Narodil se roku 1818 v
Semilech do doby, kdy
čeština ve vyšší společnosti zněla spíš šeptem a
národní hrdost se musela teprve vzpamatovat. Rieger se rozhodl, že svůj život zasvětí právě snaze tuto hrdost znovu probudit. Už při studiích práv v
Praze se zapojil do
národního hnutí. Výřečný a vzdělaný mladík, přesvědčený o síle slova i zákona, se rychle stal jedním z jeho lídrů. Po
revolučním roce 1848, kdy doufal v obnovu české státnosti v rámci
habsburské monarchie, se začal profilovat jako
hlavní ideolog takzvané staročeské strany – konzervativní větve české politiky, která zdůrazňovala právo, tradici, morálku a vyjednávání. Rieger nebyl revolucionář, ale vytrvalý diplomat. Věřil, že Češi si své místo v Evropě získají ne zbraní, ale
inteligencí, houževnatostí a právními institucemi.
Rieger se oženil s
dcerou Františka Palackého Marií (1833–1891), což samo o sobě znamená, že se pohyboval v
samém srdci české politické i kulturní elity. S Palackým sdílel přesvědčení, že
český národ má své dějiny, které je třeba znát a stavět na nich budoucnost. Proto byl Rieger také velkým podporovatelem vzdělávání.
Josefu Jugmannovi, který byl jeho třídním profesorem na gymnáziu, pomáhal s vytvářením
slovníku českého jazyka. Od roku 1858 pak začal redigovat
Slovník naučný,
první české encyklopedické dílo (první svazek vyšel roku 1860, poslední jedenáctý v roce 1874). Riegr rovněž podporoval
Národní muzeum a byl jedním z iniciátorů vybudování
Národního divadla. V roce 1861 se stal
poslancem říšské rady a tuto funkci s přestávkami zastával po desítky let.
Jeho politická kariéra měla vzestupy i pády. V druhé polovině 19. století čelil sílící konkurenci
mladočechů – nové, radikálnější generace politiků, která ho kritizovala za
přílišnou opatrnost a loajalitu k Vídni. Přesto zůstával
morální autoritou. Do dějin se zapsal nejen jako
politik, ale i jako vizionář, který pochopil, že bez kultury a vzdělání nemůže existovat národní politika. Jeho život by vydal na román o tom, jak se český národ učil stát na vlastních nohou – pomalu, ale vytrvale.
Dnes můžete
Riegrovu stopu sledovat nejen v učebnicích, ale i při výletech s
Kudy z nudy. V jeho rodných
Semilech se projdete po
Riegrově stezce, v jeho někdejším letním sídle na
zámku Maleč poblíž
Chotěboře si prohlédnete
Památník F. L. Riegra a F. Palackého. Projděte se také po
anglickém parku, který Rieger vlastnoručně zakládal a opečovával. V
Praze se pak můžete zastavit v
Riegrových sadech nebo u
MacNevenova paláce v
Palackého ulici na
Novém Městě, kde
tchán Palacký i jeho zeť Riegr žili a zemřeli, i u
Riegrova hrobu na
Vyšehradském hřbitově.
Přestože politika se od jeho časů proměnila k nepoznání, jeho odhodlání, víra v sílu kultury a respekt k minulosti zůstávají inspirací i v 21. století
. František Ladislav Rieger totiž nebyl jen mužem své doby – byl mužem, který chtěl, aby naše doba byla lepší.