Houbaření zkrátka máme rádi, od dětí až po seniory. Podle České mykologické společnosti vyrazí alespoň jednou ročně na houby přes sedmdesát procent obyvatel České republiky, což ve světě nemá obdoby. Navíc takový koníček nic nestojí, dá se provozovat celý rok a skvělou odměnou pak jsou houby v nejrůznějších úpravách, od smaženice přes řízky, guláše a nákypy až po nakládané houbičky.
Které houby se dají jíst a které ne, to už naštěstí zjistili naši předkové: nám stačí vyzbrojit se
atlasem hub. Hlavní zásluhu na české houbařské vášni mají
František Smotlacha (1884–1956) a jeho syn
Miroslav (1920–2007). František Smotlacha v roce 1912 organizoval v
Praze první výstavu hub, začal vydávat odborný časopis, založil
Mykologický odbor České botanické společnosti (1912) a
Českou mykologickou společnost (1921). Nejvýznamnějším představitelem československé mykologické vědy v Evropě i ve světě se pak o něco později stal
Albert Pilát (1903–1974), přírodovědec a pracovník
Národního muzea v
Praze. Když v roce 1965 vzniklo samostatné mykologické oddělení, Pilát se stal jeho přednostou a dovedl je na světovou úroveň. Společně s výtvarníkem a ilustrátorem
Otto Ušákem vytvořili dokonalý tvůrčí tandem, jejich společným dílem pak je nepostradatelná pomůcka každého nadšeného houbaře,
Kapesní atlas hub a další knížky.
S
Kudy z nudy se můžete vydat nejenom na houby do
houbařských rájů, ale také za
malým houbařem do
Svratky a na výpravy do
míst pojmenovaných po houbách. Zavedeme vás také za
kamennými hřiby do
Broumovských stěn anebo na
Šumavu do
Stach, kde na náměstí pečují o unikátní
hřibovou rezervaci. Pokud budete váhat nad svým úlovkem a nebudete vědět, co jste vlastně objevili, můžete využít
mykologickou poradnu v Praze.
Houbaření u nás a ve světě
Říká se, že se Slované narodili s košíkem v ruce a Češi rovnou v něm. Zatímco u nás můžete vyrazit na houby téměř kamkoliv a domů si je odnést v jakémkoliv množství, v zahraničí platí jiná pravidla a za jejich překročení hrozí vysoké pokuty.
- Houbaření je kromě Česka oblíbené zejména na Slovensku, v Polsku, v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku a ve Skandinávii. Jinde ve světě dávají lidé přednost kupovaným a pěstovaným houbám.
- V řadě evropských zemí si můžete nasbírat hub jen omezené množství (Německo, Rakousko, Lucembursko) anebo si předem vyřídit a zaplatit povolení (Itálie, Francie, Belgie, Chorvatsko).
- Úplný zákaz sběru hub kromě vlastních pozemků platí v Nizozemsku.