Průkopník moderní architektury a jeden z nejvýznamnějších architektů 20. století
Jože Plečnik byl celý život rozkročený mezi
rodnou Lublaní, Vídní, kde vystudoval vídeňskou akademii pod vedením jednoho ze zakladatelů moderní evropské architektury
Otty Wagnera, a
Prahou, kam jej přivedlo přátelství se spolužákem
Janem Kotěrou. Po desetiletém působení ve Vídni se roku 1910 přestěhoval do
Prahy, kde začal působit jako
profesor dekorativní architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Spřátelil se s
T. G. Masarykem a po vzniku republiky se stal
architektem Pražského hradu, aby podle Masarykova přání
„hrad monarchistický přeměnil na hrad demokratický“.
Plečnikův Pražský hrad
Plečnikovy práce prozrazují vliv středomořské architektury i vídeňské secese, antiky a rané italské renesance. Jeho styl kombinuje moderní a klasické prvky, zejména sloupy, balustrády a pilíře, a to z kvalitních materiálů, jako byla žula a mramor. Česká republika má štěstí: právě s úpravami
Pražského hradu je spojeno
vrcholné období Plečnikovy tvorby. Protože ale Plečnik byl současně v roce 1920 jmenován profesorem architektury na nově založené lublaňské univerzitě, práce v Praze probíhaly hlavně na dálku.
Stopy po Plečnikově působení jsou na Pražském hradě k vidění dodnes, řada z nich se po roce 1989 dočkala pečlivé obnovy. Podle jeho plánů byly upraveny
zahrady Rajská, Na valech a Na Baště na jižní straně Hradu včetně
vyhlídkového altánu, teras a zimní zahrady. Ze zahrady Na Baště vede Plečnikovo
Býčí schodiště na třetí nádvoří, kde architekt nechal vztyčit
18 metrů vysoký monolit z mrákotínské žuly. Kromě něj instaloval
novou dlažbu, navrhl
přístřešek nad vykopávkou předrománské rotundy sv. Víta a románské Spytihněvovy baziliky u stěny
katedrály sv. Víta a
novou kašnu pod pozdně gotickou
plastikou sv. Jiří, která nahradila barokní předchůdkyni. Podle jeho plánů bylo upraveno také
první nádvoří včetně praporových stožárů před
Matyášovou branou a
vstupní sloupová síň Španělského sálu. Na severní hraně
Jeleního příkopu vybudoval
Masarykovu vyhlídku s vinicí, kde prezident rád odpočíval, nechal též upravit
byt prezidenta v Novém královském paláci a zřídit
sloupovou síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen.
Rothmayerova vila ve Střešovicích
Spojit
působení v Lublani a v
Praze v podmínkách první republiky nešlo, a tak se prodlouženou Plečnikovou rukou v Čechách stal jeho žák
Otto Rothmayer (1892–1966).
Do Prahy Plečnik jezdíval hlavně v létě, aby na vlastní oči prověřil odvedenou práci. Vy se cestou zastavte v
Rothmayerově vile v pražských Střešovicích, v níž
Muzeum města Prahy nabízí
expozici o spolupráci obou architektů. Trvala až do roku 1934. Když Plečnik na Pražském hradě skončil a definitivně se vrátil do vlasti, Rothmayer se stal jeho pokračovatelem. Kromě návrhů a realizace vnitřního zařízení pro
interiéry bytu prezidenta Masaryka se podílel na přestavbě jižního křídla na prvním nádvoří na
apartmá pro státní návštěvy a na úpravách
Tereziánského křídla Starého královského paláce. V západním křídle na přelomu 40. a 50. let vznikl
jeden z monumentálních sálů, dnes zvaný
Rothmayerův.
