Zaniklých vesnic a osad se jen na
Domažlicku dá objevit několik desítek. Většinou byly vysídleny už po druhé světové válce, někde se ale o jejich zkázu postaralo
spuštění železné opony. Lokality, které se nacházely v blízkosti statní hranice, tehdy byly plánovitě zbořeny a společně s vesnickými chalupami zanikly také školy, zámky i kostely. Pro výletníky se
Český les opět otevřel teprve po roce 1989. Pro expediční jízdy s karavanem je to krajina zaslíbená, i když Český les křižuje jen málo silnic. Poměrně často také narazíte na značky zákazu vjezdu, takže se vyplatí vzít s sebou kola.
První den: Lučina a Krásná Marie
Po většině obcí a osad zbylo jen málo a leckde objevíte jen nezřetelné stopy, pomníky nebo křížky. Lidé na ně ale nezapomněli, třeba jako v
bývalé obci Lučina/Grafenried u Nemanic, kde vzniká pozoruhodný skanzen. Zbořené zdi se zbavují nánosů hlíny, postupně se objevují stará schodiště, dlažba i náhrobní kameny. Zmizelé cesty nahrazují nové, znovu můžete vidět zbytky pivovaru, fary, hospody či sklárny, přístupný je také původní hřbitov.
Skutečným klenotem je
kostel sv. Jiří, jímž před lety obnova Lučiny začala. Ze země vystupují částečně odkryté a částečně nově doplněné obvodové zdi, presbytář s oltářní menzou, sakristie i zbytky věže, v jejímž nároží je zasazen základní kámen s letopočtem 1775. V opětovně vysvěceném kostele se jednou ročně slouží mše a z výklenku nad bývalým oltářem na „svou“ Lučinu opět shlíží
Krásná Marie aneb Grafenriedská madona. Jde o kopii obrazu, zachráněného z opuštěného kostela, který je nyní uložen v muzeu v německém Waldmünchenu.
Pro Němce je prostor bývalé vsi častým cílem výletů, ostatně od hraničního přechodu pro pěší v Untergrafenriedu je to na bývalou náves zhruba jen kilometr. Češi Lučinu teprve objevují, cesta od nás je trochu komplikovanější. Silnice, kudy se dá projet karavanem, končí kousek za Nemanicemi, parkovat se dá v centru obce. Přes
osadu Mýtnice je to až k cíli zhruba pět kilometrů pěšky nebo na kole. Cestou ale můžete navštívit pár dalších zajímavých míst, třeba
zbytky vodního mlýna u bývalé osady Pila anebo
zaniklou vesnici Úpor. Ta ležela na dohled od Lučiny a podobně jako ona připadla k Čechám teprve při úpravách hranic v 18. století. Vypadá tak, jak před deseti lety Lučina: místo zarostlé křovím a stromy, které od 90. let připomíná jen litinový křížek na kamenném soklu u cesty na Grafenried.
Druhý den: Diana a Pleš
Z Nemanic pokračujte přes
bývalý Lískovec přes Závist do
obce Rybník. Cestou se můžete zastavit na
zřícenině hradu Starý Herštejn (1,2 km pěšky od parkoviště ve Vranovském sedle) a u
torza sklárny v bývalé Staré Huti (neznačená odbočka mezi bývalým Lískovcem a Závistí, možnost parkování u silnice).
Zaparkujte v centru obce Rybník a pěšky nebo na kole se vydejte po modré značce směrem k
hraničnímu přechodu Švarcava / Schwarzach. Podobně jako v Lučině i tady německá část obce stojí dodnes, stavení na české straně dávno zmizela. Zastavte se u
pomníčku člena finanční stráže Josefa Oczka, zastřeleného roku 1938, a u turistického přístřešku odbočte k jihu. Přibližně po kilometru dorazíte do
bývalé osady Dianin Dvůr / Dianahof s torzem loveckého zámečku. Zlaté časy prožíval v druhé polovině 19. století, kdy tu bydlel majitel mutěnínského statku baron Beck a posléze noví majitelé z
poběžovické větve hrabat Coudenhove-Kalergi v okolí vybudovali oboru pro jeleny a daňky. V druhé polovině 20. století se zámeček proměnil v rotu pohraniční stráže, dnes z něj zbývají jen zbytky zdí.
Jedním z nejzajímavějších míst v
Českém lese je náhorní planina pod
vrcholkem Velký Zvon s výraznou radarovou věží, kde najdete zbytky několika zaniklých osad. Jednou z
největších zmizelých vsí byla Pleš / Ploss, kde ještě za první republiky stálo přes sto domů a žilo tu bezmála 800 lidí. Dnes tu můžete vidět
základy kostela sv. Jana Křtitele a hřbitov, o který pečují bývalí rodáci a jejich potomci.
