Celkem
9 velkých přehradních děl slouží k výrobě elektřiny, regulaci průtoku a obraně před povodněmi. Vedlejšími přínosy bylo mimo jiné vytvoření nových rekreačních míst. Nejvýznamnější z těchto vodních děl jsou se svým celkovým objemem 1026 mil. m
3 vodní díla Lipno I a Orlík na Vltavě. Elektrárny v našem přehledu uvádíme v pořadí proti toku Vltavy, tedy směrem od Prahy k Šumavě.
Vodní elektrárna Vrané
Posledním stupněm vltavské kaskády je nízkotlaká špičková
elektrárna Vrané, která byla vybudována jako
první velká vodní elektrárna na Vltavě již v letech
1930–1936. Nádrž v délce 12 km na
Vltavě a 3 km na
Sázavě s celkovým objemem 11,1 mil. m3 vody vyrovnává spolu s nádrží ve
Štěchovicích špičkový odtok z elektrárny Slapy. Kromě toho slouží jako spodní nádrž pro přečerpávací vodní elektrárnu
Štěchovice II. Pro zajištění plavby je vodní dílo Vrané vybaveno dvěma plavebními komorami. Vzdouvací zařízení tvoří jez se 4 přelivy o šířce 20 m, hrazenými na výšku 9,4 m ocelovými hradidly.
Vodní elektrárna Vrané má instalovaný
výkon 13,88 MW, pracují v ní
dvě Kaplanovy turbíny.
Vodní elektrárna Štěchovice I
Vodní dílo Štěchovice I bylo postaveno v letech
1938–1944 jako druhý článek vltavské kaskády na konci druhé světové války. Betonová přehrada s žulovým obkladem je
22,5 m vysoká, 120 m dlouhá s pěti přelivnými hrazenými poli. Kapacita přelivů (24 000 m
3/s) bezpečně zvládla i katastrofální povodeň v srpnu 2002. Ne už tak sama strojovna elektrárny, která byla zaplavena a zničena.
Nádrž vodního díla o délce 9,4 km zadržuje
11,2 mil. m3 vody. Končí pod elektrárnou Slapy. Slouží především k vyrovnávání kolísavého odtoku ze špičkové elektrárny Slapy. Spolu s nádrží ve
Vraném vyrovnává odtok z celé vltavské kaskády.
Plavební komora při pravém břehu umožňuje lodím překonat spád až 20,1 m, čímž je ojedinělá ve střední Evropě.
Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice II
Přečerpávací vodní elektrárna
Štěchovice II byla vybudována v letech
1941–1947. Na svou dobu byla tato přečerpávací vodní elektrárna plně automatizována a odpadní teplo z jejího chlazení bylo využito kromě jiného k ohřívání vody v nedalekém plaveckém bazénu. Do února
1991, kdy byla
pro zastaralost odstavena, vyrobila 1 650 000 MWh převážně špičkové energie. Výstavba nové, moderní přečerpávací vodní elektrárny, se uskutečnila v letech 1991–1996.
Současná elektrárna využívá
původní horní nádrž na Homoli o obsahu 500 000 m3, z velké části původní ocelové přivaděče (průměr potrubí 1,7 až 2 m, délka 590 m) i části elektrorozvodného zařízení.
Vodní elektrárna Slapy
Středotlaká vodní elektrárna Slapy byla první velkou stavbou vltavské kaskády po 2. světové válce. Celé vodní dílo bylo vybudováno v letech
1949–1955, do provozu byla elektrárna uvedena v letech 1955–1956. Přehrada je umístěna
v úzké soutěsce na konci
Svatojánských proudů a má
originální konstrukční řešení. Ještě nebyla plně dostavěná a již v roku 1954 zadržela povodeň a zachránila tak
Prahu před zatopením. Instalovaný výkon elektrárny je
144 MW. Je vybavena
třemi Kaplanovými turbínami pro spád 56 m. Vyrábí špičkovou elektrickou energii a podílí se na řízení výkonové bilance energetické soustavy. Na plný výkon dokáže najet za 136 vteřin. Betonová
gravitační hráz o výšce 65 metrů vytváří
jezero o délce 44 km, ploše 14 km2 a objemu
270 mil. m3.
