Narodila se roku
1881 ve Vídni, kde strávila první třetinu svého aktivního života. Oba rodiče byli vídeňští Češi, kteří se i se svými potomky čile účastnili
českého spolkového života. Minka od mládí projevovala
výrazný výtvarný talent, proto nastoupila do Kunstschule für Frauen und Mädchen, později Wiener Frauenakademie. Studovala kresbu a malbu, dřevoryt, i sochařské základy. Její práce v oboru
ex libris,
užitá grafika i několik
ilustračních počinů se velmi brzy setkaly s pochvalnými reakcemi. Podhajská vystavovala v roce 1908 na vídeňském Kunstschau se
skupinou Gustava Klimta, od roku 1909 s avantgardní Die Neukunstgruppe či s
pražským Artělem. I její
první hračkářské výtvory byly přijímány s uznáním – spolupracovala s Wienerwerkstätte, s Deutschen Werkstätten für Handwerkskunst v Drážďanech, s českým Artělem, s Hořickým hračkářským družstvem ad. Šíři autorčina zájmu potvrzuje rovněž několik
návrhů kávových souprav a souprav k pití čokolády pro keramickou manufakturu firmy Rydl a Thon – Graniton ve Svijanech. V
Praze vystavila své
hračky už roku 1907, velký soubor maleb, kreseb, grafik a hraček pak roku 1910 na samostatné výstavě v
Topičově salonu spolu s Valerií Myslivečkovou.
Po válce, v roce 1919, pak natrvalo
přesídlila z Vídně do Prahy. Ve Vídni byla Minka Podhajská umělecky i společensky velmi aktivní, byla oblíbená a uznávaná. I v Praze se snažila zapojit do kulturního života, ovšem
odlišná mentalita nového prostředí i jistá
kulturní zaostalost Minku zaskočily. Záhy po svém příchodu do Prahy však dostala od ministerstva školství a národní osvěty
pracovní nabídku na pozici instruktorky pro hračky ve Státním školském ústavu pro domácký průmysl, kde působila až do roku 1939.
Fenomenální hračky Minky Podhajské
Kromě vlastn
í originální tvorby,
návrhů hraček pro průmyslovou výrobu, připravovala a vedla řadu lidových
hračkářských kurzů po celé republice. Autorsky navrhla řadu stylizovaných
dřevěných figurek a ozdobných upomínkových předmětů, různé
didaktické hry a stavebnice, později vytvořila kromě dřevěných
kloubových figur i hračky z textilu a juty. Svou hračkářskou tvorbou Podhajská pozvedla tento obor užitého umění hodně vysoko: její výtvory vyváženě spojovaly stránku
výtvarnou a didaktickou.
Rok 1925, kdy ji Ministerstvo školství a osvěty pověřilo instalací, prezentací, organizací a dohledem nad
expozicí československých odborných škol, strávila Podhajská
v Paříži. Díky svým výtvarným i organizačním schopnostem dokázala s týmem vybudovat expozici, jež získala
19 velkých cen, a Minka Podhajská osobně
čestný diplom za hračky.
Ostatně,
Minčiny hračky si můžete
prohlédnout i dnes, a to ve sbírkách
Umělecko-průmyslového muzea Praha. Hračky jsou v současné době vystaveny ve
stálé expozici Hledej hračku! v
zámku Kamenice nad Lipou.
Minka Podhajská jako malířka
Přes úspěchy na poli
užitého umění se Minka Podhajská cítila především malířkou. Za sebou měla kvalitní umělecká školení ve Vídni, ale vlastní malířský výraz hledala od svého příchodu do
Prahy. Odvážila se jej nakonec prezentovat až na výstavě v
Topičově salonu roku 1931. Jejími tématy byly
krajina a květiny. Početné cesty po Francii, Itálii, Švýcarsku a Rakousku se staly inspirací k obrazům krajin, a její květiny zaujmou osobitým ztvárněním.
Nový pohled na rostlinu, naddimenzované
zvětšení, nepřináší botanickou studii rostliny, nýbrž individuální
portrét dané rostliny-bytosti.
Z velkoměsta na Orlickoústecko
Období druhé světové války prožila Minka Podhajská v
Praze, s dlouhými úniky na
Orlickoústecko, kde především malovala. Prožité útrapy války a politické změny v nové republice ji přivedly k myšlence zcela
přesídlit na venkov. V létě 1946 zakoupila malý domek v
Schönbachu –
obci nově pojmenované Zdislava, kde trávila většinu roku. Tady žila venkovským životem: mezi zahrádkou, lesem a malováním. S věkem a zhoršujícími se potížemi se zrakem pomalu opouštěla i malování a hračky.
Celou tvorbu Minky Podhajské provázel
hluboký vztah k přírodě. Její tvorba byla soustředěná, tichá, niterná, umělecké výboje ani úsilí o originalitu ji nezajímaly. A jaká byla a jak žila? – byla společenská, obětavá, vzdělaná, výtvarně všestranně nadaná, milovala cestování, hudbu, literaturu…prožila obě světové války, lidskou závist, zlobu i několik hlubokých přátelství.
Žila hlavně pro svou tvorbu, kterou chápala jako poslání. Malba byla její osobní výpovědí, naopak fenomén „dětská hračka“ pojala v celé jeho komplexnosti estetické, psychologické a didaktické a díky tomu její tvorbu dnes řadíme mezi nejvýznamnější počiny užitého umění.