Na Pleš se dostanete buď na kole z Rybníku (6 km, počítejte ale s táhlým výrazným stoupáním a převýšením téměř 300 metrů) anebo autem výraznou oklikou přes
Smolov, Karlovu Huť a zaniklou obec Walddorf s torzem
lesního zámečku. Jak vypadal uvidíte už jen na starých fotografiích, po válce vyhořel a dnes z něj je jen zřícenina, kolem jsou ale dosud patrné stopy po někdejší zámecké zahradě (GPS 49.5659181N, 12.6194611E). Na Pleši můžete zaparkovat u penzionu, dál už se cesta výrazně zhoršuje.
Třetí den: kolem Apoleny na Dianu a do Rozvadova
Krátce se zastavte také v
zaniklé obci Růžov u
Bělé nad Radbuzou (parkovat se dá u samoty Nový Dvůr mezi Rybníkem a Smolovem, 2,7 km na kole nebo pěšky) a v
Železné, bývalém pohraničním městečku. Před válkou tu žilo více než tisíc obyvatel, bývala tu celnice, finanční stráž a četnická stanice. Železná měla štěstí, nezmizela beze stop, jenže za minulého režimu ležela takzvaně „za dráty“, v ostře střeženém hraničním pásmu. Památky včetně kostela sv. Barbory a zámku byly zničeny, zmizelo i původní historické centrum a většina obce. Na místě bývalého hřbitova najdete rozlehlý areál bývalých kasáren pohraniční stráže.
O historické centrum přišla také
Přimda, město pod známým
hradem. Nedaleko stojí
zřícenina kostela sv. Apoleny, za Přimdou se pak zastavte u
zámečku Diana, skrytém hluboko v moři lesů na obnoveném
panství šlechtického rodu Kolowratů. Sem, do míst poblíž bývalé železné opony, se ještě před pár desítkami let nesmělo a na Dianě je to samozřejmě vidět. Přesto právě v odlehlosti areálu spočívá jistá magická krása.
Výhoda? Autem se z osady Svatá Kateřina pohodlně dostanete až na místo, Diana je pak ideálním místem pro
výlet na kole. V okolních lesích objevíte staré aleje jilmů, javorů a lip, zbytky starého anglického parku i stopy po někdejší lesní železničce. Dodejme ještě, že v hlavní sezoně můžete v nedalekém
Rozvadově navštívit
Muzeum železné opony a
Muzeum pohraniční stráže, u obou expozic jsou k dispozici parkoviště.
Čtvrtý den: Pořejov, Bažantov a Lesná
Další působivý
zřícený kostel objevíte v bývalém Pořejově; parkovat se dá u hlavní silnice na odbočce. Přibližně o tři kilometry dál v lukách se nachází
zbytky rozsáhlé vesnice Bažantov s návsí a několika rybníky. Zanikla jinak než ostatní obce: po válce se sem nastěhovali noví obyvatelé, ale postupně zase všichni odešli.
To už jsme na
Tachovsku a v severním výběžku
pohoří Český les. Právě přes
Tachov vede cesta do jednoho z nejopuštěnějších koutů naší země, kde můžete podniknout
další cyklistický výlet krajem zaniklých vsí. Cestou navštívíte
rozhlednu Havran,
bývalé osady Zlatý Potok a
Stoupa, prohlédnete si unikátní
zbytky staré sklářské leštírny,
Huťský rybník a také
zříceninu dalšího lesního zámku.
Co byste měli vědět?
K návštěvě zaniklých osad jsou ideální podmínky na jaře, případně na podzim, kdy zbytky stavení nezakrývají stromy a keře. Nejednou vám to také usnadní hledání, protože na řadě míst už nejsou patrné téměř žádné známky dřívějšího osídlení.- Většina zaniklých vsí leží na místních komunikacích nebo značených turistických trasách. Zaniklé obce jsou vyznačené v mapách, v terénu obvykle najdete jen tabule s česko-německými názvy,
- S fenoménem zaniklých obcí se blíž seznámíte v Muzeu Českého lesa v Tachově a také v Klenčí pod Čerchovem, v Domě přírody Českého lesa, kde se jejich historii věnuje část expozice.
- Pro cestu po zaniklých obcích Českého lesa je karavan ideální, v krátkém čase projedete a uvidíte mnohem víc zajímavostí, než byste stihli při ubytování v penzionu či hotelu. Nabalte si také plnou lednici, jedete do míst, kde je poměrně málo obchodů a restaurací.
- Pokud to situace dovolí, zvažte, zda se na některá místa nepodívat raději z Německa; lépe dostupné jsou zejména Lučina, Pleš a Zahájí.