Rezidence českých prezidentů v Lánech
Masaryk si Plečnikův styl oblíbil, a tak na proměny
Pražského hradu navázaly nadčasové
úpravy interiérů zámku v Lánech a zámeckého parku,
oficiální rezidence našich prezidentů. Sídlo, které mladý československý stát koupil od
Fürstenbergů, prošlo na konci 19. století rozsáhlou rekonstrukcí, a tak do něj Plečnik příliš nezasahoval. Zařídil například
prezidentovu pracovnu a vstupní bránu, jejíž průčelí a další místa osadil
symboly republiky v podobě lvíčků. Další lví hlavy zdobí Plečnikovu
kašnu v ohradní zdi s pěti kamennými sloupy a pěti lvími hlavami – chrliči, z nichž vytéká voda do kamenné mísy a odtud pak dalším lvím chrličem do rybníka. Symbolika je jasná: pět zemí – Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus – se spojilo a vytvořilo jednu Československou republiku.
Podle jeho návrhů byl též upraven
starý skleník z 19. století a prostor před skleníkem, dřevěný včelín a kůlna se slepičárnou; ta jediná se nedochovala. Na různých místech parku nechal Plečnik rozmístit takzvané
„prezidentské lavičky“ (jejich počet se v péči posledních prezidentů stále rozrůstá), nejvýznamnějším architektovým zásahem ovšem byl
nový vodní systém parku. Pár minut chůze od zámku Plečnik založil rybník; ten napájí potok protékající napříč
Lánskou oborou od zásobovacího rybníku. Přes potok vedou tři jednoduché lávky, jejichž zděná zábradlí zdobí kamenné koule. Na
ostrůvek v novém rybníku vede prostá dřevěná lávka,
Plečnikem plánovaný altán nakonec vznikl až v nedávné době. Místo s hezkou vyhlídkou na zámek a kostel patří podobně jako takzvaná
Perníková chaloupka k oblíbeným místům návštěvníků lánského parku.
Plečnikův kostel na Vinohradech
Protože jsme zvolil postup podle času, kdy se jednotlivá místa v Plečnikově péči měnila, čeká nás návrat do
Prahy. Posledním Plečnikovým dílem v Česku je
kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na
náměstí Jiřího z Poděbrad. Originální stavba z let 1928 až 1932 je inspirována starokřesťanskými vzory a Noemovou archou. Interiér s dřevěným kazetovým stropem vyvolává představu bezpečného podpalubí, útočiště před rozbouřenými vlnami okolního světa. Nad hlavním oltářem z bílého mramoru se vznáší zlacená postava Krista v symbolickém srdci, doplněná šesti českými světci.
Také u vinohradského kostela posílal Plečnik všechny plány a návody poštou, na rozdíl od jiných staveb ho ale nikdy nespatřil. Protože část veřejnosti tehdy ostře protestovala proti jeho plánovaným zásahům v okolí
Pražského hradu a
Hradčan, spolupráci s
Prahou, Masarykem a českým státem ukončil a vrátil se do vlasti.
Za Plečnikem do Vídně a Lublaně
Kdyby náš výlet s osobností vedl přes Vídeň až do Lublaně, měřil by téměř 900 kilometrů. Ve Vídni bychom se zastavili hlavně u
Zacherlova paláce, který Plečnik dokončil roku 1905 a bývá označován za jednu z prvních moderních staveb Vídně.
Nejhezčí stavby
Jože Plečnika ale najdete v
Lublani, kde v posledních dvaceti letech svého života ovlivnil urbanistické řešení města a současně vybudoval školu architektury. Mezi nejznámější díla patří
Trojmostí přes řeku Lublanici,
tržnice, Národní a univerzitní knihovna, kostel sv. Michala na Blatech či takzvaný
Žehličkový dům na výjimečně dlouhém a úzkém trojúhelníkovém pozemku.
Architekt zemřel v roce 1957 a je pochován na
hřbitově Žale, který rovněž sám projektoval. V Lublani si rovněž můžete prohlédnout
muzeum Jože Plečnika, umístěné v jeho domě ve čtvrti Trnovo.
Podrobná trasa na
mapy.cz