Fenomén letních bytů nevynalezla dvacátá léta minulého století, mezi bohatými měšťany se takový způsob dovolené začal pěstovat už od poloviny 19. století. Po vzniku
Československa ale lidé měli
víc volného času i víc
peněz. Městští úředníci, učitelé, živnostníci, podnikatelé nebo univerzitní profesoři, lékaři a právníci objevili
kouzlo odpočinku na venkově.
Krátké výlety do okolí záhy přestávaly stačit, a tak si postupně v nejbližších vesnicích kolem měst začali pronajímat
letní byty. A komu se takový styl trávení volného času zalíbil a neměl hluboko do kapsy, ten si postavil
vilu, chatu anebo koupil chalupu a stal se letním hostem, chalupářem, chatařem či lufťákem.
Která místa patřila k nejoblíbenějším?
Letoviska kolem Prahy
Kolem
Prahy vznikla
nejslavnější a nejnavštěvovanější letoviska kolem řek. Směrem na jihovýchod to bylo
Posázaví, zejména
Senohraby a
Říčany, na sever
Roztoky a na jih
Řevnice, Všenory, Dobřichovice, Mokropsy a další místa kolem
Berounky. Jezdit na letní byt bylo známkou určité prestiže a kdo se rád chlubil místem, kde rodina trávila léto, musel do
Černošic, považovaných za skutečně luxusní lokalitu. Sem jezdila pražská smetánka a mohli jste tu potkat celebrity: letní sídlo, později přestavěné na hotel, tu míval například herec
Národního divadla v Praze
Jiří Steimar, jezdíval sem
Ferenc Futurista a další herci. Známí architekti jako byli
Jan Kotěra, Osvald Polívka či
František Roith projektovali v černošickém letovisku vily pro ředitele továrny na klobouky Jana Weisse, fotografa Jana Langhanse, malíře Václava Jansu a řadu dalších.
Podobně jako jinde se i v
Černošicích místní snažili pro výletníky učinit místo ještě atraktivnější. Vznikaly výletní restaurace a
říční lázně, budovaly se tenisové kurty a již v 19. století lákal místní hospodský hosty tím, že na
skálu nad řekou namaloval nápis
Kazín jako odkaz na
sídlo legendární kněžny Kazi. Název se vžil a části Černošic se tak říká dodnes.
Chalupář Oldřich Nový
Vidět a být viděn nebylo důležité pro každého. Například slavný elegán
Oldřich Nový sice míval za první republiky chatu ve
Voznici u
Dobříše (podobně jako
Nataša Gollová, za níž sem jezdívala
Adina Mandlová či Svatopluk Beneš) a býval častým hostem v
Říčanech na
plovárně u rybníku Jureček. Také tohle místo proslavil tak, že sem záhy začaly jezdit další hvězdy, například
Jiřina Štěpničková, Ljuba Hermanová či František Smolík. V roce 1956 si ale koupil
romantickou roubenku na
Kuklíku ve
Žďárských vrších a až do konce života se stal chalupářem. Říkával, že tady na
Vysočině je tak nějak nebi blíž.
Podobně to možná cítili i
Jan Pivec, František Kreuzmann a další prvorepublikoví herci, kteří bývali častými letními hosty v
penzionu ve Škrdlovicích poblíž
Velkého Dářka, anebo Ladislav Pešek, který jezdil odpočívat do vilky Pampeliška ve
Stražisku na
Drahanské vrchovině.
Do lesů, vod a strání
V okolí
Brna byly populární zejména
Bílovice nad Svitavou, kde řadu let žil
novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných
příběhů o lišce Bystroušce. Domov tu měl i básník
S. K. Neumann (
Bílovice jej inspirovaly k básnické sbírce Kniha lesů, vod a strání), na prázdniny sem jezdívali
bratři Čapkové, malíři Alois Kalvoda a
Zdeňka Braunerová, sochař Franta Úprka, básníci
Viktor Dyk a
František Gellner, spisovatelé Jiří Mahen a Marie Majerová, herec
Karel Höger či hudební skladatel
Leoš Janáček.
V okolí
Ostravy se podobnému zájmu těšily
Beskydy a podhorská městečka; mít v té době pronajatý pokoj v
Rožnově pod Radhoštěm, kde bývaly věhlasné
klimatické lázně, bylo naprosté terno. Jak takové letní bydlení vypadalo? Názorně to uvidíte při prohlídce
Valašského muzea v přírodě: když rožnovské měšťany přestaly uspokojovat dřevěné patrové domy a začali je nahrazovat zděnými, bratrům Jaroňkovým bylo starých staveb líto a založili slavný
skanzen.
Měšťanské domy z rožnovského náměstí se tak staly
základem dnešního Dřevěného městečka.
Víte, že…?
Za první republiky samozřejmě frčela i dovolená v zahraničí. Nejpopulárnější byla Francouzská riviéra, Itálie a pobřeží Jadranu v Jugoslávii. Cizinu si ale mohl dovolit jen málokdo, letní byty v tehdejším Československu byly dostupnější.- Letní hosté byli praktičtí, a tak nejpopulárnější letoviska měla jedno společné pojítko: dalo se do nich snadno dostat železnicí. Otcové a živitelé rodin tak mohli za svými blízkými snadno dojíždět na víkendy, v neposlední řadě to usnadnilo stěhování, kdy se často na několik týdnů na venkov přesouvala celá domácnost.
Fenomén letních bytů není vynálezem dvacátých let minulého století, mezi bohatými měšťany se takový způsob dovolené začal pěstovat už od poloviny 19. století.
Po vzniku Československa objevili kouzlo odpočinku na venkově městští úředníci, učitelé, živnostníci, podnikatelé, univerzitní profesoři, lékaři a právníci.
Mezi nejslavnější a nejnavštěvovanější letoviska kolem Prahy patřila Posázaví (zejména Senohraby a Říčany), Roztoky, na jih Řevnice, Všenory, Dobřichovice, Mokropsy a další místa kolem Berounky.
Černošice byly považovány za luxusní lokalitu, kde letní sídlo měl například Jiří Steimar a navštěvoval ji Ferenc Futurista a další osobnosti.
V Černošicích mohli návštěvníci navštívit výletní restaurace, říční lázně, tenisové kurty a obdivovat nápis Kazín namalovaný na skálu nad řekou.
Oldřich Nový si v roce 1956 koupil romantickou roubenku na Kuklíku ve Žďárských vrších a stal se zde chalupářem.
V okolí Brna byly populární Bílovice nad Svitavou, kde trávil prázdniny mnoho známých osobností.
Rožnov pod Radhoštěm proslavily věhlasné klimatické lázně a náměstí se stalo součástí Valašského muzea v přírodě, díky bratrům Jaroňkovým.
Nejpopulárnější letoviska byla dobře přístupná železnicí, což usnadnilo, že otcové a živitelé rodin mohli za svými blízkými snadno dojíždět na víkendy.
V Černošicích si celebrita Oldřich Nový oblíbil plovárnu Jureček v Říčanech u Prahy, která díky němu získala na popularitě a stala se místem návštěv dalších hvězd.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.