V mírné
jihočeské krajině vznikaly v renesanční době velkolepé soustavy mělkých umělých vodních nádrží, propojených důmyslně zbudovanými kanály (
Zlatá stoka, Nová řeka). Sloužily především
pro chov ryb – český kapr byl odedávna pochoutkou vyhlášenou i na královských dvorech.
Rozloha vodní plochy je
489 ha (Katastrální výměra je 677 ha) a maximální
hloubka je 6,2 m. Délka hráze
Rožmberka je 2 430 m, šířka u paty 55 m, v koruně 13,5 m a výška 11,5 m. Rybník má objem vody 6,2 mil. m³ a leží v nadmořské výšce 427 m.
Jeho
světové prvenství je bráno podle určité definice, kdy se pod pojmem rybník rozumí lidmi postavené zařízení, opatřené hrázemi, umožňující potřebné manipulace (napouštění, vypouštění vody, apod.) a určené primárně pro chov ryb. Ve světle této definice je Rožmberk
největší ve své kategorii na světě.
Ohromující dílo Jakuba Krčína
Jakub Krčín se v roce 1584 rozhodl, že
postaví pod Třeboní velký rybník. Mělo to být něco ohromujícího, co doposud nikdo nedokázal. Důvod stavby souvisel s prastarým problémem – jarní a podzimní vodou na
Třeboňsku. Snaha zmírnit nebezpečí opakujících se záplav vedla Krčína k tomu, aby oprášil starou myšlenku vybudovat rozsáhlé vodní dílo, které by bylo schopno pojmout zrádné povodňové vody řeky
Lužnice. Před stavbou
Rožmberka ale musel ještě Jakub Krčín vybudovat
odlehčovací kanál, který by pomohl regulovat vodu přicházející do vznikajícího rybníka z řeky Lužnice. Tak vznikla
Nová řeka pro odvádění části vody do řeky Nežárky.
Stavba největšího rybníka na světě,
Rožmberka,
trvala pouhých šest let mezi roky 1584 a 1590. Veliká změna byla v tom, že vedle námezdních dělníků tu pracovali i poddaní z okolních vsí.
Denně bylo na stavbě až 800 lidí. Pracovalo se bez mechanizace, jenom obvyklým selským a tesařským náčiním. Nečekaný problém se objevil až v závěru prací, kdy už byla takřka napuštěna hladina. Najednou
praskla hráz a začala se sunout. Narychlo bylo sehnáno
1600 lidí, kteří bez oddechu po čtrnáct dnů pracovali, až díru zacelili a
Rožmberk mohl být znovu napuštěn.