovy křížové cesty na Hostýně a je autorem velkého oltářního obrazu korunování Panny Marie v
kostele Panny Marie Královny v
Ostravě – Mariánských Horách.