Když ji
Zrzavý poznal, bylo jí šedesát. Popsal ji jako neobyčejnou, vtipnou, vzdělanou a
originální ženu s báječným vkusem, pronikavým rozumem a zvláštním půvabem, která měla víc veselí a optimismu než mladí lidé a dodávala mu víru a chuť do života.
Francouzské inspirace
Zdenka se narodila v dubnu 1858 v Praze jako poslední ze čtyř dětí politika
JUDr. Františka Augusta Braunera, poslance českého sněmu a známého představitele tehdejší staročeské politiky. V jejich bytě na Perštýně se setávala řada osobností té doby – otcovi kolegové z politické scény, literáti, vědci i výtvarníci. Zdence se dostalo dobré výchovy i vzdělání; chodila na lekce malování i na hodiny hudby, ale teprve cesty do Francie rozhodly, že se bude věnovat
malířství.
Při pobytech v
Paříži u své sestry Anny a jejího muže, spisovatele Elemira Bourgese, poznala přední francouzské umělce. Studovala na soukromé akademii Collarossi, svá díla vystavovala na
ženské výstavě v Champs Elysées a roku 1890 v Salonu na Champs de Mars. Domů do Čech se vrátila již jako zkušená výtvarnice.
Ctitelka venkovských tradic
Na jejich obrazech se objevují
krajinky, věnovala se ale také grafice a oblíbeným
motivům ze staré Prahy, jaká už dnes neexistuje. Ilustrovala rovněž řadu publikací: Mrštíkovu Pohádku máje, knihy Oscara Wilda, Julia Zeyera, Růženy Jesenské, francouzského básníka a dramatika Paula Claudela a dalších. Přátelská a vstřícná žena se širokým srdem svými názory a životním stylem
ovlivnila řadu svých současníků a stala se patronkou a mecenáškou několika malířů i spisovatelů; mezi její přátele patřili Antonín Chittussi, Vilém Mrštík, Julius Zeyer, Miloš Marten,
Joža Uprka, František Bílek nebo již zmíněný Jan Zrzavý. Zasloužila se také o uspořádání pražské výstavy
Rodinových soch.
Co jí bylo dopřáno na talentu, to bylo ubráno v osobním životě. Braunerová se nikdy
neprovdala; Chittusi neměl pochopení pro její výtvarné ambice, Marten byl o čtvrtstoletí mladší, s Mrštíkem dokonce zrušila již určené datum svatby, svatební zvony nezvonily ani jejímu vztahu se Zeyerem. O to víc hledala naplnění ve své práci: cestovala a malovala, do svého skicáku si s oblibou kreslila výšivky, kroje a malovaná venkovská žudra ze Slovácka a Horňácka. Jejím oblíbeným místem byla Velká nad Veličkou, kde si získala řadu přátel, zároveň však naše lidové umění propagovala při svých zahraničních cestách.
Milované Roztoky
Místem, kde se
Zdenka Braunerová cítila doma, byl její ateliér ve
starém mlýně v Roztokách u Prahy. Když se obec v polovině 19. století stala oblíbeným výletním a prázdninovým místem pražské smetánky, Zdenčin otec tu koupil mlýn a nechal jej upravit na letní rodinné sídlo. Na začátku 20. století si Zdenka vybudovala
ateliér, který byl kombinací české chalupy a anglického víkendového domku. Sama se coby zkušená výtvarnice podílela jak na návrhu domku, tak na jeho výzdobě a vybavení interiérů. Než v roce 1934 zemřela, v jejím ateliéru v Roztokách se setkávali čeští i zahraniční umělci a intelektuálové.
Dnes o Braunerův mlýn pečuje
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy; expozice věnovaná Zdence Braunerové vám představí interiéry i jejich vybavení v autentické podobě, k vidění jsou také obrazy, dobové fotografie a osobní předměty.