Vodní elektrárna Kamýk
Vodní elektrárna Kamýk je nízkotlakou průtočnou a vyrovnávací elektrárnou o celkovém instalovaném výkonu
40 MW. Hlavní energetický význam elektrárny spočívá především v umožnění špičkového provozu elektrárny Orlík. Pracují zde
čtyři soustrojí s Kaplanovými turbínami. Nádrž nad elektrárnou v
délce 10 km navazuje na vývar
elektrárny Orlík a slouží hlavně pro vyrovnání kolísavého odtoku z
elektrárny Orlík. Objem nádrže je
12,8 mil. m3. Vodní dílo Kamýk je vybaveno
plavební komorou pro spojení lodní dopravy provozované na slapské a kamýcké nádrži. Vybudováno bylo současně s vodním dílem Orlík v letech
1957–1962. Betonová přehrada gravitačního typu je vysoká
24,5 m a dlouhá 158 m.
Vodní elektrárna Orlík
Středotlaká
vodní elektrárna Orlík je svým instalovaným
výkonem 364 MW největší akumulační elektrárnou Skupiny ČEZ. Významně se podílí jak na řízení celostátní energetické soustavy, tak na výrobě elektrické energie. Vodní dílo (přehrada) vzniklo v letech
1954–1961, elektrárna zahájila provoz v letech 1960–1961. Investice do vodní
elektrárny Orlík včetně přehrady se zaplatila výrobou elektrické energie za pouhé 4 roky. V elektrárně jsou instalovány
čtyři Kaplanovy turbíny pro spád 70,5 m. Jedno z původních desetilopatkových kol – v době uvedení do provozu světová rarita – bylo oceněno na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu zlatou medailí. Dnes jsou soustrojí vybavena moderními
osmilopatkovými koly s vyšší účinností. Přehrada
zadržující 720 mil. m3 vody je nejobjemnější akumulační nádrží v České republice a je spolu s
Lipenským jezerem rozhodující pro víceleté řízení průtoků na Vltavě i na dolním Labi. Hladina nádrže pokrývá 26 km2 a vzdouvá
Vltavu v délce 70 km,
Otavu v délce 22 km a
Lužnici v délce 7 km od ústí.
Vodní elektrárna Lipno I
Vodní elektrárna Lipno I je počátkem vltavské kaskády. Elektrárna je vybavena
dvěma plně automatizovanými soustrojími s Francisovými turbínami. Je provozovaná bezobslužně pouze s dohledem jednoho pracovníka na směně. Najetí obou strojů na plný výkon
120 MW do 150 sekund umožňuje rychlou reakci na potřeby energetické soustavy. Najíždění, odstavování a regulace výkonu je řízeno dálkově z dispečinku vodních elektráren ve Štěchovicích. Nádrž elektrárny s
rozlohou téměř 50 km2 představuje svou plochou
naše největší umělé jezero. Obsah nádrže 306 mil. m
3 vody je využíván pro víceleté řízení odtoku. Regulací odtoku se zvětšují minimální průtoky, omezují povodňové špičky a zvyšuje se výroba v ostatních elektrárnách vltavské kaskády. Vodní plocha jezera v krásném prostředí
Šumavy, dlouhá 44 km a
v nejširším místě až čtrnáctikilometrová, je využívána pro
letní rekreaci,
plavbu po jezeře a efektivní rybní hospodářství. K zadržení vody slouží kombinovaná zemní a
gravitační hráz o výšce 26 m s potřebným hydrotechnickým vybavením. Vlastní technologie elektrárny je umístěna v podzemní kaverně dlouhé 65, široké 22 a vysoké 37 metrů, která je
vylámána v hloubce 160 m pod terénem v blízkosti hráze.
Malá vodní elektrárna Lipno II
Průtočná vodní elektrárna Lipno II na horním toku
Vltavy se spádem 4–10 m je nedílnou součástí elektrárny Lipno I a slouží zejména k
vyrovnávání odtoku z této špičkové vodní elektrárny. K vyrovnávání průtoku byla vybudována
nádrž o obsahu 1,68 mil. m3 vody. Řeka byla přehrazena
11,5 m vysokou kombinovanou hrází. Vodní elektrárna Lipno II je plně automatizovaná, bezobslužná, dálkově ovládaná z dispečinku ve Štěchovicích a z elektrárny Lipno I. Mimo trvalé výroby z vyrovnaného průtoku umožňuje Lipno II špičkový provoz elektrárně
Lipno I, v čemž spočívá její hlavní energetický význam.