Joža Uprka i jeho
mladší bratr František měli
Slovácko i umění v krvi: pocházeli ze selské rodiny usazené v
Kněždubu, obci kousek od
Hodonína a
Veselí nad Moravou. Řadu staveb tu dnes podobně jako před lety zdobí pestré lidové ornamenty; mezi jejich autory patřil i otec obou bratrů Jan.
Oceněná Pouť u svatého Antonínka
Joža chodil do školy ve
Strážnici, studoval na
olomouckém Slovanském gymnáziu, od roku 1881 na
pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na akademii v Mnichově.
Venkovské náměty, čerpané z každodenního
života prostých lidí, jejich práce, obyčejů a slavností vypadají na první pohled obyčejně, ale zdání klame. Jejich autor po absolvování akademie a zejména pak po studijní návštěvě Paříže a prvním setkání s impresionismem zazářil na českém výtvarném nebi jako kometa. S pomocí
Alfonse Muchy se v roce 1894 dokonce s jedním ze svých nejznámějších
obrazů Pouť u svatého Antonínka zúčastnil
pařížského Salonu francouzských umělců a získal za něj jednu z cen. Stejný obraz, jen ve větším formátu, v roce 1895 obdržel
zlatou výroční medaili České akademie věd a umění, o dva roky později pak měl jeho autor v
Topičově salonu v
Praze velkou výstavu a měsíčník spolku Mánes Volné směry o něm vydal celé číslo. V pětatřiceti letech byl zkrátka Uprka známým výtvarným umělcem, který navíc měl vrcholné období teprve před sebou.
Za Uprkou i Úprkou do Hradiště
Řadu děl z této doby si prohlédnete v
Galerii Joži Uprky v bývalé jezuitské koleji v
Uherském Hradišti, kde je
otevřeno celý rok s výjimkou neděle. K vidění jsou nejenom obrazy ze sbírkového fondu
Nadace moravské Slovácko, doplněné díly zapůjčenými například z
Národní galerie v
Praze,
Moravské galerie v
Brně,
Muzea umění v
Olomouci či
Slováckého muzea v
Uherském Hradišti, ale také plastiky mladšího z bratrů,
sochaře Franty Úprky. Možná vás překvapí, že sourozenci psali svá příjmení každý jinak: Joža se podepisoval krátce
Uprka, František dlouze
Úprka. Fotografická výstava na chodbách galerie pak mapuje život Joži Uprky od rodné chalupy až po hroby obou bratrů. Ty najdete v jejich
rodném Kněždubu.
Návraty do rodného kraje
Uprka rád cestoval; byl v
Itálii, Řecku, Egyptě a Palestině, na Balkáně, v Rusku či Turecku, ale opakovaně se vracel na
Slovácko. Roku 1897 se tu dokonce usadil natrvalo, a to v
Hroznové Lhotě, kde si nechal postavit ateliér. Ten posléze podle návrhu
architekta Dušana Jurkoviče proměnil v rodinnou vilu, kde žil s manželkou, lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou a několika dětmi. Rodinný život na rozdíl od profesního šťastný nebyl. U Anežky Uprkové propukla duševní choroba a od roku 1905 až do své smrti roku 1959 žila v psychiatrické léčebně v
Kroměříži. První syn Jožka zemřel jako čtrnáctiletý, z dalších dětí přežil syn Jan a dcera Božena.
V době před první světovou válkou se Uprka zasloužil o vznik
Sdružení výtvarných umělců moravských, jehož výstavním a organizačním střediskem se stal
Dům umělců v Hodoníně, otevřený v roce 1913. Od roku 1922 pak Uprka žil na
Slovensku v Klobušicích u Ilavy, kde se podobně jako na Slovácku věnoval námětům z tamního lidového prostředí. Muž, který usiloval o zachování a rozvoj bohatých tradic lidové kultury na Moravě a propagoval myšlenku spolupráce výtvarných umělců slovanských národů, se do rodného kraje vrátil až v roce 1937 a o tři roky později zemřel. Pochován je po boku svého bratra a dalších umělců na
kněždubském hřbitově u
kostela sv. Jana Křtitele v části nazývané
Slovácký Slavín.
Komentovaná prohlídka poslední sobotu v měsíci
V roce 2024, vždy
poslední sobotu v měsíci, se v
Galerii Joži Uprky uskuteční
komentovaná prohlídka v Galerii Joži Uprky (v délce asi hodiny)
zdarma, za účasti spoluzakladatele a kurátora galerie.
Začátek prohlídky je vždy ve 14:00 hodin. V případě většího počtu zájemců (skupinová návštěva nad 10 osob) doporučujeme předem kontaktovat recepci Galerie Joži Uprky, tel. 572 501 053.